A také se tím můžeme zde pochlubit, jelikož tento portál je přímo k tomu stvořený. Do šuplíku psát, to by mě nebavilo, ale takhle, to je něco jiného.

Tak i já mám kromě běžné práce, spoustu zálib, kterým se mohu nyní více věnovat, než dříve, dokud jsem pracovala. Důchod je skvělá věc, ale také je podmíněn zdravím, aby člověk mohl dělat to, co ho baví. I když mám pocit, že pomalu každý den je krátký na to, aby člověk všechno stihnul. Můj volný čas je opravdu naplněn. Říkám, děvče zvolni, užívej více klidu. Ale asi bych to nedokázala. Potřebuji být v kontaktu s přáteli, zajímat se o dění v naší obci. Když jsem skončila s prací, založila jsem Klub seniorů a vlastně existuje tak dlouho, jako tento portál. Velká přednost klubu je, že lidé, kteří se dříve míjeli jen s pozdravem, anebo také ne, se poznali, stali se z nich přátelé a těší se moc na setkávání v klubu. Člověk by neměl být sám. A o tom to je.

K mým osobním zájmům toho patří mnoho. Ať životní role babičky, nebo zahradničení, cestování, tanec, sport přiměřeně věku. Řekla bych, že k největšímu koníčku patří i mí pejsci. Co jsme prožili radosti a humoru na výstavách, co jsem užila a našlapala kilometrů při vycházkách s nimi. Už jako dítě jsem domů přitáhla každého voříška a zase ho musela vracet. To bych mohla psát knihy.

Zakončím jedním docela obyčejným dnem. Ráno pošmourné, po dešti, není nutno někam po ránu pospíchat. Tak jsem si pustila relaxační hudbu s ranní meditací a nechala jsem se unášet ranními pohodovými zvuky i slovem. Poděkovat svému tělu, očekávat nádherný nový den a být v klidu.

Jenže to je u mě problém. Ustavičně pospíchám, nakonec hodinová ručička se nezadržitelně řítila vpřed. Už je dost hodin, tak jsem vstala, pozdravila smrk, zjistila jsem, že stojí na svém místě a mírně mi kyne do nového dne. 

Když je velký vítr, tak mám strach že se vyvrátí a spadne mi do ložnice. A pak jsem si řekla, že dnes nebudu nic dělat že budu v pohodě a budu relaxovat a večer půjdu na cvičení s děvčaty.

Jenže. Za dveřmi mi stojí košík s jablky, některá potřebují rychle zpracovat, tak jsem si řekla, udělám křížaly. Vytáhla jsem sušičku, jala se zpracovávat a hezky jsem jablka rozprostřela na jednotlivá sítka. Jenže jsem měla ta sítka obráceně, musela jsem všechna jablíčka sundat, otočit sítka a znovu naskládat rozkrájené ovoce. Ještě, že jsem nesušila houby, ty by daly více práce. To se mi jestě nestalo, ale vše je jednou poprvé. Tak jsem jablíčka přeskládala správnou stranou a řekla si, že budu pozornější. Říkám si podle ranní meditace, každá činnost je krásná a musíme jí dělat s láskou.

Vylezu do chodby, nasaju a cítím něco podivného, ano na chodbě mladých kočička udělala loužičku a vůbec se netvářila provinile. Říkám si, je nový den, nebudu ho kazit mrzoutstvím, tak jsem vytřela chodbu, no stejně to potřebovala. To moje štěně, bišonka Čipina, je roztomilá, dokáže ale psí kusy. Už mě naučila, že musím zastrčit židle, křesla odsunout, aby se po nich nešplhala. Když přijde vnouček ke mě, to je teprve rachot. Jenže, lidská mláďata, štěňata, koťata jsou tak jedinečná a roztomilá, to je opravdu o zábavu postaráno. A už také se snažím ji naučit něco nového, aby nerostla, jak dříví v lese. Šla jsem se uklidnit k mým milým kytičkám, zjistila jsem, že jsou v pořádku, žádná katastrofa, dokonce vánoční kaktus už nasazuje květy. 

Jak říkali v ranní meditaci, že nový den přinese nová překvapení, nová kouzla, tak já si myslím, že pro dnešek mám těch kouzel dost a chci tento den už prožít úplně obyčejně. I když večer je ještě daleko. Zase se toho tolik nestalo.

Každý den je kouzelný a záleží jen na nás, jak jej přijmeme a prožijeme. A když bude venku sychravo, to nevadí, to zvládneme, vždyť máme slunce v duši. Milí přátelé, přeji vám zdravé a hezké prožití podzimních dnů. ❤️