K autobusu zdáli přibíhala schvácená starší paní s kufrem. Mezi nádechy tiše lamentovala, proč se tak zbytečně vracela.
Žádná světla nesvítila, plyn neunikal, stěrače nestíraly – pardon, to je z jiného příběhu, zamčeno bylo snad na deset západů. Tedy, hlavní dveře na dvakrát dva, zbytek se týkal zásuvek s cennostmi a kliček na oknech. Už tak dávno nikam necestovala, že propadla naprosté panice. Ale na vnoučátka, vyrůstající stovky kilometrů daleko, na ty se moc těšila. Měla co nejdříve nahradit jejich onemocnělou mámu, svou snachu, tu, jenž jí před lety odloudila syna. Rázem zapomněla na zášť a vzepjala se v ní vlna soucitu, zodpovědnosti i babičkovské lásky a spěchala rodince v nouzi na pomoc.
Doma shledala všechno v pořádku. Ovšem poslední vhodný autobus ke všem ostatním přípojům, co ji dnes čekaly, vypadal k nezastižení. Nabírala zbytky dechu a Osudu se jí zželelo: „Nechám rozhodnout ostatní cestující. Ostatně, je to jejich čas.“ Postupně pošimral pozornost každého z nich.
„Stará bába! Proč nesedí doma?“ pomyslel si pán podobného věku. Takže nic. „A co vy, slečno?“ „Mně je to jedno,“ odfrkla Osudu vnadná dorostenka a pokračovala v ťukání duchaplné esemesky kamarádce. Něco ve smyslu, má-li si vzít na rande sukni či kalhoty a zda-li jít vůbec s Robertem nebo raději s tím úchylným, ale solventním Rostislavem. Zkusil to ještě jednou. Nevěděl, ač Osud, zda připojit bod k počkat či nepočkat. „Vodpal!“ utřela ho rázně, lakonicky a výmluvně.
„No počkej! Na dnešní večer ti uchystám pěknej trapas. A je mi jedno, jestli ho absolvuješ v sukni nebo v kalhotách. Každopádně se Robertovi i Rostislavovi budeš už jen vyhýbat!“
Ostatní ženy, byť různých věkových kategorií, zaprosily Osud, nechť řidič na paní počká. Dovedly se vcítit. Ovšem pánové se vesměs projevili jako poťouchlíci a většině z nich prošlo hlavou taktéž něco o staré bábě, co má sedět doma.
Nakonec jediný hlas měl rozhodnout, zda paní dnes odcestuje nebo ji snad, nedej Bože, sklátí mrtvice. Osud se rozhlédl, koho že se ještě nezeptal. „A jé! Tak to ta nebožačka (nebo už snad nebožka?) nemá šanci.“ Na nejzadnějším sedadle autobusu podřimoval ošuntělý mladík s okovaným obočím. Na hlavě uprášené dredy, na krku zavěšená sluchátka, džíny, co zřejmě nebyly nikdy představeny žádnému pracímu prášku, zastrčené do vysokých ublácených opřezkovaných bagančat. Osud do něj nesměle lehounce strčil a tak tak uskočil. Mladík vykulil oči a okamžitě zhodnotil situaci vystartováním směrem k řidiči, řadícímu už jedničku. „Promiňte, prosím, mohl byste ještě momentíček posečkat na tu starší dámu s kufrem? Evidentně jí na tomto spoji hodně záleží! Jste hodný, pane řidiči. Jistě vás Osud za to odmění.“
Oněmělý řidič ještě chvíli lapal po dechu a zatím, co se paní úlevně uvelebila a dech už popadla, nevěřícně na sebe s Osudem koukali a chvíli přemýšleli o té odměně. „No tak už jeď!“ pobídl Osud řidiče rozmrzele. Jak potrestat všechny ty zlomyslníky, s tím si hlavu nelámal. V nástrahách byl mistr nad mistry. Ovšem, jak se zavděčit někomu tak nevděčnému, jako je člověk, který, když je teplo, řekne: „Fuj, to je ale vedro!“ a když je zima, tak je „odporná zima,“ když prší, tak je „psí počasí“ a když je sucho, tak je „zatracený sucho a všude prachu a nezaprší a nezaprší…“
Dodnes ten řidič jezdí s ukřivděným pocitem, že se na něj Osud s odměnou stejně vykašlal, jelikož mu nic jako mimořádná odměna nepřišlo, ať se chudák Osud snažil jak snažil.
Ani žádný „happyend“ z toho tehdy nevyplynul. Nikdo se nezastyděl, nikdo nezměnil názor na dredatý mladíky s okovaným obočím. Jen paní s kufrem poděkovala řidiči a možná i Osudu a mladíkovi s dredy … už ne, přesto, že jí to jiná paní pošeptala, jak se jí uctivě zastal. Bála se na něj byť jen podívat.
Holt – je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka.
Pošlete odkaz na tento článek
Podél břehu potoka jde dvojice. On štíhlý, vysoký, mládenec s …
Krátká moderní pohádka pro dospělé s úsměvem i špetkou pravdy.
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký…
„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
„Ukliď ze stolu, vyluxuj, umej koupelnu a záchod, já běžím do…
„Budu si muset najít novou brigádu,“ zhrozila se Alžběta, když…
Na letiště je přivezl otec Zuzany a v hale se s nimi loučil.…
Zase jednou přijela na sraz omylem o hodinu dřív. Přemýšlela, co…
Robotka Máňa způsobně seděla v kuchyni na pohodlné židli u stolu.…
Už když se narodila, všichni ji milovali. Věděla to, cítila to. I…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Pizzerie na předměstí kousek od nádraží byla onoho brzkého letního…
Horké páteční odpoledne zrovna nelákalo na procházku příměstskými…
Na den, kdy dostala Olina Nesnášenlivá, ředitelka Základní školy…
„Odcházím! Končím! Nehodlám riskovat, že to máš dědičný a nebudu…
„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ zeptala se…
Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho…
Lenka naléhala na setkání se mnou už pár měsíců. Před rokem…
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
„Pavle, budeš se ke své nové přítelkyni stěhovat nebo ona k tobě?“…
Když se Lenka navzdory mému ustavičnému přemlouvání rozhodla…
Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před…
„Evo! Evóóó!“ „Proč mě voláš a kam se oblékáš? Máš tady nedopitý…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku…
Na prahu dospělosti jsem si ještě neříkal, že o ženské nestojím.…
„Renáto, já na nadpřirozené věci nevěřím. Jestli se ten tvůj…
Celý to začalo předloni na podzim, krátce po šestým výročí naší…
„Proč se nerozvedeš, Vojto? Kdyby na mě manžel žárlil tak, jako…
„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu…
Mladí jsou více nešťastní a otrávení životem než lidé staršího a…
Každý z nás si přináší do dospělého života určitý žebříček…
Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti…
Šťourají se v pocitech, ze všeho dělají problém, nechce se jim…
„Budeme se zúčastnit předvádění…
Rady, doporučení, sdělení, pokyny, poučení – na různá…
Hájíte kila navíc, celulitidu nebo špatnou paměť tím, že…
Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas…
Rada vlády pro seniory a stárnutí populace připravuje každoroční…
Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s …
Když návrhář Louis Reard chtěl v roce 1946 předvést první bikiny,…
Péče o děti a domácnost mají rovným dílem zvládat oba partneři.…
Že děti mají pošetilé nápady, je všeobecně známo. Když se ale…
Ten, kdo cestuje výhradně vlastním vozidlem, je ochuzen o více či…
Jeden z momentů, proč jsem se ponořila do jejich "života",…
S přibývajícími lety se dostávám do kontaktu s lékaři mnohem…
Titul Miss Alabama nedávno získala dívka, kterou veřejnost i…
Mnozí jsme svědky i přímými účastníky prudkého zrychlování rozvoje…
Jak přežít stáří? Poradili jsme se s umělou inteligencí a ta…
Je toho dost, jako u většiny lidí. Vesměs to jsou ale běžné…
Věděli jste, že v Evropě lidé mluví celkem 225…
Pomlouvání je druhá lidská vlastnost po závisti, která se mi příčí…
Dám ti dobrou radu. Věděla jsem, že to takhle dopadne, měli jste…
Kdo umí cizí jazyky, má šanci najít dobrou práci.…
Když člověk pročítá zprávy, získá často pocit, že kdo má nad…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Národní den zadků. Takový svátek skutečně existuje. Hnutí za…
Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %