Probouzím se a opět uléhám. Den je minulost. Stále se to opakuje. Zima, jaro, léto a podzim. Rok je pryč. Léta utíkají a krátí se mi čas. Jak dlouho zde ještě budu? Pět let, deset, patnáct nebo i dvacet? Vnímám svou smrtelnost a kladu si otázku smyslu života. Musím přijmout tento fakt a smířit se s tím, že tu jednou nebudu. Každého to čeká. Co ale mohu? Ten zbytek, co mě zbývá, smysluplně prožít. Zapomeňte, že se vám nedařilo, že nejste se svým životem spokojeni. Ještě je čas s tím něco udělat. Nikdo, kromě nemocí, vám již nemůže házet klacky pod nohy. Pozor, ale stále platí, že musíte proto něco udělat a ne pouze naříkat.

Jsou věci, které jsou možné jen v důchodu. To jsou přínosy stáří. Nezávislost. Nemusím do práce a nechat se ponižovat. Nikdo mě nebrzdí. Děti jsem vychoval a jsou velké. Když vás někdo nespravedlivě osočí, můžete ho bez následků poslat tam, kde končí nohy. Nemusím se nikam honit a den si prožiji většinou, jak chci. Podle mě je to šťastné období. Objeví se sice neduhy, ale život je na druhou stranu snadnější a příjemnější. Nemám povinnost pracovat, ale mohu. Nemám žádné termíny, ale mohu si je stanovit. Ráno nemusím brzy vstávat, ale také mohu. Mohu o sobě svobodně rozhodovat. Pouze je na mě, komu věnuji přízeň a lásku. 

Někdy senioři velmi zpohodlní a může se jim to vymstít. Je třeba se hýbat nebo cvičit. Chodím v 11 hodin jako spousta důchodců pro oběd do školní jídelny. Stojí s polévkou, salátem a ovocem pouhých 85,- Kč. Může tam každý. Jsou tam mezi námi lidé, pro které je to jediná procházka za celý den. Jinak tráví celý den doma s roztoči. Šourají se mezi čtyřmi stěnami sami. Nejdál dojdou na záchod. Co se přemoct? Vím, že nohy mohou bolet. Třeba jen před barák. Sednout si na lavičku. Pozdravit se se sousedy. Prohodit slovo s kolemjdoucími. Radovat se ze sluníčka. Vnímat přírodu. Pozorovat skotačící děti. 

To mluvím o pozdním stáří. Jinak, pokud to jde, můžeme ještě poznávat vlast i svět. Máme spoustu volna. Nemusíme si brát dovolenou. Můžeme i vyrazit na jaře, kdy všechno kvete. Nebo na podzim, kdy příroda hýří barvami. Sednout si dopoledne jen tak do cukrárny a poklábosit s kamarádkami. Chlapi mohou si do oběda pokecat u piva. Co lyže a kolo, hudební festivaly? Nebo jít po snídani na rande. Zregenerovat se v lázních. Konečně mají čas na své koníčky. Je toho dost, co si může důchodce dovolit. Je to takový bonus na sklonku života. Nemusí sedět jen doma. Nebo nadávat v čekárně u lékaře. Brblat na zastávkách MHD nebo u pokladny v obchodním řetězci.