Popraskaly zdi, skla ve dvou oknech se vysypala, zřítila se příčka mezi kavárnou a bytem. O osudu osmi chlupatých obyvatelů a obyvatelek kavárny nebylo nic známo.

Přečetla jsem si tuto zprávu s hrůzou v očích. Jakožto dlouholetá chovatelka koček jsem si dovedla představit, jakou hrůzu ti nebozí tvorečkové zažili, pokud jsou vůbec ještě naživu. Hledala jsem tehdy na internetu jakoukoliv zmínku o jejich osudu. Odpoledne konečně přišla dobrá zpráva. Všech osm koček výbuch přežilo, i za cenu obrovského šoku a mnoha bolestivých popálenin.

Na základě posouzení statika byl dům určen k demolici a hned ten den srovnán se zemí. Začala jsem se o osud kočiček zajímat a s potěšením kvitovala vyhlášení veřejné sbírky. Číslo transparentního účtu jsem zveřejnila v rubrice Líbí/Nelíbí i zde na i60, protože mne napadlo, že by zde nemuseli být lhostejní lidé s kamenným srdcem.

Před časem jsem kontaktovala majitelku nově otevřené kočičí kavárny Šťastné tlapky Fénix Lucii Plíhalovou a vydala se za ní a jejími svěřenci a svěřenkyněmi. Přestože jsou nové prostory kavárny nedaleko hlavního havlíčkobrodského Havlíčkova náměstí, její hledání mi chvilku zabralo. (Pro zájemce je v galerii mapka, kde najdou dvě trasy, jak provozovnu najít. Jedna cesta vede z Havlíčkova náměstí, druhá od prodejny Billa. Kavárna je označena křížkem.)

Stojím před prosklenými dveřmi s nápisem Café & bar Šťastné tlapky Fénix s kočičími polepkami, návodem, jak se uvnitř chovat a upozorněním na bezpečnostní kamery. Vzhledem k tomu, že jsem si již předtím povšimla zasíťovaných oken, vcházím velice opatrně. Co kdyby chtěla nějaká kočička proklouznout ven? Jak je vidět, majitelka myslela na vše. Za vchodovými dveřmi se nachází zabezpečený nízký plůtek. Za ním sedí na podlaze tři kočičky a velice pozorně si mne prohlížejí. Je na nich patrná velká nervozita.

Seznamuji se s milou a sympatickou majitelkou kavárny, představuje mi jednotlivé obyvatele a obyvatelky. Procházím se po velké elipsové vybílené místnosti, vyzdobené obrázky, poličkami, samolepicími tapetami a dalšími dekoracemi s kočičí tématikou, fotografuji a nasávám atmosféru. Všude se line libá vůně, sluníčko příjemně prosvětluje žaluzie. Kromě pohodlných křesílek, židliček či pohovek jsou po celé kavárně včetně stěn rovnoměrně rozmístěná škrabadla, pelíšky, hračky, houpačky, prolézačky, misky s krmením a vodou a další kočičí propriety.

Křesla i pohovky jsou čisté bez kočičí srsti, stoly se skví čistotou. Chladící boxy nabízejí nealko nápoje, obložené chlebíčky, zákusky, jablečný závin. Podle slov paní Plíhalové vše domácí výroby. Do nabídky patří i víno, pivo, káva, čaj, hlad zaženete lákavě vypadající pizzou či toasty s různými náplněmi.

Kromě občerstvení si zákazníci mohou zakoupit různé suvenýry s obrázky místních kočiček, například přívěsky na klíče, ozdobné špendlíky, tašky a další drobnosti. Mají-li doma kočku nebo psa, v kavárně pro ně mohou pořídit něco na zub, případně zakoupit nějakou dobrotu kavárenským kočičkám.

Mimo běžného vchodu je provozovna opatřena i bezbariérovým vjezdem pro kočárky nebo invalidní vozíky. Nechybí ani stylové toalety.

Otevřeno je od 1. září každý den kromě čtvrtka, který je sanitárním dnem. Od pondělí do pátku od 10 do 17 hodin, o víkendu od 13 do 18 hodin.

Adéla Píšková (vlevo) je ve Šťastných tlapkách častou návštěvnicí

Společně se mnou je v kavárně zákaznice, která se mazlí se všemi kočkami. Po chvíli se dáváme do řeči. Vypravuje, že byla častou návštěvnicí v původní provozovně, proto se jí kočky nebojí. Po stresu, který mají v souvislosti s výbuchem za sebou, se jejich počáteční nedůvěře vůči mé osobě ani nedivím. Po chvíli přichází další zákazník, poté si pán přijde zarezervovat stůl pro větší společnost. Mezitím majitelka vyřizuje telefony. Často si lidé ověřují, zda už je kavárna otevřena, případně objednávají rezervace.

