Dětem vstup zakázán. Trend, který vzbuzuje značné emoce
Hotely, restaurace, vagóny ve vlacích určené pouze pro dospělé. Když o nich slyší rodiče malých dětí, zuří. Mnozí lidé naopak taková omezení vítají a říkají: máme právo na ticho a klid.
Ve Francii právě probíhá bouřlivá celospolečenská debata. Tamní média rozebírají skutečnost, že státní železnice zavedly v některých vysokorychlostních vlacích novou cestovní třídu, do níž mají zakázán vstup děti mladší dvanácti let.
Nehorázné, diskriminační, trapné. Taková slova zní z jedné strany.
Skvělé, pohodlné, ideální na práci či odpočinek. Tak novinku komentují cestující, kteří ve vlaku chtějí pracovat, číst si nebo jen tak přemýšlet a hlučné děti je obtěžují.
Vedení železnic se vše snaží vysvětlit tím, že ve vlacích je spousta místa, které je naopak pro děti vhodné, primárně určené. A že prostory vyhrazené pro cestující, kteří preferují klid, bývala v některých spojích vždy. Takže nová třída je určená zejména pro ty, kteří cestují za prací, potřebují se ve vlaku připravit na jednání a podobně.
Objevila se spousta komentářů v nichž zní: no tak se nedivme, že společnost vymírá, že mladí lidé nechtějí mít děti, když jim hážeme klacky pod nohy. Ekonom Maxime Sbaihi v televizním rozhovoru a na síti X uvedl: „Je to důkazem toho, že klesající porodnost má také kulturní příčiny, děti jsou tak vzácné, že jsme vůči jejich přítomnosti netolerantní.“
Podobnou debatu zná i Česko. Pražské bistro před časem zveřejnilo na svých stránkách pravidla, která v něm mají dodržovat lidé, pokud přijdou s dětmi. Vedení uvedlo, že prostor není vhodný pro malé děti. Mělo totiž dost neblahou zkušenost. Do podniku chodily maminky s dětmi, ty se batolily po zemi, běhaly, motaly se personálu pod nohy, hrozilo, že na ně obsluha vyleje horký nápoj, mezi stolky parkovaly kočárky, takže se nedalo projít.
„Víme, že většina hostů se chce u nás v klidu najíst a zrelaxovat, proto pochopitelně hájíme zájmy většiny. Nevedeme diskuzi, jasně žádáme o dodržování našich pravidel,“ bylo uvedeno v prohlášení.
No to byla mela. Kauza se několik týdnů rozebírala v médiích a lidé o ní diskutovali na sociálních sítích jako diví.
„Představte si, že se chcete v klidu nasnídat a vedle vás začne maminka na sedačce, nebo na stole, přebalovat a utírat své miminko. To vás možná i přejde chuť,“ uvedl šéfkuchař Martin Petrák, majitel podniku Marthy´s Kitchen, který za rozhodnutím stál.
Podobnou zkušenost má Alena Nováková, která řadu let pracovala jako obsluha v resturacích. „Už nikdy nechci dělat v podniku, který si oblíbily maminky malých dětí. I já jsem máma, vychovala jsem dva kluky, kteří byli dost divocí. Nenapadlo mě s nimi v té době chodit do kaváren. Ani jsem na to neměla čas. Jenže současné maminky tráví v kavárnách s dětmi dost času. Pochopila jsem, že ony si potřebují popovídat a přitom si zvykly nevnímat, že jejich děti jsou poněkud hlučné. No děti bývají hlučné, to je normální. Proto existují dětská hřiště, herny, sportoviště. Ale do kaváren se vždy chodilo, aby si lidé popovídali, odpočinuli. Když jsem jednou jedno dítě napomenula, jeho matka řekla, že už nikdy nepřijde a šéfová mi vynadala. V dalším podniku jsem zažila totéž, málem jsem tam děcko opařila kávou, protože do mě vrazilo. Takže já jsem jednoznačně proto, aby existovaly podniky, do nichž děti nesmí a podniky, které jsou naopak primárně pro děti určené,“ vypráví.
V zahraničí je poměrně běžné, že některé hotely jsou určené pouze pro dospělé a takové zájezdy nabízí i mnohé cestovní kanceláře. Jenže lidé, kteří to považují za omezování svých práv, podali několikrát podnět na Českou obchodní inspekci i na Nejvyšší správní soud. Otázka byla jasná: Má někdo právo omezovat někomu někam vstup na základě věku? Co když je to totéž, jako by se někdo snažil zamezit do restaurace či hotelu vstup někomu, kdo je starý?
Nejvyšší správní soud rozhodl, že obecný zákaz vstupu dětí do provozovny restaurace, který není založen na objektivních a rozumných důvodech a odůvodněn legitimním cílem, představuje diskriminaci spotřebitele. Ale zmínil důvody, na jejichž základě lze přiměřeným a nezbytným způsobem omezit vstup dětí do provozovny, například když je stavebně řešena tak, že by v ní dětem hrozilo nebezpečí nebo poskytuje služby, které nejsou vhodné pro děti. Takže se v minulosti například přiklonil na stranu podnikatele, který provozoval wellnes hotel a rovněž uvedl, že v něm děti nechce.
Česká obchodní inspekce v tomto případě sice uvedla, že jde o diskriminační rozhodnutí, ale soud došel k závěru, že v tomto případě je vyloučení osob mladších patnácti let možné, protože tento hotel je speciálně určen k relaxaci a pro děti není vhodné, aby třeba sledovaly polonahé lidi při různých wellnes procedurách.
