Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a prosluněné pláže. Taková hodně dlouhá pláž byla od hotelu oddělena cestou. O 5 km dále měla být další osada s hotely.
Po večeři je dobré se projít, tak jsme tam zamířili. Minuli několik hotelů a dál zástavba prořídla. Ale každé volné místo zaplnily mini markety, butiky, stánky prodejců suvenýrů a pro turisty naprosto nezbytných cetek. A dále pořád stejně po obou stranách cesty, prakticky s totožným sortimentem. Pastva pro oči žen. I ta moje důkladně zkoumala jeden po druhém a stále další a další, prostě užívala si. Vstoupit dovnitř, prohlédnout, co tam mají, nic nekoupit a pak do dalšího marketu se stejným průběhem. Ale mně to brzo přestalo bavit. Projít se, pokochat se pohledem na moře i krajinu, to ano. Ovšem ty suvenýry stále stejné, prostě trpěl jsem a rezignovaně jen doprovázel. Vstupovat dovnitř jsem odmítl a dále pak už jen trpělivě čekal venku. A tak se to opakovalo dokola. Až naproti jednomu mini marketu byla proluka od cesty oddělena nízkou zídkou, doslova lákající k posazení se a ulevení bolavým nohám. Usedl jsem, čekal a pozoroval kolemjdoucí.
Můj pohled upoutal muž v doprovodu dvou žen. Zřejmě manželka a dospělá dcera. Ten muž měl ve tváří naprosto pasivní, unuděný výraz odevzdávající se osudu. Ženy něco promluvily, asi německy a dle očekávání vstoupily do toho mini marketu. Muž zůstal stát na místě odhodlán čekat.
Jaksi se ve mně probudil pocit sounáležitosti s oním mužem. Vsadil jsem na němčinu, ukázal na zídku a oslovil jej, aby vzal místo a posadil se vedle. Prohlédl, probral se z letargie, poděkoval a posadil se.
Chvíli mlčení jsem přerušil poznámkou, že moje žena je také tam a to už dost dlouho. Přikývl, poznal, že němčina není můj rodný jazyk a pak pomalu a zřetelně, abych snadněji porozuměl, vyslovil svou zkušenost. Přeložil jsem si to takto: Když nějaká žena řekne jen na minutku, pak ve skutečnosti má na mysli aspoň hodinu! Dal jsem mu za pravdu. Seděli jsme, dále čekali a i když zcela neznámí, byli si najednou docela blízcí, sdílející pocit spojenectví a účastenství ve společném osudu.
Pak se objevila další skupinka lidí. Jedna z žen měla v ruce něco textilního, zřejmě neskutečné krásy a hodnoty, soudím podle zájmu těch ostatních. To po vstupu do minimarketu vyvolalo zájem našich žen i další, tam se zrovna nacházející, aby společně změnily místo a zaparkovaly tam, kde tak dobře a výhodně nakoupila ta nově příchozí.
Náš osud se neměnil. Seděli dál, stále trpělivě čekali, občas prohodili pár slov. Ale půlnoc, hodina našeho vysvobození, se nezadržitelně blížila. A nakonec také přišla. Jenže tam zbylo ještě mnoho dalších krámků!
Takže zítra? Ne, už nikdy!
Pošlete odkaz na tento článek
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %