Ještě tu O Smolíčkovi - 1.část

Ještě tu O Smolíčkovi - 1.část
Ilustrační foto: Pixabay

Bylo nebylo. V království sice nebylo zakázáno se smát, ale nikdo se nesmál, protože měli všichni blbou náladu. Nikdo nevěděl proč, byl to takový národní sport. Jeden začal a druhý se od něj nakazil, protože když si kolem vás všichni na všechno stěžují a s ničím nejsou spokojeni, stane se, že ani vy pak nejste s ničím spokojen a slunce se vám zatáhne ... už ho pak v duši nemáte.

A v tom království bydlel převozník. Prošek se jmenoval. A ta krásná řeka se jmenovala, kdovíproč, Berounka. Ten Prošek moc řečí nenadělal, občas zašel k Rozvědčíkovi na pivo. Taky tam nabízeli výborné vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem a zelím. Občas někoho převezl na druhý břeh. Občas zašel na ryby, když se mu chtělo. Moc se netrápil. A tak si tam v klidu žil, dokud tou krajinou neprojížděl ve svém kočáře ministr životního prostředí. Člověk unavený městským ruchem a neustálými termíny.

Bylo to na jaře a v řece bylo dost vody. Prošek přes řeku nejezdil. Čekal, až jarní vody opadnou. Ale ministr chtěl mocí mermo na druhou stranu i s kočárem značky Tesla. Tak dlouho Proška přemlouval, až ho umluvil a odrazili od břehu. Ale plošina i s autem, Proškem, ministrem i řidičem se utrhla a řeka je hnala až k Branovu. Po cestě se převrhla a všichni skončili ve vodě. V nejbližší zátoce vylezli na břeh a po tom správném břehu se vrátili zpátky k Proškově chalupě. Holan už na ně z dálky vrčel, až mu Prošek přikázal zmlknout. Všichni byli zmrzlí. Nikdo nemluvil. Každý však z jiného důvodu.

V chalupě Prošek zatopil v kamnech a v místnosti se brzy rozlilo příjemné teplo, které spolu s Proškovým rumem v grogu prostoupilo jejich prochladlé údy. Na stole se objevily voňavé buchty a bílá káva.

"Kdo to je?" zeptal se ministr, a ukázal prstem na obrázek na stěně vedle krucifixu. "To jsou mí rodiče," odpověděl Prošek a přiložil do kamen. Na obrázku byli dva lidé menšího vzrůstu, se spokojeným výrazem. Docela obyčejní.

"Prošku ... ," začal znovu ministr, "... jak to, že se na nás nezlobíte?"

"Kde teď najdete tu plošinu?"

"Vona daleko nevodplave, zastaví se v zátočině pod Černou skálou," odtušil Prošek.

"Vy se na nás nezlobíte?" pokusil se řidič nějak napravit průser.

"Zlobím, nezlobím, co by mi to pomohlo," odpověděl on. 

"Měli byste přestat jezdit autem a začít chodit pěšky," což bylo to poslední, co dneska řekl. On toho Prošek nikdy moc nenamluvil.

 

(Pokračování příště)

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
1 komentář
Daniela Lender Chaloupková
Zdeňku, děkuji za "pohádku" na dobrou noc a už teď se těším, jak to dopadne :-)) Předpokládám, že jako ve všech pohádkách ... A to je dobře :-))
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše