Se zemědělstvím ani se zahrádkařením jsem se po celý svůj dosavadní život nepotkala, co je farma vím, ale toto? Tak jsem hledala dál. A našla. Pár kilometrů od Mladé Boleslavi jsem objevila Jagavu.

Za vznikem farmy Jagava stojí Tomáš Franěk. Učitel, který má touhu předávat vědomosti, protože ví, že svým učitelstvím může prospět tím, že bude inspirovat ostatní. Jak šel čas od první myšlenky do současnosti?

Tomáši, co si máme představovat pod permakulturní farmou? Existuje definice?
Odpovím slovy Billa Mollisona, australského vědce, přírodovědce a psychologa, otce koncepce permakultury a jeho kolegy Davida Holmgrena: Permakultura (permanent agriculture - trvalé zemědělství) je vědomý design a péče o zemědělsky produktivní ekosystémy, které se vyznačují diverzitou, stabilitou a odolností přírodních ekosystémů. Je to harmonická integrace krajiny a lidí, která zajišťuje potravu, energii, úkryt a další materiální a nemateriální potřeby udržitelným způsobem.

                Pohled z dronu na záhony                    a                                   část sadu

Co byste k uvedenému dodal? Jak tuto koncepci vnímáte?
Permakultura vyznává přirozené hodnoty. Pečuj o Zemi, pečuj o Lidi a spolupracuj, najdi správnou rovnováhu a spravedlivě rozděluj. Dává jen to, co si každý z nás sám prožije a poskytne dalším lidským a přírodním bytostem k užitku nebo prožitku.

Jsou další aspekty, které by tento systém mohl dávat?
Ano, mohl by dát hluboký smysl života a vášeň pro praktikujícího zahradníka nebo zemědělce. Svobodu, radost z tvoření, potravinovou soběstačnost. Zdraví pro člověka a krajinu. Zaměstnání na vlastní půdě. Mimochodem, to je jedno z mála zaměstnání, odkud vás nemohou vyhodit.

Hovořil jste o bytostech. Učíte a farmaříte? S kterou věkovou kategorií lidí pracujete?
Převážně farmařím a příležitostně učím resp. občas zorganizuju nějaký seminář o tematice půdy a její úrodnosti a dělám prohlídky farmy s obsáhlým výkladem hlavně souvislostí a vazeb, jak to v přírodě chodí.  Jsou to děti od základní školy až po seniory. Zejména práce se seniory přináší mnoho zážitků, a to proto že právě prarodiče mají více času věnovat se svým potomkům, vysvětlovat jim zákonitosti přírody, poznávat krajinu. Nemohu však pominout i rodiče dětí. U nás si na své přijde každý, bez rozdílu věku.

Jagava. To je zajímavé slovo. Můžete jeho význam rozklíčovat?
Název se skládá v podstatě ze dvou slov. AVA je ve starém jazyce našich předků název řeky nebo i toku - proudu života (VltAVA, SázAVA, OtAVA). Naši předci říkali jasu hvězd a světel, ohlašujících manifestaci nebeského, posvátného na Zemi - JAGAVÝ (nebo také blyštivý, zářící, …). Když se to dá dohromady může to znít jako „Přinášející světlo v proudu života“. Tady má název farmy svoje kořeny.

Dnes je moderní skloňovat slovo - vize - v souvislosti s různými projekty. Se kterými vizemi vznikla Jagava?
Měl jsem sen žít na rodovém statku, hospodařit na něm v souladu s přírodou. Návrat k původním hodnotám, půdě, krajině, společenství jsem vnímal jako motivaci tvořit, opravovat v souladu s citem a budováním něčeho, co má hluboký smysl. Mým záměrem je podpora krajiny a přírody, kultivace půdy pro pěstování životodárných potravin. Lidem ukázat, že práce s půdou má velkou moc změnit myšlení i povahu člověka a nalézt svoji podstatu a hluboké spojení s přírodou.

To je velký cíl. Kterými cestami toho chcete dosáhnout?
Zmínil bych dvě cesty. Ta první je určena flóře a fauně, druhá lidem. Jde o pěstování ovoce, zeleniny, včelařství. U nás se zájemci seznamují s prací v krajině, jak zajistit úrodnost půdy a dostatek vody v krajině a také jak tam organicky vypěstovat zeleninu, obiloviny a ovoce. S tím souvisejí i řemesla u nás konkrétně práce se dřevem a trochu i s kovem. Sami si vyrábíme drobný nábytek a vyrábíme bytelné a krásné dubové stoly a třeba sázecí stůl na zahradu nebo letní kuchyň. Provozujeme také kreativní centrum jako místo pro setkávání a inspirování lidí, kteří mají k sobě a přírodě blízko. Je to vlastně škola, kam převážně dospělí jezdí na vzdělávací semináře, jógu, tancování a setkávání se navzájem.

