První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183, kdy si nechal znojemský kníže a markrabě moravský Konrád Ota vysvětit devátým olomouckým biskupem Pelhřimem farní kostel. Zápisem do kroniky opata milevského kláštera Jarlocha je tak historicky doloženo, že Dačice náleží k nejstarším městům jihozápadní Moravy. Historické jádro je dnes městskou památkovou zónou.

Původní trhová ves byla pojmenovaná podle osobního jména Dak nebo Dač. Pojmenování místních obyvatel tedy znělo Dačici (tzn. Dakovi/Dačovi lidé). Zeměpanské léno obdržel od krále rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, od něhož ves Dačice někdy mezi lety 1334 až 1359 získali páni z Hradce (viz erb s pětilistou růží). Za jejich vlády se tržní osada stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského (dnešní místní část) panství, které drželi po celé další století.

Zlatá pětilistá růže s červeným středem a zelenými kališními lístky na modrém štítě, nad ní zlaté latinské písmeno M (odvozováno od jména Maria, symbol mariánského kultu) pod korunou (původ z erbu pánů z Hradce, majitelů Dačic), nad štítem kolčí helm (středověká turnajová přilba, chránila před útokem kopím a přenášela sílu úderu na trup bojovníka) s modrozlatými pokrývadly a královskou korunou.

V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, během jehož panování obdrželo město v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.

Na severním konci Palackého náměstí se nachází krásný renesanční palác zdobený sgrafitovým kvádrováním. Je to první ze dvou dačických zámků. Albrecht Krajíř z Krajku vystavěl tento tzv. Starý zámek s manželkou Magdalenou z Vřesovic v letech 1572 až 1579. Radnice dvakrát vyhořela (1690 a 1721) a byla obnovena v roce 1723 zednickým mistrem Francescem Camelim. V roce 1939 byl zámek upraven pro potřeby radnice, v přízemí bylo umístěno městské muzeum. Od roku 1991 je starý zámek opět sídlem městského úřadu. Vnější vzhled zámku zůstal vzácně neporušený - dvoupatrová budova je zakončena atikou pokrytou prejzy a opatřena cimbuřím.

V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami. U nového zámku vznikla nová městská čtvrť, město bohatlo obchody a řemesly.

Tzv. Nový zámek na Havlíčkově náměstí postavil pro Oldřicha Krajíře v roce 1591 v renesančním slohu italský stavitel Francesco Garof de Bissone. Na počátku 18. století byla přistavěna barokní věž s hodinami (viz foto v galerii) nesoucími letopočet 1713. Zámek prošel v průběhu staletí mnohými úpravami, získal novou hlavní fasádu, upraveny byly také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je vynikající ukázkou klasicistní architektury v českých zemích. Změnil se také vzhled nádvoří. Byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a nad průjezdem jižního křídla byla vybudována novobarokní kaple. Smrtí Jana Dalberga, který neměl potomky, rod roku 1940 vymřel. Zámek byl v roce 1945 zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Po rozsáhlé rekonstrukci, probíhající od roku 2010, se interiérům zámku postupně navrátila jejich podoba z dob posledních dvou generací rodu Dalbergů, s využitím původního mobiliáře na základě archivních materiálů. Zámek tak nabízí  nejen prohlídku interiérů, ale i expozice a výstavy městského muzea a galerie. Okolí zámku bylo pravděpodobně již v 17. století upraveno v duchu tehdejších renesančních zahrad. V roce 1817 byl park rozšířen na 10 hektarů a přebudován v anglickém krajinářském stylu včetně rybníku s ostrůvkem. Kromě kapličky se však žádná ze staveb nedochovala. Park je bohatý množstvím stromů, keřů a bylin; roste zde cca 101 druh listnatých a jehličnatých dřevin.

Havlíčkovo náměstí před zámkem zdobí šestiboká empírová kašna s vodotryskem a Mariánský sloup (Loreta) s barokním sousoším z roku 1725. Na korintském sloupu mezi postavami sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa dominuje socha Panny Marie Neposkvrněného početí.