Nedávno na toto téma diskutovali i Němci. Thajská restaurace v Düsseldorfu vyvěsil na dveře logo vyjadřující zákaz vstupu lidí s dětmi a mnohým připomínalo značku vyjadřující zákaz se psy. I tam se majitel hájil tím, že děti jsou hlučné, pletou se personálu pod nohy a ruší hosty.
„Majitelé podniků, kteří se snaží vysvětlit, že nejsou vhodné pro děti, zpravidla nemají nic proti dětem, ale spíše jen přetekl pohár jejich trpělivosti s tím, co se děje,“ uvedl šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. „Lidé mají ve zvyku se dívat na restaurace optikou nějakého společného majetku – místa, kam mohou přijít kdykoliv a někomu poručit. Bohužel z toho pak vychází i ta mylná představa, že si tam mohou dovolit úplně všechno. Ale když přijdete na návštěvu k někomu domů, také se tam nechováte jako doma,“ vysvětlil.
Každopádně jde o kauzy, které se vždy čas od času objeví, prolétnou médii a pak zase takzvaně vyšumí. Do doby, než se nějaká další maminka nenaštve, že se v nějakém bistru nedívají s pochopením na to, že na stole přebaluje batole. Nebo do doby, než se naštve cestující, že se někdo nehezky podíval na jeho dítko, které už dvě hodiny ve vlaku hraje hlučnou počítačovou hru, kterou musí poslouchat osazenstvo celého vagonu.
Pošlete odkaz na tento článek
Každou chvíli se dočteme o trápení, ponižování a ubližování, a…
Většina rodičů vede své děti k pravdomluvnosti. Když jsou děti…
Čtvrtek, pozdní hodina večerní, autobus na jednom pražském…
Fenomén fotbalu je především parketa nás chlapů. V rádiu jsem…
Šťourají se v pocitech, ze všeho dělají problém, nechce se jim…
Rady, doporučení, sdělení, pokyny, poučení – na různá…
Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s …
Že děti mají pošetilé nápady, je všeobecně známo. Když se ale…
Pomlouvání je druhá lidská vlastnost po závisti, která se mi příčí…
Už jste někdy slyšeli o Zoubkové víle? Neslyšeli? Je to tak, když…
Jezdím často noční Prahou a povím vám, není to nic příjemného…
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Odpustila jsem. Už necítím ublíženost, křivdu, zlost. Nemyslím na…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Sociální sítě jako fenomén doby nelze podceňovat. Tak i starý pán…
Senior se pečlivě rozhlédl, široko daleko nic nejelo, překročil…
Jsem smutný z toho, že se dnes vytrácí solidarita, soucit,…
Co se vám vybaví při slově pravidla? A působí na vás příjemně,…
Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno,…
Rady, doporučení, poučky. Z knih, ze sociálních sítí, z časopisů a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Poslední dobou žasnu. Všude se mluví o menstruační chudobě.…
Starší lidé ji často slýchávali v dětství. Trendem bylo…
Proč má člověk myslet především sám na sebe? To může na…
Krátká moderní pohádka pro dospělé s úsměvem i špetkou pravdy.
Kdo začal? Toť otázka a přísluší i další. A kdy to vlastně nastalo…
Čas je mnohoznačný pojem. Můžeme si ho vyložit jednak jako obecnou…
Když chcete udělat nějakou strhující reportáž, stačí poslat…
Už vidím, jak se řada z vás, kteří nemají rádi náboženské…
Často počujeme slovné spojenie „Pandorina skrinka“. Podnecuje nás…
Erika je celý život štíhlá dlouhonohá blondýnka s obličejem madony…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Moje dnešní cesta autobusem do města byla, jak to jen říct,…
Stačí malinkaté jako krůčky. Určitě, když si je splníte, budete…
Zakazujeme ti řídit auto. Tuto větu slyší hodně lidí vyššího věku…
Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Nad zážitky z loňské zářijové dovolené jsem se zamyslela po…
Mít děti je nejvíc. Aspoň já to tak cítím. Mít dvě zdravé,…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Není to obyčejná zahrada. Je to sad pro malé děti. Možná je i…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Většinou si hlídáním dětí přivydělávají studentky, mladé ženy.…
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená,…
V našem divadle hrajeme nejen pro dospělé diváky, ale taky…
Měl jsem možnost náhodně potkat a na malou chvíli hovořit s …
Jak se máš? Ale, to víš, v našem věku to už nestojí za nic. Trápí…
Jak se daří? Děkuji, dobře. A vy? Ani se neptejte, nestojí to za…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás…
Láska. Všude na ni narážím. A dobrovolně přiznávám, že s ní…
Vždy na začátku a v průběhu letních měsíců se objevují články o…
Radosti života. To je hodně vděčné téma. Ať už je to jakýkoli…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Celý život tvrdí, že správný chlap všechno vydrží. Mlčí, nesvěřuje…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Ve středním věku prožijeme krizi a pak s přibývajícími léty jsme…
Podle mě je nám dobře v tom důchodu. Ještě, aby nám to zdraví…
Tak jsem doma, při sklence střiku, přemýšlel o tom, co mi ten nový…
Někde hluboko v nás – v podvědomí, ve svědomí – je ukryta…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Ukaž, otoč se… Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Život do stovky. Dlouhověkost. Nesmrtelnost. Toto jsou témata,…
Když to od ambonu směrem do lodi k lidem zaznělo, v kostelních…
Slovo duše používáme běžně, aniž bychom se nad ním zamýšleli. Duši…
Když je tělo bolavé, hlava bývá obvykle prázdná. Nechce se jí moc…
Nestěžují si, vydrží víc než mladí, nehroutí se z malých problémů.…
První dojem je hodně široký pojem. Mám na mysli první dojem nás…
Po krátkém, ale o to strategičtějším přesluhování jsem se rozhodla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %