Povídání o "kindervajíčku" aneb nejlepší období mého života
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček starého města jsou zaprášené, ty z dětských hřišť mají otlučená kolena. Ten, který píši, byl zakutálený v čekárně u zubaře.
Toho malého zatroleného kluka přivedl na zubní preventivní prohlídku děda.
„Poslali jste korespoďák, máte ho tu!“
A bude legrace, teď holka ukaž, co umíš.
„Sedni si, jenom otevřeš na chvíli pusu.“
„Nikam si nesednu. A pusu taky neotevřu!“
„Snad se nebojíš?
„Nebojím, ale nechci! Já si zuby čistím, nic mně nebolí, a nikdo cizí se mi nikam koukat nebude!“
V čekárně už bylo dost lidí.
„Mohli byste počkat?Sedněte si tady,“ v koutě ambulance byl stoleček a dvě křesílka.
Děda se pohodlně usadil a rozložil noviny.
„Dáte si kafíčko?“
„Dva cukříky, prosím.“
Sestřička přetočila panenky, ale udělala. Ten dědek je doma opečovávanej.
Konečně jsme měli hotovo.
„Tak si sedni. Nic to není!“
„Nechci, já si zuby myju, nic mně nebolí, nikdo cizí se mi nebude špárat v zubech.“
„Bojíš se?“
„Ne, já nechci!“ Hraje si s figurkou, kterou našel na stolečku.
„To je z kinderka. Sbíráš?“ Kouknul na mně.
„Tak si ji vem.“
Figurka sklouzla do kapsy. Pak ji zas vrátil.
„Musím na prohlídku?“
„Nemusíš!“
Kouknul na figurku. „Něco za něco.“ Sednul si do křesla a za chvíli bylo hotovo. Už asi nejsem cizí.
Sestra psala další objednávku. „Tak za půl roku.“
„Budete mít pro mně vajíčko? S figurkou. Já jsem Míša. Tak nashle.“
Ach, jo. V tý době jsme u nás budovali ten komunismus. Všeho jsme měli dost. Obchody byly plné zboží, ale na potvoru, kindervajíčka nebyly nikde k sehnání. Rozhodili jsme sítě. Možná je budou mít v tuzexu. Nic. Nosí je z Rakouska. Kdo by ale z naší zapadlé vesnice chodil do Rakouska.
Termín objednávky se blížil.
Naštěstí ale komouši zase něco prošvihli a v obchodě se najednou objevilo nedostatkové zboží.
Vedoucí Jednoty nám dala avízo: „Přiďte těsně před zavíračkou.“
Zamkla. Zatáhla rolety. Na pult vyložila karton kindervajíček.
„Ale, ve kterých jsou figurky?“ Vzala jsem vajíčko. Zahrkala. Pak druhé, třetí. Takhle to nepůjde.
„Mělo by tady být asi pět figurek.“
Na pultě stála váha. „Tak je odvažme“, vedoucí se vyznala.
Nejdřív jsme vyřadili nejlehčí, pak tři nejtěžší, až postupně zbylo pět vajíček.
„Já bych je vzala všechny, pro jistotu!“
Vedoucí se na mně podívala, jak na vraha. „Vemte si jedno, ostatní jsou zadané.“
Rychle schovala čtyři prémiové vajíčka do šuflíku.
Děda s klukem na objednávku došli. Bylo vajíčko, byla prohlídka.
„Jak poznáte, kde je figurka?“
„Mám rentgen.“
„To určitě, jsou v staniolu.“
„Tak hádej“.
Jednou, v pátek, přišel chlápek.
„Dříve jsem to nestihnul, u nás povídali, že sháníte…“ z kapsy vytáhl kindervajíčko, „bolí mně zub.“
Už se to na vsi rozkřiklo, že doktorka ujíždí na kindervajíčkách.
Tak začala naše družba s místní sýrárnou, oni vozili do Rakouska!
Šuflíček byl plný vajíček. Ještě nám z laborky půjčili váhy, a bylo.
Míša skončil základku, pak střední, vysokou. Po třiceti letech u křesla jsem šla do důchodu. Na stolku kytice, kartonová krabice s osobními věcmi, váhy a zakutálené vajíčko.
„Míšo, co ty tady?“
„Přišel jsem vám poděkovat. A něco jsem přinesl. Dejte je znova do oběhu.“
Vytáhl z igelitky krabici. Byla plná figurek.
„Sbírals je.“
„Ani ne, já jsem zkoušel, jestli to dáte, víte, hrozně těžko se sháněly, byla to taková sranda. Jenom nevím jak to bylo možný, že v každém vajíčku byla figurka.“
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Lenka Besedova
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
