Dentes Praelacteales aneb Ze zubárny do "Země skřítků"
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.
„Volali z novorozeňáku. Mají tam jedno šestihodinové miminko se dvěma předmléčnými zoubky a žádají o jejich odstranění. Kolegyně, co dělá dětské, mě posílá za vámi. Prý to spadá pod vaše porodní,“ oznamuje nám místní stomatochirurg, kterého oslovili logicky jako prvního. Jak známe kolegyni, co dělá dětské, je nám jasné, že ten horký brambor, Černý Petr či jak tu lapálii nazvat, skončil u nás. Už ho nemáme komu přehodit.
Chvíli nevěřícně zíráme, protože ošetřovat nastávající nebo stávající maminy je něco docela jiného, než nějaký titěrný uzlík s ještě titěrnější pusinkou.
Mísí se ve mně pocity zvědavosti a obav. Obav z toho, že mě šéfka nevezme s sebou a já ten uzlík neuvidím, i z toho, že mě s sebou vezme a uzlík se bude vzpouzet a plakat.
* * *
Miminku je právě osm hodin, když mu šéfka v operační rukavici prohledává pusinku a já, celkem zbytečně, opatrně svírám několika prsty jeho hlavičku, která, spolu s celou vánočkou sladce spí. Zoubky jsou ukryty v růžovém průsvitném váčku, vzdouvajícím dolní dásničku, a tak přinesené kleštičky zůstávají zabaleny a na místo nich je vybalen místní skalpílek. Připadám si jako v zemi skřítků.
Tedy, děvče, vítají tě na tom světě nějaké divné sudičky. Skláníme se nad vánočkou právě tři. Přihmuřuji v očekávání věcí příštích …, ale nic hrozného se neděje. Kapičku krve stlačí vzápětí tampon, v okamžiku využitý jako dudlík. Sestřička odnáší ze spánku nevyrušený uzlík, dumlající ten rázem veliký tampon a všichni se úlevně rozesmějeme.
Dva sněhobílé nadbytečné zoubky, co se nestihly nikterak uplatnit, putují v kousku buničiny za maminkou, aby jí alespoň umožnily vyloudit na tatínkovi nějakou tu parádu.
Chci si zapsat nacionálie, ale ejhle! To mrně ještě nemá přidělené rodné číslo ...
... a to už stihlo zubaře.
(Dnes už bude z miminka možná také maminka.)
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Zdenka Jírová
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