Nadace Partnerství hledá inspirativní projekty, které pomáhají přizpůsobit kromě jiného krajinu klimatické změně. V roce 2023 váš projekt zvítězil v kategorii Volná krajina. Jak jste tento úspěch vnímal?
Když jsme v roce 2011 pořídili statek, na podobné aktivity jsme ani nepomysleli. O to více jsme byli  v roce 2023 potěšeni z vítězství v soutěži Adapterra Adwards v kategorii volná krajina. Včetně vyjádření poroty, která konstatovala: "Vzácný příklad aplikace progresivních metod ekologického zemědělství. Zvláště cenný a ojedinělý je důraz na zlepšení kvality půdy. Spojení podnikatelského ducha se zodpovědnou péčí o krajinu, půdu a okolí, které přináší ekonomické a ekologické výsledky.“ Hledal jsem pro sebe řešení, jak zajistit trvale zlepšení půdy, její úrodnost a vodu, abych nemusel zalévat zeleninu a stromy. Asi jsem to vymyslel dobře, protože to inspiruje nejen Adapterru Awards, ale i stát a jeho organizace, které se zabývají krajinou a zemědělstvím.

Přibližte nám, prosím, nějakou nedávnou aktivitu...
Nedávno nás navštívili žáci z různých škol, samozřejmě se svými učiteli. Přijeli studenti z České zemědělské univerzity v Praze, děti s kombinovanými vadami, děti z Francouzského lycea. Ochutnávaly se marmelády, připravoval se výzkum a hovořilo se o prospěšnosti stromů v zemědělské krajině. Všechno to spojuje matka Země a příroda, svá témata najdou postižené děti, dospělí výzkumníci, zvídaví studenti.

Jsme portál pro seniory, proto nás zajímá, zda je možné navštívit farmu bez objednání, nebo využít akce, nebo se přijet podívat po předchozí domluvě...
Je to možné v podstatě kdykoliv, stačí se domluvit jen trochu předem. V rodině jsem se naučil vážit si starších lidí, takže mají na farmu dveře otevřené. Můžeme vymyslet nějaké hezké aktivity a trochu práce, třeba vysadit nějaké stromy nebo sklidit úrodu a něco si společně uvařit.  Teď v té souvislosti si vybavuju kamaráda z Moravy, jak říká svým rodičům (jemu bylo něco přes 60 let). Říká tatínkovi staříček a mamince stařenka. Jsou to moc krásná čeká slova lepší než senior.

          Pokud bychom si s i60 vyjeli do Jagavy, určitě bychom ochutnali, možná i něco uvařili, z čerstvých surovin.

Na webových stránkách mě zaujala následující myšlenka: „Jagava Permafarma je živa ne jenom přírodou, ale také duší přírody a krajiny. Součástí designu je posvátný dubový háj, kde se ve vzájemné harmonii setkávají duch krajiny Českého ráje a vnímavá duše člověka.“  Můžeme tomu rozumět tak, že jsou zde vítáni všichni bez ohledu na věk, kteří chtějí zapomenout na problémy současného světa a naučit se vnímat to, co nám Země dává – přírodu a její podporu?
Ano, nechá se to tak říct. Možná bych řekl, že jsme součástí těch problémů světa a také se na nich podílíme, ať už vědomě nebo jen nevědomě. Pokud by nám příroda chtěla něco říct, tak by to bylo, abychom se podívali, že v přírodě všechno spolupracuje a je propojené mezi sebou a vzájemně provázané mezi strukturami do jednotlivých říší rostlin, minerálů, zvířat a dalších říší. Vytváří koloběhy a řetězce a nic není od sebe oddělené, nebo tak zvaně inkluzívní. Všechno spolupracuje v dynamické rovnováze. Nikdo neválčí, není nadřízený nebo podřízený, nerozděluje se podle jehličí nebo šišek, nebo jestli je bohatý nebo chudý, nebo podle pohlaví na muže a ženy. Je v povaze matky Země (ženy) být neskutečně silná a drsně mohutná, ale má srdce a současně touží, abychom se ho dotkli naší pozorností a péčí. Také je v povaze Vesmíru (muže) poskytovat pravidla a zákony a současně touží vidět, že jeho pravidla Zemi prospívají a vidí její spokojenost. Jeden by tomu řekl, že Země a Vesmír vědomě spolupracují a tvoří. Tančí spolu, proměňují se vzájemně podle svých polarit, je to takové vesmírné taiji. Někdy tomu lidé říkají láska. Tak to zvěstuje duch krajiny Českého ráje.

Najdou se jedinci, troufám si tvrdit, že nevěřící Tomášové. Měl byste pro ně vzkaz, doporučení, inspiraci?
Každý jsme nějaký, někdo je zvídavý, někdo jen věří a někdo také nevěří. Vládne tady obrovská pestrost. Stačí jen impulz, rozkřesaná jiskra světla poznání nebo prostě hejbnout zadkem. Prostě stát se člověkem, který o tom nemluví, ale už to dělá.

Děkuji za rozhovor a přeji nejen vnímavé žáky, ale také osobní klid v tanečních krocích vašeho života.