Zážitky z onoho 21.srpna 1968 ti, kteří to pamatují, mají takové, jak to oni sami prožili. V paměti se vybavují vzpomínky, tenkrát ještě mladíka s trochu vojenským pohledem. Zřejmě důsledek dvouleté a povinné vojenské služby ukončené před necelým rokem.
Brzo ráno nastartoval motorku a vydal se vstříc pracovní povinnosti. Nepříjemné chladno už bylo a dole za rondelem světlé skvrny na asfaltu připomínaly námrazu. Teď, v srpnu? Podivné!
Žádná námraza, ale stopy po pásovém vozidle! Neuvěřitelné, kde se tady jen vzalo, vždyť to je úplně stejné, jako po tankových pásech. Ten otisk a rozchod stále ještě je v oku od vojny.
A ihned se vybavuje vzpomínka na tehdejšího ženijního náčelníka. K dispozici neměl ani tucet chlapů, ale zato povinnost udržovat sjízdných téměř 100 km silnic ve výcvikovém prostoru. Na Šumavě to nebylo lehké, zejména v zimě. Na korbu Tatry 111 naložili „Bělorusa“ (buldozer), to kvůli zatížení, dopředu namontovali šípový pluh a vyrazili do závějí sněhu. Ne vždy uspěli, napadalo ho místy i dva metry.
Ten ženijní náčelník byl až posedlý nenávistí k tankistům. Nedej Bože, když některý tank najel na asfalt a on to zjistil. Obvykle se postaral, aby viník z vojny do civilu šel o pár dnů později. Samozřejmě to odskákal i velitel tam cvičící jednotky a s ním i několik vojáků povolaných k nápravě škody.
Jedu do práce, nedospalý a prochladlý a za horizontem co nevidím - tank! Bdím, nespím, on to je opravdu tank. A z věže vykukuje voják s kulometem. Kdyby jen to. On ten vyplašený bažant otáčí kulomet a míří na mne. A kdyby jen mířil, on ten vypatlanec tam má nabitý pás nábojů a zblízka vidím, že ostrých nábojů! Tak to už je moc, to se musí příčit i zelenému mozku!
Pokračuji pomalu dál a kdyby jen jeden tank, ale celá kolona včetně doprovodných vozidel označených písmeny Azbuky. A také slyším povely a výkřiky v jazyku podobném ruštině, ale ta to není, to ještě od školy poznám dobře. Ti cizí vojáci mě pozorně sledují se zbraněmi v pohotovosti, ale nechávají projet až k bráně podniku. Odhaduji, že to bude asi zbloudilá jednotka po cvičení, která měla být dislokována nedaleko odtud na území Polska.
V práci je pozdvižení, někdo tam má rádio, posloucháme zprávy a dojmy jsou rozporuplné. Nepracuje prakticky nikdo, výše postavení nadřízení procházejí dílny a provozy a sami v obavách o svůj osud se snaží chovat přátelsky. K poledni se objevuje můj přímý nadřízený. Je na něm vidět vyčerpání a že mele z posledního. Jen dodává, že oni to zvládli.
V nově postavených budovách vznikl i prostor pro závodní jednotku Lidových milicí a trezorová místnost k bezpečnému uložení jejich zbraní. A právě na ten den bylo stanoveno přesunutí ze starých prostor do nového objektu. Představovalo to výstroj a zbraně naložit do auta a převézt přes celou Ostravu až na opačný konec. Začali s tím už den předtím a ráno se vydali na cestu netuše, že za první křižovatkou narazí na bratry ve zbrani rusky mluvící. Tak jim přátelsky mávali a zdravili je a pomalu začali chápat vážnost svého postavení s nákladem zbraní. Dojeli, vyložili, uzamkli a zabezpečili proti jakémukoliv zneužití a tím to pro ně skončilo.
Prostý lid se probudil k aktivitě pod dojmem rozhlasového vysílání. A zazněly i obavy a názory na budoucnost: „Ten hotel, co nám znárodnili, tak ten se nám už asi nevrátí“.
Mladí svazáci vybrakovali sklad barev a tvořili hesla a protestní nápisy. Vesměs k všeobecnému souhlasu, až na jeden: „Když jsou tady Rusi, práce se nám hnusí!“ Ten vyvolal všeobecné veselí neboť k jeho autorovi spolupracovníci dodávali, že jemu lemplovi a nefachčenkovi se hnusí každá práce.
