20. 7. - Cinestar: Sbormistr. Plíživě znepokojivý film evokující samozřejmě známý Kulínského případ. Skvělá představitelka hlavní dívčí role. Úlisně přesný charismatický představitel hlavní mužské role. Člověk je nucen přemýšlet - dokázali bychom jako rodiče, prarodiče, pedagogové odhalit něco takového? Zasáhnout? No snad.

25. 7. Levoča: historické městečko přímo dýchající minulostí, krásné centrum s bazilikou sv. Jakuba - prohlídka tohoto monumentu a uvnitř největší dřevěný gotický oltář světa - dílo Mistra Pavla z Levoče. Jak mohl někdo vytvořit takovou krásu? Pro nás dnes trochu strnulá a chladná, přesto živá i po tak dlouhé době. Kolik lidí ji za ta staletí vidělo? Jak působila na někdejší věříci? Čím oslovuje ještě dnes?

Tentýž den - Spišský hrad. Monumentální stavba, původně už románská, pak goticky přestavěná. Pokoušeli se ji dobýt Tataři - neúspěšně, pobývala zde vojska Jana Jiskry z Brandýsa. A žilo se tu - procházeli se zde vojáci, rytíři, šlechtici. Je tu seznam všech majitelů, pozoruhodných mužů. Ale pobývaly zde i ženy - vyrůstaly tu dívky, vdávaly se, rodily děti v nepředstavitelných podmínkách, vyšívaly, zpívaly, staraly se o děti i muže. O těch tu nejsou zmínky. Muselo se tu žít v nepřetržitém chladu - navzdory plápolájícím ohňům v krbech v zimě foukalo, sněžilo, mrzlo. Teplo snad bylo jen v létě, kdy se člověk mohl zahřát na nádvoří v záři slunečních paprsků. Muži převážně bojovali a cestovali, ženy čekaly. Mnohé se nedočkaly svých rytířů, umíraly při porodech i jinak, nebo jim zahynuli muži kdesi v dáli. A jak zde asi žily prosté ženy - kuchařky, služky, děvečky? Kolik zažily radosti? Mohutné zdi této stavby by mohly vyprávět zajímavé příběhy. Jsou obdivuhodné - jak je mohli naši předkové postavit bez jakékoli techniky? Člověk se dívá a hrad ožívá. 

30. 8. - Dožínky u nás na vsi - průvod, hudba, zpěv, tanec, veselí. 

23. 9. - Slezské divadlo Opava: Krásná Helena - opereta, takže lehká zábava s příjemnými melodiemi. 

29. 9. - Divadlo ABC Praha: Bílá nemoc - excelentní Miroslav Donutil v hlavní dvojroli - hrál Maršála i Galéna, neuvěřitelné. Prostá scéna, působivé vsuvky z dobového tisku. Tolik aktuální geniální Karel Čapek. Skvělé představení. 

30. 9. - Národní muzeum Praha: Lucy - jedna z nejstarších lidských koster světa, přijela k nám až z Afriky. Taková malá, drobná. Vystavena i kostra dítěte. Evoluce. Téměř nepředatelný zážitek. Tichá úcta.

Tamtéž - výstava z pokladů čínských císařů. Miniatury, obrazy, perokresby, porcelá, vějíře - prostě čínská, pro nás tedy exotická kultur. Krása. Vrcholem výstavy je čínské zelí z nefritu. Nádherné dílo - z místy průhledného nerostu, v životní velikosti, dokonce na něm sedí kobylka, či saranče. Jen ten výběr tématu mi připadá prapodivný - umělec neskutečně věrně vytvořil z nerostu zelí. Je jako živé. Jen zakousnout, nebo udělat salát. Ale proč právě zelí? Nebylo by lepší nebo vhodnější vytvořit třeba květinu? Nebo je tohle právě ta hranice kultur - že nám Evropanům přijde pro námět uměleckého díla lepší kytka než zelí?

1. 10. Pražský hrad: Výstavy - Dary prezidentovi - někdy až bizarní věci, ale rozhodně to stálo za to.

Studio Dva: Ledňáček - excelentní Eliška Balzerová a stejně tak vynikající Miroslav Hanuš v komedii o dávné lásce, která byla asi promeškaná. Výborně napsané, výborně zahrané. Vtipná a vkusná zábava, místy téměř se záchvaty smíchu.

2. 10. Muzeum literatury Praha: toto muzeum se nachází mimo centrum a kdysi bývalo Památníkem národního písemnictví. Je určeno milovníkům literatury a zájemcům o ni. Je zde několik zajímavých artefaktů ze životů i tvorby velkých českých autorů. Návštěvníků málo - dáno tématem i odlehlostí.

Vinohradské divadlo: Past na myši. Neuvěřitelná detektivka Agathy Christie s neuvěřitelným rozuzlením. Pokud se nepletu, v Londýně se hraje celá desetiletí. Skvělá zábava, perfektně vystupňované napětí. Velmi dobré herecké výkony. Ve Vinohradském divadle prostě nezklamou. 

1. 11. - Brno, hrad Špilberk a jeho kasematy - prohlídka s průvodcem. Velice zajímavé, místy děsivé. Zločincům člověk často přeje to nejhorší zacházení - ale tohle je už moc. Tedy bylo už moc. Nejděsivější jsou kobky pro doživotní vězně - zavedl je Josef II., který odmítal trest smrti, ale to už měl ty vězně raději zabít. Velmi se mi líbil výklad sympatického průvodce - byl to náš syn, historik. 

2. 11. - Brno, bazilika Nanebevzetí Panny Marie - tenhle působivý chrám není zdaleka jediným v Brně, ani nejznámějším, ale vždycky byl při mé návštěvě zavřený. Teď konečně ne. Kromě nádherně zdobeného interiéru pro mne stál za návštěvu kvůli hrobu královny Elišky Rejčky, která zde spočívá spolu se svou láskou - rytířem Jindřichem z Lipé. Příběh jejich lásky je jedním z nejkrásnějších v českých dějinách. Eliška ostatně nechala tento chrám vybudovat. 

27. 11. Minorit, Opava: Klavírní recitál v rámci abonentních koncertů vážné hudby, tentokrát spíše těžší skladby, ale vynikající zážítek s názvem Preludia a fugy v proměnách staletí. Skladby Bacha, Šostakoviče, Kaprálové aj. hrál Marek Kozák.

29. 11. Dvořákovo divadlo Ostrava: Turandot - opera s exotickým námětem, skvěle provedení, vynikající sbory, skvělá hlavní představitelka. Zážítek pro milovníky opery - a tím jsem. 

10. 12. - Kino Mír, Opava: Beseda s Miroslavem Donutilem - skvělý zážitek, setkání s Panem hercem. Byl jako vždy bezprostřední, vtipný - prostě dokonalý. Nádherný večer. 

Ke kulturním zážitkům patřila také návštěva vánočních trhů: Opava, Olomouc, Brno. Spokojenost.

Copak asi čeká letos?