Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly a dnes už zase kolem oken procházejí skupiny rozjívených dětí do nedaleké školy. Pohled na natěšené prvňáčky vyvolal vzpomínky na vlastní první školní den.
Nezačal slavně. Po nezaviněném střetu se starším klukem s brekem chtěl odejít domů. Ale nějaký učitel zasáhl a trval na označení toho chlapce. I kdyby ho znal, neudělal by to, a ani to nebylo možné v tom množství dětí. A druhý den zase tam, kde se mu nelíbilo a kam nechtěl. A to tenkrát ani netušil, kolik let studia ještě i v dospělosti ten první školní den předznamenal.
Poslední prázdniny byly opravdu až za hodně dlouho. Se studiem neměl problém. Zápočty byly už všechny, nějaké zkoušky v předtermínu, ty zbývající hned na počátku zkouškového období a pak více než dva měsíce volna. Kamarád navrhl brigádu. Strojírenský provoz známe, tak hutnictví, dá se tam více vydělat a on už o tom něco ví.
Rozhodnuto, v nedalekém hutním kombinátu podepsal smlouvu. Nafasoval pracovní oblečení a byl spolupracovníkem odveden k jedné ze čtyř vysokých pecí. Tam právě probíhal odpich. Žár, kouř, zapáchající plyny a před nimi ohnivá stěna. Ten spolupracovník, aniž změnil krok, pokračoval a zmizel v tom ohni. Po zaváhání přišlo zjištění, že je to jen strouha s tekoucí struskou snadno překročitelná.
Po letmém seznámení s osádkou obdržel lopatu, jako hlavní pracovní nástroj a pak byl seznámen se zařízením, které měl obsluhovat. Ten stroj měl velmi výstižný název, jako jistý kus mužského těla ve slušné společnosti nepublikovatelný.
Byla povinnost ten stroj vždy udržovat naplněný několika pytli černé hmoty. Až roztavené železo se struskou přestávalo vytékat, tak strojník čumákem stroje zajel do odpichového otvoru, vytlačil tam tu hmotu a otvor se na nějaký čas uzavřel.
Pak nastalo hašení žlabu vodním proudem. Jen co zmizela červená barva šamotové vyzdívky žlabu, tak všichni naskákali do něj, lopatami spěšně vyházeli škváru a zbytky strusky a rychle ven se zchladit. Nezkušený nováček jako první nevydržel rozpálenou podrážku obuvi. Zkušenější kolega poradil. „Nahrň si trochu černé škváry pod nohy a stůj na ni, ta utlumí žár ze šamotu a vyhoď ji až nakonec.“
Pak, kromě naplnění stroje ucpávací hmotou, nastala druhá a neméně důležitá povinnost posledního v hierarchii osádky vysoké pece. Odstranit prázdné a vyměnit je za plné bedničky s pivem a dalšími nápoji. Spotřeba byla obrovská, za směnu každý vypil několik litrů nápojů. Nejvíce se osvědčilo nízkostupňové pivo, ale z nějakých důvodů někdy i polovinu tvořily limonády.
Po splnění povinností bylo možno odpočívat na lavičce před kabinou strojníka. Přišel tam nějaký kontrolor a při probíhajícím odpichu tam naměřil 90 ° sálavého tepla. Ovšem to je něco jiného než teplota vzduchu. Sedělo se tam celkem v pohodě.
Respektovala se zásada, že směna končila v okamžiku, kdy střídající osádka byla na pracovišti v kompletním počtu. Někdy to vyšlo ještě před formálním koncem směny. Pak bylo hodně času na osprchování, vypití půl litru doporučeného mléka zdarma a nástup do čekajícího autobusu účelového spoje. Ten zajížděl až do areálu podniku o velké plošné rozloze proto, že nejbližší vrátnici to bylo hodně moc daleko.
A tak po noční směně bylo možno v poklidu se usadit a ještě i trochu zdřímnout. Na poslední chvíli před odjezdem dorazil mladík vychrtlé postavy, naprosto nevhodné pro manuální práci a usadil se vedle kypré ženy babičkovského věku. Usnul ještě než se autobus rozjel.
Hlava se mu pomalu skláněla na stranu až skončila na rameni té ženy. Kdyby jen to. On se k ní přitulil až k jejímu prsu, jednou rukou se jej přidržel a sladce spal se spokojeným výrazem ve tváři.
To ji probudilo a když začala vnímat, rozpaky nevěděla, jak se má zachovat. Chvíli zůstala v klidu, nenápadně se rozhlédla po okolí, kdo pozoruje a nespí. Nespali ještě všichni a také si mnozí povšimli. Posunky upozornili další na nevšední podívanou. Tu ona ukončila vzápětí po nájezdu autobusu do zatáčky prudkým pohybem těla. Mladík zamžoural očima, překlopil hlavu na druhou stranu a aniž si něco uvědomil, spal dále. Taktéž i ta paní, jenomže ona nespala, ale spánek jen předstírala.
První měsíc utekl, přišla výplata mzdy. Skutečně nebyla malá, také díky daňové úlevě. Jako student ekonomické fakulty si snadno udělal rozbor položek. Odpočítal všechny příplatky, za nepřetržitý provoz, neděle a svátky, přesčasové hodiny, škodlivé prostředí a všechny ty zákonem dané položky až dospěl částce za hodinu práce. Zjištění bylo neradostné, odpovídalo to přesně tomu, kolik bylo ve strojírenství za méně náročnou práci.
No, ale ve skutečnosti to bylo tolik potřebných několik stokorun k dobru. Sice získaných v potu tváře těžkou prací, spojenou s určitým nebezpečím a rizikem. A k tomu navíc ještě přibyly cenné zkušenosti a zážitky, ke kterým by se v pozdějším živote jistě už ani nikdy nedostal.
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Ami Zahradníčková
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