Ke kávě dostanete stylovou čokoládičku i ubrousek s tlapičkou

Nastává chvíle klidu. Objednávám si občerstvení, výbornou kávu a jako sladkou tečku závin. Tak dobrý jsem už dlouho nejedla. Lucie Plíhalová si na chvíli přisedá a já poslouchám její vyprávění.

„Čtyři roky jsem provozovala hostinec U Němce v Havlíčkově ulici kousek od nemocnice, a o hosty jsem neměla nouzi. Covid však gastronomickému podnikání zasadil smrtelnou ránu. Hostů znatelně ubylo, dodavatelé neustále zvyšovali ceny. Rozhodla jsem se tedy pro změnu. Během února jsem otevřela kočičí kavárnu a na nedostatek hostů jsem si nemohla stěžovat.“

Po zhruba šesti týdnech došlo k výše uvedenému neštěstí. Pár dnů před tím začala kompletní rekonstrukce ulice včetně využití těžké techniky.

„Ráno jsem vstala, obstarala své domácí kočky a pejska z útulku, chystala si umýt vlasy a vyrazit do kavárny,“ pokračuje ve vyprávění paní Plíhalová.

„Vtom mi volá kamarádka, že mám v kavárně vysklená okna. První, co mne napadlo, že je nějací vandalové vytloukli. Jenže kamarádka pokračovala: ,Dělej, šlehají tam plameny.´ Nasedly jsme s mamkou do auta a řítily se ke kavárně. Na místě již byli hasiči, o kočkách nikdo nic nevěděl. Nepochybovala jsem, že přežily, ale schovaly se. Přesvědčila jsem velitele zásahu, dostala přilbu a šli jsme je hledat. Byly různě poschovávané po místnosti. Všechny přežily. Vyděšené, popálené …,“ má paní Lucie slzy v očích.

Všechny kočky okamžitě převezla ke své veterinářce. „Paní doktorce patří velký dík,“ vzpomíná s dojetím.

Sajmonek přišel v ohni o třetinu oušek, špatně slyší a dodnes se bojí

Jeho bráška Čertík byl také ošklivě popálený. Psychicky je na tom o něco lépe

Ze všech osmi kočiček, nalezenců z ulice, to zdravotně nejvíce odnesli sourozenci Čertík a Sajmonek. Měli popálená ouška, pacičky, čumáčky, ohořelé vousky a kožíšky. Čika poté dlouhodobě trápil průjem. Mrňousek a Lucinka se dodnes bojí nečekaného zvuku, jsou vyděšení a skrývají se. Rozárka s Garfieldem už se z leknutí začínají vzpamatovávat. Kocourka Káju si nechala majitelka u sebe doma.

Ze slov paní Lucie vyplývá, že večer před výše uvedeným výbuchem byl kocourek Čertík velice nervózní. „Myslím, že se mne snažil varovat. Stále chodil kolem jednoho místa, mňoukal, syčel a hrdelně vrčel. Druhý den ráno odtud vyšlehl první plamen ….“

Před nařízenou demolicí dostala majitelka zničené kavárny jen dvě hodiny času na vystěhování. „Nebýt dobrovolníků, vůbec nevím, jak bych to zvládla. Některé z těch lidí jsem vůbec neznala. Najednou se objevili s dodávkou, krabicemi, pytli …“

Díky tomu se část vybavení podařila zachránit, zbytek skončil v sutinách domu. Asi nikdo z nás si nedovede představit, jak se paní Plíhalová v té době cítila. Z časových důvodů nově zařízenou kavárnu nestačila pojistit. Po problémech s ubývajícími štamgasty v hostinci a zavedením nové kočičí kavárny se její život ocitl v troskách. Co teď?

Projevila se síla sdělovacích prostředků a internetu. Nejprve začali naléhat kamarádi, poté se ozvali naprosto cizí lidé, kteří se o neštěstí dozvěděli na sociálních sítích, v rozhlase, na webových stránkách deníků. Kamarádka založila sbírku na Donio, paní Lucie zřídila transparentní účet. Lidé nosili krmení pro popálené kočky, hračky, stelivo, nabízeli svou pomoc.

Zatímco se kočičky léčily ze svých zranění na veterinární klinice, paní Plíhalová absolvovala výslechy na policii. Jednou z verzí příčiny výbuchu plynu a následného devastujícího požáru bylo i poškození kamen v kavárně. Následné vyšetřování však potvrdilo, že plynová kamna byla v pořádku. Policie událost vyšetřuje jako podezření z trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti, vyšetřování dosud nebylo uzavřeno.

Po návratu kočiček z kliniky se paní Plíhalové značně zmenšil její byt. K pěti vlastním kočkám a pejskovi nyní přibylo dalších osm popálenců. Nastal kolotoč braní antibiotik, preparátů na posílení imunity a potlačení stresu. Nejvíce popáleným Čertíkovi a Sajmonkovi několikrát denně natírala ouška, tlapičky a čumáčky.

Zbývalo najít nové prostory, vhodné pro zřízení kočičí kavárny. Volba nakonec, i přes počáteční výhrady, padla na bývalý bar a hernu Hříbek na Smetanově náměstí.

„Prostory se mi líbily, ale stav ne. Musela jsem nechat provést celkovou rekonstrukci. Rozvody vody, elektřiny, vyměnit podlahy, opravit strop, tmavé prokouřené prostory nechat několikrát přemalovat. Sotva se něco dokončilo, objevily se další skryté závady. Havarijní stav schodiště před kavárnou, oprava topení, výměna plynového kotle, nové osvětlení, protékající střecha,“ pokračuje paní Lucie.

Pro potřeby kavárny bylo třeba vybudovat nové příčky, tři toalety, rolety do oken, zavést kamerový systém, nový nábytek, dvojité vstupy, zázemí pro kočky, zabezpečení oken a dveří ….

Téměř všechno včetně veterinární péče bylo hrazeno z peněz, které se vybraly přes Donio a na transparentním účtu. I přesto se však našli závistivci, kteří Lucii Plíhalové veřejnou sbírku vyčítali.

„Dvakrát jsem musela otevření odložit. Když už bylo konečně všechno hotovo včetně obnovy venkovní fasády, začala hrozit zřícením betonová zadní zeď sousední tržnice,“ dodává majitelka Šťastných tlapek Fénix.

Malbu bájného ptáka Fénixe se zachráněnými kočičkami vytvořila na stěně kavárny kamarádka majitelky

Proč zrovna tento název? Symbolika je více než jasná. Z popela se zrodil bájný pták Fénix. A stejně tak se znovu zrodila kočičí kavárna.

Zrzounek Fénix zapadl dobře do stávají kočičí party

K osmi přeživším kočkám přibyl nový zrzavý kříženec mainské mývalí kočky, kocourek Fénix.

Kočky se běžně pohybují mezi návštěvníky kavárny, v zázemí však mají i svůj soukromý pokojíček s pelíšky a toaletami.

„Vracejí se k nám staří zákazníci, ale objevují se i noví,“ říká již s úsměvem paní Plíhalová. Přesto však musela sepsat pravidla chování v kavárně. „Přišla například maminka s dítětem ve věku 7 až 8 let, jehož první otázka zněla, zda může tahat kočky za ocas. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jemu by se také nelíbilo, kdyby jej někdo tahal za uši, tak ať to nedělá. Poté, co dvakrát za sebou udeřil jednoho kocourka pěstí do hlavy, jsem maminku slušně, ale důrazně požádala, aby naši kavárnu opustili. Moc se jí to nelíbilo.“

Zvedá si mi hladina adrenalinu v krvi, ale pohledem na miciny, vyhřívající se na sluníčku, se uklidňuji. K chování onoho dítěte a přístupu jeho matky snad není co dodat.

S poděkováním se připojují i kočičky - zleva vzadu Garfield, Terezka, Sajmonek a Čertík, vpředu nový Fénix. Lucinka, Čiko a Mrňousek spali v pelíšcích a ve svém pokojíčku

„Moc děkuji všem lidem, kteří nám pomohli. Bez nich bych to nezvládla,“ dodává Lucie Plíhalová. S poděkováním čtenářům i60, kteří na obnovu kavárny přispěli, se přidávám i já.

Pokud by měl ještě někdo zájem kavárnu Šťastné tlapky Fénix v Havlíčkově Brodě podpořit, ať už osobní návštěvou nebo finančně, níže uvedený transparentní účet bude platný do konce letošního roku.

000000-5805066093/0800

Průběh rekonstrukce budoucí nové kavárny si můžete prohlédnout zde:

https://donio.cz/pojdme-dat-kocickam-druhou-sanci#obsah