Dačice se staly jedním z významných měst Jednoty bratrské v takovém rozsahu, že pro vyznavače bratrského i jiného nekatolického vyznání nechali Krajířové dokonce vybudovat hřbitov. V pobělohorské době, kdy došlo v českých zemích k tvrdé rekatolizaci, byl hanlivě označován jako "pikhartský", tedy určený kacířům, nekatolíkům a protestantům obecně, a nesmělo se tam pohřbívat. Po vypuzení protestantů zůstal hřbitov opuštěný. Velká morová epidemie v roce 1680 však donutila městskou i duchovní správu starý hřbitov vysvětit, v roce 1717 zde postavit kapli zasvěcenou ochráncům proti moru (sv. Rochovi a sv. Šebestiánovi) a pochovávat zemřelé i zde. Po zákazu pohřbívání uvnitř měst, vydaném Josefem II., se stalo toto místo hlavním městským hřbitovem. Z toho původního se zachovalo jen deset náhrobních kamenů okolní šlechty u západní hřbitovní zdi, nejstarší je datován kolem roku 1586. Pohřbívání na starém hřbitově bylo definitivně ukončeno v roce 1969, nový byl zprovozněn v lednu 1970.

Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z roku 1717 má krásné průčelí včetně věžičky.

Na starém hřbitově je pochován také významný dačický rodák, hudební skladatel Vladimír Fuka. Jeho Slavonická polka (1953) se stala jednou z nejpopulárnějších a nejhranějších polek (vedle Vejvodovy Škoda lásky) v zahraničí a má nespočet nahrávek. Mezi další jeho známé skladby patří např. Dačická polka, Hospůdka pod Landštejnem, Krajem zní trumpety, Budvarka, Bítovská romance, Rodná hrouda a další.

Kromě výše uvedené morové epidemie byla pro Dačice velkou pohromou i třicetiletá válka (1618 až 1648) a v roce 1690 obrovský požár, který zničil asi 80 domů.

O následný hospodářský vzestup Dačic se zasloužil majitel panství Karl Anton Dalberg (1792 - 1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Na starém hřbitově lze nalézt náhrobek jeho malé pravnučky Marie Gabriely z Dalbergu (1889 až 1900, v galerii). Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy založena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 má před bývalým pivovarem žulový pomník, foto v galerii). V roce 1829 zprovoznili bratři Grebnerovi v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar a v dačické rafinérii vyrobil v roce 1841 jeho rakouský ředitel Jakub Kryštof Rad první kostkový cukr na světě (patentován r. 1843). V polovině 19. století se Dačice staly okresním městem.

Před věží farního kostela sv. Vavřince se nachází žulový pomník kostky cukru, lemován pásem dlažby se základní informací o jejím vzniku v několika světových jazycích. Více o vzniku kostkového cukru v galerii.

Dačice se naštěstí nestaly součástí Sudet, přesto v letech 1939 až 1945 přišly o své židovské obyvatele (většinou v koncentračním táboře Lublin ve východním Polsku). Radost z osvobození v roce 1945 zkalila tragická událost. Při ukládání munice, odebrané ustupujícím německým vojákům, došlo 23. května k nešťastnému výbuchu třaskavin, který nejenže naprosto rozmetal dotyčné nákladní vozidlo, ale přišlo při tom o život i šest dačických mužů ve věku od 20 do 39 let (foto v galerii). Pohřbeni jsou společně na starém hřbitově. Dne 6. června 1945 rozhodlo ONV Dačice o odsunu německého obyvatelstva.

V roce 1960 byly Dačice správní reformou začleněny do Jihočeského kraje.

Také radniční věž, krytá barokní cibulovitou bání, mnohé pamatuje. Vždy o jarmarcích a trzích zde Dačičtí vyvěšovali ruku s mečem jako znamení městského práva. Dodnes ve věži visí zvonek, který svolával pány do rady, jindy zvonil umíráčkem tomu, kdo šel na popravu a jindy zase na začátek a konec jarmarku. Na radnici byla umístěna i obecní váha, solnice a v radničním dvoře nezbytná šatlava. Budova od roku 2003 slouží jako sídlo městského úřadu, v přízemí najdete turistické infocentrum.

Věž kostela sv. Vavřince je chloubou dačických renesančních staveb. Mohutná, 51 metrů vysoká sedmiposchoďová věž, je ukázkou severoitalské stavitelské práce. Byla postavena v letech 1586 až 1592 nákladem obce a Oldřicha Krajíře z Krajku pod vedením stavitelského mistra Francesca Garofa de Bissone, jehož náhrobní kámen byl nalezen v přístěnku věže. Zdobí ji typické sgrafitové kvádrování, kamenná deska s erbem Krajířů a českým veršovaným nápisem o zakládání a stavbě věže, nápis se jmény členů městské rady i kamenný reliéfní znak města. V současné době jsou na věži umístěné tři zvony a umíráček. Největší a nejstarší je zvon sv. Vavřince (480 kg), pocházející z roku 1483. V roce 1990 k němu přibyly zvony Panna Maria a sv. Anežka. Předchozí zvony z let 1564, 1727 a 1859 byly zrekvírovány za 1. světové války.

Farní kostel sv. Vavřince vedle věže byl postaven v duchu doznívajícího baroka v letech 1775 až 1785. Je již třetím v pořadí na témže místě. Dříve zde stával původní románský kostel, ke kterému se váže první písemná zpráva o Dačicích.

Svahovitý terén horní části Palackého náměstí byl ve druhé polovině 19. století rozčleněn na terasy a osázen lipovým stromořadím, které bylo v roce 1936 pojmenováno Kancnýřův sad. Příjemné prostředí parku Pod Lipkami, jak se tomuto místu také neoficiálně říká, je dotvářeno žulovou šestibokou kamennou kašnou z přelomu 18. a 19. století.

Kašna je památkově chráněna od roku 1958. Své místo zde má také památník obětem obou světových válek, doplněný v roce 2003 seznamem obětí holocaustu z let 1939 až 1945 (v galerii). V roce 2016 došlo k rekonstrukci Kancnýřova sadu a revitalizaci zeleně.

Sluneční hodiny zhotovil v roce 2010 kovář Josef Doležal.

Za řekou Moravskou Dyjí najdete další městskou dominantu - barokní areál františkánského kláštera (vlevo). Byl postaven v letech 1660 až 1664, sousední klášterní kostel sv. Antonína Paduánského v letech 1672 až 1677. Ke klášteru a kostelu vede dvaapadesát kamenných schodů z roku 1772. Ve výklencích sloupů na schodišti byly původně namalovány obrazy ze života sv. Václava, později byly zabíleny. Klášter není přístupný veřejnosti. Od roku 1996 patří Řádu bosých karmelitek, které jej trvale obývají.

Raně barokní kostel zdobí hlavní oltář s obrazem, líčící zázrak sv. Antonína Paduánského, uzdravujícího jinocha.

Kostel je bohatě vyzdoben pracemi místních sochařů a řezbářů. Jeden z nich, Matouš Kölbl, zhotovil v roce 1720 kazatelnu a řezbami doplnil ojedinělé varhany známého dačického varhanáře Václava Pantočka z téhož roku (v galerii). Kostel je přístupný pro veřejnost pouze v době konání Noci kostelů, při Dnech evropského kulturního dědictví a během pravidelných bohoslužeb. Další foto v galerii.

Za návštěvu rozhodně stojí i soukromé Letecké muzeum Viléma Götha (dačický rodák, účastník bitvy o Británii, (1915 - 1940), nadporučík letectva). Vstupné je dobrovolné, svérázný majitel velice rád a ochotně podá veškeré informace. K vidění jsou nejen památky na život tragicky zahynulého Viléma Götha, ale i dalších českých a slovenských letců, letecké přístroje a modely, expozice civilní obrany, šifrovací přístroj Enigma a mnoho dalších exponátů. Po Vilému Göthovi je pojmenována i jedna z ulic v centru města.

V Dačicích se pravidelně pořádají různé kulturní festivaly, najdete zde také mnoho různorodých a zajímavých plastik (v galerii). Hladoví a žíznící turisté najdou útočiště v několika restauracích a bistrech, mlsalům bych doporučila Café Kostka naproti tzv. Starému zámku (dnes městský úřad). 

Dačice spadají do regionu České Kanady, takže kromě nádherné přírody navštivte určitě i krásná historická renesanční města Telč a Slavonice.

S využitím zdrojů: 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Da%C4%8Dice

https://www.dacice.cz/

https://www.regiontourist.cz/co-podniknout/letecke-muzeum-vilema-gotha/

https://www.youtube.com/watch?v=rW53HwmcGnM