Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve teď jsem si objednala úklidovou firmu. Jen tak na zkoušku – základní balíček, bez mytí oken, žaluzií a archeologického výzkumu v útrobách šatníku.
Chtěla jsem zjistit, jaké to je, když u nás doma někdo jiný vezme do ruky hadr a vysavač místo mě. A pochopitelně manžela, ten se také do této činnosti zapojuje. Už na dálku slyším, jak někdo kroutí hlavou: No a co?, ta se zbláznila, když na to má, to je nápad! A možná další hanlivé i chápavé myšlenky.
Řeknu vám, co jsem před dvaceti lety zvládla za dvě hodiny, to mi dnes trvá čtyři. A to už se člověk musí ptát: chci trávit celé dopoledne v kleče pod gaučem, nebo si raději uvařím kávu a podívám se, jak to zvládne někdo mladší, šikovnější – a hlavně rychlejší?
Kdysi by se řeklo, že najímat si „služku“ je buržoazní přežitek. Za socialismu to skutečně nebyla běžná věc – spíš téma k šeptané kritice. Dnes je to celé odvětví: podle Českého statistického úřadu působí v Česku kolem 6 tisíc firem zaměřených na úklid, jejichž roční obrat se pohybuje v miliardách korun. A zákazníci nejsou jen „leniví boháči“ – jsou to rodiny, které nestíhají, senioři s ubývajícími silami, ale i firmy, které raději svěří kanceláře profesionálům.
A kdo u nás nejčastěji uklízí? Často cizinci, kteří v této práci našli zdroj obživy. Takže když jim otevřu dveře, nejde jen o to, že si ušetřím namožená záda. Vlastně tím také dávám práci někomu, kdo ji potřebuje.
Firmu jsem našla na internetu. Přišla paní, na první pohled o dost mladší, s dobrou češtinou, ale silným východním přízvukem. Přijela se dvěma taškami naditými úklidovými prostředky. "Přivezla vás firma?" zeptala jsem se. "Nepřivezla, jedu ze Zličína," odpověděla. Hm, přes celou Prahu. Po obhlídce bytu a vyslechnutí mých požadavků se dala do práce. Bez poznámek, v klidu, s rozvahou a pečlivostí. Prosbu, uklidit nejdříve můj pokoj, vyslyšela, já se poté mohla hýčkat uzklizeným prostředím, sednout k počítači a věnovat se pracovním úkolům, které jsem si z kanceláře přinesla domů. Lilianě šla práce od ruky. Neodmítla kávu a drobné občerstvení, ale příliš se této nabídnuté přestávce nevěnovala, brzy se vrátila k rozdělané práci.
Zavzpomínala jsem na maminku. Bydlela ve městě asi třicet kilometrů vzdáleném od mého bydliště. Když se jí blížila osmdesátka, jezdila jsem jí uklízet. Kvůli mé časově náročné práci jsem však nemohla jezdit každý týden. A když jsem na jedné návštěvě sama pro sebe konstatovala, že maminka už úklid jen tak šolíchá, nadhodila jsem možnost zapojení nějaké firmy. Zakořeněný názor - co by tomu řekli sousedé - se mi podařilo vymluvit, maminka si našla paní, a později se mi přiznala, jak se jí ulevilo. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Mohla se více věnovat své oblíbené činnosti, čtení.
Po odchodu Liliany jsem si potvrdila vlastní názor: proč se bránit tomu, co člověku zpříjemní život? Úklidová firma není výstřelek ani slabost. Je to praktické řešení. A protože mi po úklidu zbyde energie, tak tu už věnuji raději na něco, co mi opravdu udělá radost – třeba na napsání krátkého zamyšlení, nebo na setkání s kamarádkou, či procházku přírodou. Myšlenky, že bych měla zpytovat vlastní svědomí, si do hlavy nepouštím.
Pošlete odkaz na tento článek
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě.…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme…
Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal…
Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým…
Tvářila se kysele. Kamarádka L. Potkala jsem ji za slunečného dne.…
Letošní rychlý nástup jara mě příjemně překvapil. Pospíšily si i…
Usínám a blikne mi hlavou, co mě zítra čeká. Jako celoživotní…
Bylo ráno jako každé jiné, kdy musím ven se svým pejskem. Naše…
Tak copak tu máme dneska? Dívám se ráno do stolního kalendáře.…
Jistě si říkáte, co je na téhle fotografii zajímavého a…
Když se ráno probudím, nejprve se snažím dopátrat ve své paměti,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit,…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš…
Ukázkový úvodní text článku
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let.…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře,…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %