I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi někteří neposkvrnění. Nebo chcete-li nepolíbení informačním tokem.
K mému tatínkovi přišla do ordinace někdy na začátku osmdesátých let mladá dívka. Měla potíže se zády, údajně upadla na schodech a od té doby že ji bolí v kříži. Tatínek ji pečlivě vyšetřil a celkem nic závažného neshledal.
„Myslím, mladá paní,“ povídá tatínek, „že vaše bolesti v zádech budou spíš zaviněny tím, že čekáte děťátko.“
„Ale pane doktore, jak jste na tohle přišel?“ podivila se dívka, „já přece žádné děťátko nečekám!“
Tatínek se zamyšleně díval na vystouplé bříško a tipoval to tak na pátý měsíc těhotenství. Dokonce zřetelně při vyšetřování cítil, jak miminko kope.
„Tak, Aničko,“ tatínek si přečetl v papírech, jak se vlastně dívka jmenuje, „vidíte, máte přece docela velké bříško, to je přece jasný znak těhotenství!“
„Ne, ne, pane doktore,“ usmívala se Anička, „vy se nějak pletete, já přece nemůžu čekat děťátko!“
„A máte nějakého mládence?“
„Nemám, my se před měsícem rozešli.“
„No, ale podívejte se, děťátko už vám kope, přece jste se měli s tím vaším mládencem rádi, ne?“ Tatínkovi došlo, že na Aničku musí od lesa.
„No, to jo, to on Pepa po mně chtěl pořád, však víte co,“ červenala se Anička.
„Tak pročpak byste nemohla čekat děťátko? To se přece stává, když jste se s Pepou měli rádi.“
„No to přece nejde, my jsme neměli svatbu,“ vysvětlovala trpělivě hloupému panu doktorovi Anička, „maminka mi řekla, že děti se rodí po svatbě.“
Tátovi došla slova. Přemýšlel, co s Aničkou, jak ji vysvětlit, že opravdu bude mít děťátko, a jak zlomit její pevné přesvědčení, že maminka má vždycky pravdu.
Pak se Aničky začal opatrně vyptávat. Kde pracuje, jestli byla někdy na gynekologii, kde bydlí, jak je to u nich doma. A zjistil, že Anička pracuje ve fabrice, na gynekologii nikdy nebyla, maminka s tatínkem že jsou silně věřící, a že děti se prostě rodí až po svatbě a basta.
Když mi to tatínek vyprávěl, podotkla jsem, že ta Anička je pěkně pitomá. „Ne,“ opravil mě táta, „ona není pitomá, ona je jen prostá.“
Tatínek musel Aničce dlouho vysvětlovat, jak se věci mají. Zato když dívka pochopila, že pan doktor bude mít asi pravdu a svatba není na tom všem ta podstatná věc, začala strašně plakat a doslova se v ordinaci sesypala.
„Pane doktore, táta mě zabije! Já nemůžu domů, to nepřežiju, ta ostuda!“
Z Aničky postupně vylezlo, že tatínek nemá daleko od rány a své potomky rovná často rákoskou při daleko menších prohřešcích, než je nemanželské dítě. Anička pocházela ze zapadlé vesnice a táta si dovedl živě představit, jak se bude svobodné mamince žít v takovém prostředí. Nakonec Aničce slíbil, že ji domů nepošle, že si ji na oddělení nechají. Druhý den se táta sešel s primářem na porodním oddělení a vysvětlil mu situaci. Dohodli se spolu, že Aničku nechají chvíli na neurologii u táty, a pak ji až do porodu schovají na porodním. Jestli rodina přijme Aniččino děťátko, nebo ho dají k adopci, to bylo zatím ve hvězdách.
V neděli byly návštěvní dny a táta s napětím očekával, kdo přijde Aničku navštívit. A taky přišli. Celá rodina, s tátou v čele. Namířili si to rovnou na neurologii.
Aniččin tatínek byl náramně překvapený, když ho hned ve dveřích oddělení vítal sám pan primář.
„Tak, pane primáři,“ halekal a mával kytkou tátovi před nosem, „jak to s tou naší holkou je?“
Táta celou rodinu zavedl do své pracovny a veškerý personál včetně ostatních pacientů napjatě poslouchal za dveřmi.
Za chvíli se ozval řev. „Já tu holku zabiju! Kde je? Okamžitě mě na ni pusťte!“
Ale táta rodiče k Aničce nepustil. Řekl jim, že za ní můžou přijít, až se smíří se situací, a jinak že to nepůjde.
Rodiče se na Aničku přišli podívat až za měsíc, kdy byla už na porodním oddělení. Netvářili se nadšeně, ale jak posléze vyplynulo, zapracoval pan farář a na toho tatínek Aničky dal. Prostě jim vysvětlil, že by byla daleko větší hanba, kdyby se ve vesnici rozkřiklo, že dali děťátko někomu cizímu.
Na celém tom příběhu je zajímavé, že Aničce se zcela vyhnuly informace o vzniku života, tak běžně probírané mezi dětmi, i mezi mládeží. Prostě ona opravdu nikdy neslyšela, jak se dělají děti a stačilo jí maminčino vysvětlení, že děti se rodí po svatbě.
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
To nezvládnu. Nebudu tam nic platná. Nic mi nesluší. Jsem úplně…
Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám.…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Legrácky, piškuntálie, fórky, sranda, švanda, psina, žert…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
JJ, nz, mmnt, pls… Zkratky ovládly řeč dětí a dospívajících.…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
Když vysloví svůj názor, často slyší: dnes je jiná doba, tomu ty…
Syn koupil dětem psa, dcera morčata, další dcera má dvě kočky.…
Redakce
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Tuhle necitlivou otázku a související rozhovor jsem vyslechl…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
