Mnoho lidí středního a vyššího věku, kteří zatím mají důchod před sebou, si neuvědomují, že současný trend aktivního penzisty je realizovatelný pouze za předpokladu, že na aktivní život budou mít dost prostředků. Peníze totiž pro mnoho starších lidí hrají důležitější roli než zdraví či vztahy s blízkými. Není populární to přiznat, ale je to tak. Bez financí je život těžký a v penzi to samozřejmě platí taktéž.

„S manželem jsme si na důchod naplánovali spoustu koníčků a výletů. Plníme si sny. Jenže po dvou letech jsme zjistili, že se úspory výrazně tenčí. A když manžel zemřel, začalo pro mě finančně kruté období. Když žiju z jedné penze, musím si každou aktivitu pořádně promyslet, protože důležitější samozřejmě je mít nějaké peníze v záloze. Nedávno mi odešla pračka, teď čekám, kdy ji bude následovat lednice, kterou mám řadu let a už dává různými zvuky výrazně najevo, že její život brzy končí,“ vypráví čtyřiasedmdesátiletá Jana. „Vidím na mých stejně starých kamarádkách, jak jsou peníze důležité. Ty, které jsou finančně zabezpečené, si penzi opravdu užívají, cestují, chodí za kulturou. Ale jedna, která měla v životě problémy, nemá rodinu a žije z malé penze, v podstatě nijak zvlášť aktivně žít nemůže, rozhodně si nemůže dovolit cestovat do zahraničí,“ říká.

Do penze v šedesáti letech, mít naspořeno a penzi víc než dvacet tisíc. Takové jsou představy mnoha lidí o ideálním stáří. J

Agentura IPSOS zpracovala průzkum, podle nějž lidé narození v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století mají o svém životě v penzi představy odtržené od reality. Šedesát procent respondentů uvedlo, že ideálně by měl člověk přestat pracovat v šedesáti letech a dostávat nad dvacet tisíc. Zároveň přiznávali, že na penzi dostatečně nespoří z vlastních prostředků.

„Čeká nás v penzi třicet i více let. Češi bohužel často podceňují vyhlídku na délku důchodu a nemají představu, kolik budou potřebovat finanční na pokrytí tak dlouhé penze, aby ji prožili důstojně,“ uvedl Richard Beneš, obchodní ředitel OVB Allfinanz, společnosti, která si u agentury IPSOS průzkum zadala.

To, že příprava na penzi a hospodaření v ní, je ožehavé téma, o kterém má každý poněkud odlišné představy, ukázal i průzkum NN životní pojišťovny a penzijní společnosti. Podle něj sice čeští penzisté vyjadřují se svým životem celkovou spokojenost, ale jen třicet šest procent hodnotí kladně svou finanční situaci a třicet jedna procent má v této souvislosti obavy z budoucnosti.

Lidé v podobných průzkumech často vyjadřují obavy, že finance, které mají takzvaně na horší časy, vyčerpají, budou žít dlouho a pak už jim jen penze nebude stačit na to, aby si zajistili potřebnou péči, až budou odkázáni na pomoc druhých. Ano, problémem je především to, že trávíme v penzi mnohem delší čas než naši předkové.

„Úzkost lidí z takzvaného přežití vlastních finančních prostředků jasně odráží potřebu lepšího finančního vzdělávání a vedení k plánování odchodu do důchodu. Klíčové je myslet na zajištění velkých životních rizik a finanční stabilitu,“ komentoval průzkum Michal Korejs, produktový ředitel NN pojišťovny.

„Vy se máte, že už jste v důchodu,“ říká často padesátiletá Petra svým rodičům.

Ty ta věta dovádí k vzteku.

„Dcera si představuje, že se máme skvěle a tak trochu nám dává najevo, že moc utrácíme,“ říká Petřina máma Eva. A pokračuje: „Pořád si stěžuje, že hodně pracuje, že je unavená, že do penze tímto tempem nezvládne fungovat, zároveň ale víme, že nic moc neušetří. Jezdí na drahé dovolené, kupuje si oblečení, jaké já bych si nikdy nedovolila. Každý měsíc je u kadeřnice, v nehtovém studiu a tak. My jsme si na důchod spořili od čtyřiceti. Koupili jsme i i další byt, ze kterého nyní máme příjem z nájmu. Proto si můžeme dovolit pěkně žít. Ale rodina nechápe, že na penzi je třeba se připravit. Moje sestra také rozfofrovala co mohla a teď si stěžuje, že se má v důchodu mizerně. No jo, jenže já mou polovinu dědictví po našich rodičích vložila do koupě toho investičního bytu, zatímco ona tu svou rozházela a teď pořád brečí, že má malý důchod.“

Lidé ve věku nad čtyřicet pět let nyní v průzkumech vyjadřovali představu, že v penzi budou moct dělat jen to, co sami chtějí a proto se na ni těší. Zároveň ale přiznávali, že nemají jasno v tom, kolik  a jak dlouho by museli na takový příjemný a pohodlný důchod pravidelně odkládat peněz.

Právě toto chování odborníci na finance začali nazývat penzijní finanční iluzí.

Lidé totiž chtějí žít co možno nejdéle, ve zdraví a schopni se radovat z toho, co život nabízí. To, že tato iluze silně souvisí s tím, jak se na tuto dobu dokážou finančně připravit, si však zatím uvědomuje jen menší část z nich.