Ještě dnes cítím ranní rosu, vlhkou trávu a psí kožich. Bylo to období, kdy svět se mnou sdílel hladkosrstý foxteriér Brix – přátelský, sebevědomý a oddaný společník, který dokázal rozzářit každý den svou přítomností.
Brix byl přesný jako švýcarské hodinky. Každé ráno v pět stál u mé postele, lehce našlapoval a pohledem dával jasně najevo, že je čas na procházku. Totéž se opakovalo v půl sedmé večer – s neúprosnou důsledností, jakou by mu mohl závidět nejspořádanější úředník.
Rád se toulal po loukách a lesích, nos k zemi, oči bystré, krok lehký. Uměl jít po stopě s takovou vášní, že jsem měla pocit, jako by se ztrácel v jiném světě, ve světě vůní a příběhů, které jen on dokázal číst. A přesto se vždy vrátil – s jazykem vyplazeným a pohledem, který říkal: Tak vidíš, zase jsme to spolu zvládli.
Jednoho dne, při procházce kolem rybníků, se Brix rozhodl, že si dopřeje malé psí lázně. Zmizel mi z dohledu, a když jsem rozhrnula křoví, uviděla jsem, jak se triumfálně válí v něčem, co kdysi bývalo rybou. Měl z toho nesmírnou radost. V očích mu jiskřilo, ocasem mrskal a tvářil se, jako by právě objevil poklad. Jenže zápach, který se začal šířit kolem, byl nesnesitelný. Na hony daleko bylo cítit, že se Brix právě korunoval králem všech psích dobrodruhů.
Cestou domů kráčel hrdě přede mnou, možná se chtěl pochlubit svým „úlovkem“. Lidé se otáčeli, a on, spokojený a naprosto netušící, že jeho sláva brzy skončí, si užíval každý krok. Doma ho čekala sprcha, a to byla jeho psí potupa. Když spatřil koupelnu, začal se cukat a tvářil se, že snad nikdy v životě neviděl větší příkoří. Ale dvojím pevným rukám neunikl. Stříkala voda, pěna létala na všechny strany a Brix, vzdorující a uražený, se snažil vymanit z objetí sprchové hadice. Když bylo po všem, stál uprostřed koupelny, mokrý, rozježený, s pohledem plným výčitek – a přesto se mi zdálo, že se mu koutky tlamy zvedly v mírném úsměvu. Věděl, že i přes tu „tragédii“ ho máme rádi. A když se po chvíli vyválel v ručníku a znovu nabyl svého sebevědomí, přišel, šťouchl do mě, snad že vítá konec koupele. Možná se chtěl omluvit – nebo možná jen připomenout, že i tohle patřilo k našemu společnému životu. K psím dobrodružstvím, která voněla (a občas i páchla) opravdovým štěstím.
Doma miloval teplo krbových kamen. Uměl se přitulit tak, že se člověk bál pohnout, aby nenarušil tu dokonalou chvíli klidu. V kuchyni se motal pod nohama a občas po očku sledoval, jestli něco nespadne, aby to ihned ulovil. Nejraději měl, když jsem mu drbala bříško. Lehl si na záda, nohy vytrčil ke stropu, oči přivřel a tiše vrněl. A já měla pocit, že svět se na chvíli zastavil.
Když jsem se vracela vlakem domů a blížila se k autu, kde čekal, viděla a slyšela jsem ho, jak na zadní sedačce poskakuje, kňučí a poštěkává radostí. Jeho psí láska byla téměř hmatatelná — čistá, bezpodmínečná, pravdivá. Vím, že mě měl rád. Ale jeho pánem byl můj manžel, a my všichni tři jsme to tiše respektovali.
Brix tu už není, ale kdykoliv zaslechnu na dálku psí štěkot nebo ucítím ranní chlad rosou pokryté louky, vybaví se mi ten pocit – pocit naprosté sounáležitosti. To bylo jedno z nejlepších období mého života.
Psi mě provázejí životem už téměř třicet let. Za ta léta jsem s…
Migrace a nové druhy komárů, změna klimatu, ale také…
Redakce
Spí v postelích, jezdí na dovolenou k moři, chodí do restaurací. A…
Lidská jídla a příliš časté krmení. To jsou jedny z největších…
Trávili jsme dovolenou v domě po babičce na Nymbursku. Byl…
Jaký byl vůbec můj nejlepší pes? Ten největší, nejostřejší,…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Hluboká noc… temné stíny, vítr láme větve, v dálce vyjí…
Léto je tu a my s Robinem i přes můj úraz a kontroly na…
První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená.…
To se ráno probudíte jako světice a než nastane noc, je z vás…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Říká se, že stáří je moudré. Člověk už se prý nedopouští…
Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Ty mrcho jedna, jestli okamžitě neslezeš, tak za tebou na tu…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Z původních osmi zrzavých loňských slepiček mi po zimě zbyly jen…
Jaro se nám nezadržitelně blíží a s ním i krásné slunečné dny a…
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Asi jako každé dítě, i já jsem…
Před necelým půlrokem, přesně 24. března v osm hodin ráno, se…
Už dávno nejsem aktivní kočkař, ale duší jím jsem asi pořád. Jinak…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Pražský dopravní podnik bude na majitelce fenky uplatňovat náhradu…
Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
Mně jo. Jen v nich kupodivu nikdy nehrál hlavní roli manžel.…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Přinášíme vám nová témata literárních soutěží a také fotosoutěž,…
Redakce
Kraj hlubokých hvozdů, mozolů a teskných balad. Tak jsem vnímala…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Vítězem ankety Strom roku 2025 byl vyhlášen tisíciletý Oldřichův…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Než jsme se nadáli, přišel podzim a s ním podzimní prázdniny pro…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Každý malíř si tajemství svých barev pečlivě hlídá. Podzim ale…
Já jsem se rozhodla již před odchodem do důchodu vrátit se ke svým…
Ozval se mi kamarád, že bude v chalupě blízko Tisé, jestli…
Sen a chuť do života. Spojené nádoby. Od mládí žijeme většinou s…
Pražskými parky se procházím moc ráda. V blízkosti svého…
Čím se baví senioři? Co jednotlivec, to jiné zájmy, jiné koníčky,…
Každé ráno po probuzení vedou mé kroky k oknu, které se dívá na…
Ačkoli jsem už dosáhla seniorského věku, nesbírám hrníčky, nepletu…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
