Třeba pobyt na horách nebo u moře, divadlo, posezení s kamarády a další. Dávejte si cíle, budete spokojení, možná i šťastní a uspokojí vás to nebo rozesměje. Někdo bude oponovat, že nic neplánuje a nechá život jen tak běžet, ale na co se potom můžete těšit, když nevíte na co?

Má maminka (89) po cestě na mši svatou upadla a odmítala celé dva roky vyjít z bytu kromě návštěv lékaře. Vše potřebné jí obstarala má sestra. Máme s bratrem štěstí, že ji máme. Máma si vytkla takový malý cíl. Obejde každý den několikrát blok domů, kde bydlí. Každý den kolem sedmé hodiny krouží kolem bydliště. Je spokojená, že to zvládne. My také. Jenže někdy je to čirý nerozum. Před pár dny byla obrovská ledovka. Sám jsem, abych neupadl, chodil místo po chodníku po trávníku. Sestra se jí ptá: „Doufám, že jsi po té ledovce nešpacírovala“! Samozřejmě, že ano. Její sousedka (93) šla do obchodu, i když se jí dcera ptala, jestli něco nepotřebuje koupit, a spadla a zlomila si ruku.

Dnes je krásný den. Zubaté sluníčko se směje plnou pusou. Dívám se na lísteček na stole, kde si na příští den píši, co udělám, kam se podívám a co vykonám. Takové drobné cíle. „V 14,02 mi jede MHD do Slavkova, kde z kopečka mířím do lužního lesa. Krásná zimní krajina, kolem rybníků, kde machrují kačeři a vystavují těla pyšné labutě. Tam i zpět malá procházka. Osm kilometrů. Příšerně se mi nechce. Určitě lenost porazím a večer v posteli s knížkou v ruce budu na sebe pyšný, že jsem ji porazil. Po Novém roce je čas preventivních prohlídek. Některé jsou nepříjemné. Při neuropatickém vyšetření vám zabodnou do svalů elektrody. Také urologie a další nepotěší. Zvládnu to a opět budu se sebou spokojený, že jsem pro své zdraví něco udělal.

Podle výpisu ze zdravotní karty bych měl být rád, že chodím. Já chci, ale ještě pracovat. Ve škole, pouze na dvě hodiny denně. To zvládnu a budu mezi dětmi a dospělými. Myslím si, že právě prožívám příjemné období svého života.

Možná si v 72 letech splním své životní přání. Doktorát. Práci jsem dopsal. Nebylo to jednoduché. Paní profesorka byla přísná a několikrát mi to vracela k opravám. Neměla ohledy na můj věk. Nezastavilo mě to, proto jsem opět spokojený. Snad práci obhájím. Beru to jako prostředek k oddálení demence. Co bych vzkázal. Váš cíl nemusí být nic světoborného. Stačí si ho vytýčit a splnit. Jako má maminka. Potom můžete být i šťastní. Každý si ale může dělat, co chce. Třeba lenošit, nadávat a reptat.