Vánoce jsou svátky konzumu.

Nebývalo tomu tak na vesnicích, mezi lidmi silně věřícími a těmi, kteří si nemohli dovolit utrácet. Ale celkově byly vánoční svátky vždy spojené s touhou dopřát si něco víc než obvykle. Bylo tomu tak za první republiky, během války i za socialismu. Hlavně dopřát něco hezkého dětem – to bylo hlavní motto Vánoc v každé době.

Největší proměnou procházelo vnímání Vánoc v padesátých letech, kdy se komunistický režim snažil vymýtit víru v Boha. Propaganda po roce 1948 usilovala o tom, aby lidé přestali vnímat Vánoce jako duchovní záležitost, takže se místo Ježíška začala objevovat postava Dědy Mráze. To už bylo moc, ve většině rodin si lidé Ježíška rozhodně vzít nedali a dál slavili Vánoce po svém. „Pokusy komunistů o cílenou ateizaci Vánoc vidíme na vánočních písních, které se děti učily ve školách. Nebyly to koledy jako Narodil se Kristus Pán, ale písně jako Vánoce, Vánoce přicházejí, které jsou spíše oslavou vánočního obžerství. Koleda Tichá noc se v osmdesátých letech zpívala nikoli s textem katolického básníka Václava Renče z první republiky, ale s textem, kde se hovoří o tom, že lidé si dárky nadělují,“ uvedl historik Petr Koura, spoluautor knihy Sto let českých Vánoc.

Pracovníci lidového spotřebního družstva Jednota v Prostějově uspořádali v Drahanech vánoční výstavku, spojenou s prodejem veškerého spotřebního zboží. FOTO: František Nesvadba, ČTK

Lidé si prohlížejí zboží v Tuzexu. FOTO: František Nesvadba, ČTK

Podobně jako nyní lidé trávili prosinec přemýšlením komu dát co pod stromeček, rozdíl byl jen v tom, že v různých dobách byl výběr značně omezený.

„Političtí představitelé si však uvědomovali, že zásobování vánočního trhu přispívá ke společenské stabilitě a záleželo jim na tom, aby v těch dnech byl přece jen větší výběr potravin než jindy,“ tvrdí historik Martin Franc, který se věnuje dějinám ve spojení s takzvanou každodenností a jídlem. „Poptávka byla obrovská, rodiny byly ochotné dávat nemalé peníze, aby paleta dárků byla co nejširší,“ říká.

Podle jeho výzkumů byl v padesátých letech největší zájem o technické hračky, například o modely letadélek a autíček. Vysněným dárkem často bylo jízdní kolo. Později, v sedmdesátých letech si většina dětí přála jízdní kolo značek Eska nebo Favorit, které ovšem stálo tisíc korun i více, což byl pro mnohé měsíční plat.

Rovněž džíny zahraničních značek se na černém trhu nebo v Tuzexu, což byla prodejna se zbožím, které tehdy bylo považována za luxusní, daly sehnat za částku odpovídající měsíčnímu platu. Protože nástupní plat se mnohdy pohyboval okolo tisícovky.

Před Vánoci bylo v módě vyrážet z menších měst a vesnic na nákupy do Prahy. Mnohdy předvánoční nákupní výlety organizovalo vedení různých podniků pro zaměstnance, zařizovaly je odbory či základní organizace komunistické strany. Protože Praha a velká města jako třeba Ostrava bývaly zásobeny lépe. Soudruhům šlo o to, aby pracující byli spokojeni a tak se před Vánoci objevovalo na pultech i běžně nedostupné takzvané zboží z dovozu. Bylo sice drahé, ale výhodou bylo, že se za ně dalo platit normálně v korunách a člověk nemusel mít zahraniční valuty jako když chtěl jít nakupovat do Tuzexu. V Praze například fungovala prodejna francouzské kosmetiky Dior či obchod s francouzským zbožím, který se jmenoval Paris-Praha.

Vznikla síť obchodů Eso, do kterých mířili lidé, kteří chtěli něco kvalitního na zub, takže právě před Vánoci se před nimi tvořily dlouhé fronty. Prodávaly speciality z dovozu, ale také české výrobky určené speciálně pro tuto prodejnu, například párky Eso.

Takže podobně jako nyní šlo ve většině rodin o totéž – udělat si o Vánocích radost, sníst něco dobrého, dopřát si víc než jindy, ale hlavně potěšit dětské členy rodin.

Jedním z největších rozdílů v předvánočním čase dříve a nyní však bylo kupování vánočních kolekcí. Zatímco nyní čokoládové figurky na vánočních stromcích visí spíše výjimečně, dříve by si bez nich většina rodin nedokázala Vánoce představit. Sehnat co největší a nejlepší kolekci bylo otázkou cti.

Zvykem se stalo, že tehdejší podniky často dávaly kolekce zaměstnancům. Byl to typický dárek, který pracující dostávali od odborových svazů. Zpočátku se vyrábělo jen několik druhů kolekcí, později byl jejich výběr mnohem větší, od jednoduchých dutých čokoládových figurek po několikapatrové sestavy plné čokoládových kousků s nejrůznějšími náplněmi. No a ti movití se samozřejmě předháněli, aby dětem koupili kolekci v Tuzexu.

Pokud tedy někdo tvrdí, že Vánoce dříve nebývaly takovou honbou za dárky jako jsou nyní, mýlí se. Nebo zapomněl. Nebo je se svou skromností výjimkou. Pro většinu lidí jsou vánoční svátky spojené s konzumem a bylo tomu tak v různých dobách, v různých režimech.