Z toho pracovního dne už nebylo nic, tedy převléknout se a odjet domů. Tanková kolona zmizela. Paní pošťačka, vždy nejlépe informována, tvrdila že jsou v nedalekém lese.
Domů dojel v pohodě a před domem v hloučku sousedky probíraly novoty. Tak tedy opravdu a fakticky nastala okupace! Pak jedna z nich položila otázku: „A co na to Rusové?“
Pošlete odkaz na tento článek
Na to srpnové ráno nikdy nezapomenu. Bylo 21. 8. 1968. To…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Sešly se po letech. Naposled se viděly v létě v osmašedesátém a…
332 veřejných sbírek bojuje o vaši přízeň v novém ročníku…
Bojovaly zde polní vojska radikálních husitů, vedeni Prokopem…
V samotném srdci Vysočiny leží město Žďár nad Sázavou,…
V těchto dnech si připomínáme smutné výročí vypálení Lidic, ale…
Hledáte tajemná místa nebo tip na výlet s trochu odrostlejšími…
Zvu vás do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze na krásnou…
Po předcích udržujeme tradice a pro uchování jejich způsobu života…
Novou neolitickou osadu u Kutné Hory objevili badatelé z…
Dávám vám hádat, o který zámek ve střední Evropě jde. Je barokní,…
Dne 26. srpna tomu bylo přesně 746 let, co na zmíněném poli Rudolf…
Českou republiku zasáhly největší povodně v letech 1997 a 2002.…
K jeho osobě mě přivedlo učení komunistů, že jako jediní působili…
Nejen v souvislosti s blížícím se výročím událostí 17. listopadu…
Na místě bývalé zahrádkářské kolonie, doslova pár kroků od mého…
V trase plánované dostavby Pražského okruhu poblíž…
Lamberk, místní část obce Obříství, označoval místo, kde se v…
Narodila se v roce 1754 jako Elisabeth Charlotte Constanze von…
Zámek Teplice. Počátek jeho vzniku spadá do druhé poloviny 12…
Dne 4. února jsme si připomněli 205 let od narození spisovatelky…
Obec Radovesice se rozkládala v krásném údolí obklopeném…
Kdysi mi jedna známá poslala ze Španělska fotku s dotazem. …
Nazout si papuče a klouzat po sálech, míjet krby, servisy, trofeje…
Limské "tapadas". Zakryté. V Peru jasná věc a neoficiální symbol…
Alena Mornštajnová 1963, Karin Lednická 1969, Scarlet Wilková 1969…
Zábavní centrum Máj otevřelo před měsícem muzeum Back in…
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky,…
Určitě pro ni nebylo lehké žít s takovým cejchem. A možná proto…
Zvu vás na stejnojmennou výstavu do Středočeského muzea v …
Co to může být za tátu, který dá synovi jméno Strachkvas? Snad ho …
Sběratelé i investoři mají jedinečnou příležitost získat dukát z…
Naše máma vždycky říkala, že i když je sebekrásnější počasí, před…
O Velikonocích skončila v domě U Zlatého prstenu na Starém Městě v…
Letošek můžeme nazvat rokem Magdaleny Dobromily Rettigové, protože…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
Zmrzlí! Kdo by se jich nebál. Především jsou postrachem zahrádkářů…
„Ty kluku jeden, kde ses tady vzal v…
Ano, vrátilla jsem se nakrátko zpět v čase do 19.století v obci…
O letošním báječném setkání příznivců portálu i60 v Lednici…
Stává se mým zvykem strávit jeden týden v červnu v lázních…
Malý drobek velikostí, ale dnes již dosti rozšířený takřka ve…
Od 24. dubna 2023 brázdí železniční koleje České republiky vlak…
...čtyřicet dní kape. Kdo by neznal. Pročež vždy 8. června čekáme,…
„Já Vás miluji a chci býti Vaší lásky hodna,“ vyznala se Karlu…
Byla jsem od mládí velká luštitelka křížovek. Ve většině z …
Je vůbec něco angličtějšího než pití čaje? Ale originál to není!…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %