Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak, branou hrdě prošel. No a já, dítě svých rodičů, jsem skončila tak nějak mezi dveřmi.
Učila jsem se celkem nevalně, tedy v porovnání se sestrou premiantkou, a svůj nezájem o vědu jsem kompenzovala zvýšeným zájmem o oblast uměleckou. Místo nad matikou bylo lze mě načapat při tvorbě nevídaných uměleckých děl na poli výtvarném a literárním. Občas jsem byla donucena i k recitaci, ale to byla činnost, která mým uměleckým sklonům příliš nevyhovovala.
V deváté třídě jsem už měla jasno. Budu malířkou světového jména! Rodičům jsem svým kategorickým rozhodnutím zamotala hlavu, protože se obávali svodů velkoměsta, kde se mnou zvolené střední školy nalézaly. Proto se rozhodli, že mě tedy pustí z domu, ale ne do Prahy, jak jsem doufala, ale do Uherského Hradiště, kde byla taky umělecká průmyslovka, a na rozdíl od velké Prahy bylo dle mých rodičů v malém Hradišti mnohem méně nebezpečenství.
Přípravě na talentové zkoušky jsem věnovala značné úsilí, na rozdíl od matiky a češtiny. Tam to bylo hop nebo trop. Jedinou mojí nadějí bylo oslnit svými výtvarnými nápady, když trojčlenkou omráčím těžko.
Zkoušky proběhly a já jsem asi neoslnila, ale taky si neutrhla ostudu. Dokonce i tu češtinu a matiku jsem zvládla. Po čtrnácti dnech horečného očekávání jsem obdržela výsledky. A byla jsem přijatá! Dodnes si pamatuju, jak jsem byla šťastná, jak jsem každému nadšeně líčila mou zářnou budoucnost na vysněné škole! No a za čtrnáct dnů jsem měla ve schránce další obálku. Tentokrát ze školského odboru v Hradci Králové. Tam mi jednou větou oznámili, že moje budoucnost není zářná, že ze mě prostě umělkyně světového jména nebude. Zkrátka mi tam sdělili, že není ve státním zájmu, abych studovala mimo své rodné město...aby bylo jasno, psal se rok 1971, doba normalizace a temna. Jedna patnáctiletá holka přece nemohla chtít studovat někde, kde by z ní mohli udělat umělkyni světového jména, to dá přece rozum! Jen ať pěkně zůstane doma a moc si nevyskakuje.
Zhroutil se mi svět. Tatínek se na to nemohl dívat, a tak se vypravil na ten školský odbor do Hradce. No a tam se dozvěděl, že můžeme být rádi, že mi dovolí studovat v rodném městě na gymnáziu, kde bylo málo uchazečů, že vůbec můžu studovat, taky mi mohli povolit jen učební obor, že. Tak jsem skončila na gymnáziu. Paradoxně na přírodovědném gymnáziu, plném matiky, fyziky, chemie, deskriptivy a kreslení jen technického.
„Já teda na ten gympl půjdu, ale učit se nebudu," sdělila jsem tehdy zdrceným rodičům, a to jsem celé čtyři roky dodržela. A rodiče ani nemrkli, i když jsem měla reparát z matiky a čtyřky odshora dolů. Tedy kromě češtiny a dějepisu, abych byla přesná, tam jsem měla dvojku, a stejně tak i z chování.
Maturitu jsem zvládla kupodivu slušně, tedy až na matiku. To mělo jeden jediný důvod, chtěla jsem na vysokou školu. A to přímo na UMPRUM v Praze. Jak jsem byla naivní! Zkoušky jsem dělala celkem pětkrát a nakonec mi profesor Hegar ukázal můj posudek, kde bylo napsáno: Studium na vysoké škole nežádoucí... vyšší vzdělání mi bylo umožněno ve Školském ústavu umělecké výroby, který nespadal pod ministerstvo školství, ale kultury.
Tak to vidíte; oblečená, neoblečená, obutá, neobutá. Vzdělaná, nevzdělaná. Můj život se ubíral směrem, který mi byl určen. Na gymplu byla bezva parta, našla jsem tam svou velkou lásku a dodnes na ty čtyři roky ráda vzpomínám. Na vysokou školu jsem se nedostala, ale zase jsem mohla pracovat v Československé televizi a malovat kulisy, to se každému nepoštěstí. Ale stejně by mě zajímalo, jaký život bych žila, kdybych studovala v tom Uherském Hradišti. Ale ruku na srdce: světovou malířkou bych se stejně nestala.
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jindřich Berka
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
