Projev, který jsem si jako třídní učitel připravil pro své svěřence na střední speciální škole, kdesi v Čechách nebo na Moravě. Ve třídě, kde je jedenáct postižených studentů, odmaturovali jen dva. Ostatní propadli u didaktických testů nebo u ústní maturity z odborných předmětů. Před nástupem studentů (všech jedenácti) na podium zazní píseň od Queen (The Show Must Go On).
-------------------
Carissimi mie, carramba – the show must go on!
Asi jsem byl v minulém životě Ital žijící v Londýně nebo fakt nevím.
Nevím, jak jinak, než s italsko-španělským temperamentem vyjádřit, jak jste mi přirostli k srdci a současně říct, že i když skončila naše vesnice v troskách pod ledovcem - život jde dál. (Nikdo z těch Švýcarů tam nezůstal, o všechno přišli, ale přežili. Všichni.)
Tak si to představte. Oni musí pokračovat. A my též. Musíme přijmout, ba dokonce obejmout, všechny naše porážky a děkovat pokorně, když nás navštíví úspěch a vítězství. Neboť nic není trvalé. Ani porážky, ani vítězství. Jak bychom byli schopni se opravdu radovat z vítězství, kdybychom nikdy neprohráli? Úspěch se rodí v bolestech, stejně jako my jsme přišli na tento svět. V bolestech.
A když už teď teoreticky tak dobře víme, že se obojí střídá, podívejme se na náš jídelníček. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, také se v něm střídají hořká a sladká jídla. A ona pomyslná sladká tečka? Tu na kterou se všichni těšíme – snad na ni máme i nárok, že?
Už končím: Třído IT4 – pro mě jste vítězové, a to úplně všichni.
Děkuji Vám ze srdce za uplynulé čtyři roky, které jsem s vámi mohl strávit (pochopil jsem díky vám, že jsem autista jako vy) a přeji hodně zdraví a úspěchů nejenom vám, ale i vašim rodičům, kteří vás krmí, šatí a botí a vůbec vás ve všem podporují a fandí vám.
Přál bych si, abyste nikdy nelitovali svého rozhodnutí vybrat si naši školu, jakkoli vám to v posledních dnech přišlo jako velký omyl. A já věřím, že budete lepší než my. Protože z ničeho se učitel tolik neraduje, jako když je žák lepší než on...
Děkuji vám. A …we will NEVER surrender.
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená,…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy…
Nadace O2 vyhlašuje již 7. ročník grantového programu O2…
Redakce
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
