Táta v hlavní roli aneb dvě příhody z vyprávění mých rodičů
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik příhod. Dvě vám napíšu. Neslyšeli jste nikdy o vagónu čokolády z Itálie? Ani o srážce se senem?
Právě to se stalo mýmu tátovi. Byl jedním z propagátorů nových motocyklů Jawa a mohlo to být někdy kolem roku 1934, protože měl jednu z prvních třistapadesátek. Koupil si ji a měl z ní velkou radost. A to nebyl žádný mldík, bylo mu 38. Musel to být zážitek, když na poloprázdných, většinou jen vydlážděných nebo i prašných silnicích jel s větrem o závod! Není divu, že se jednou chtěl pochlubit i své přítelkyni Marii.
Vzal ji na tandem a už jeli. Když u České Skalice přijeli na vršek pahorku, uviděli před sebou v dálce dvě fůry naložené senem.
„Jedem, drž se,“ křikl táta nadšeně dozadu a už zmáčkl plyn. A jeli! Přiřítili se už docela blízko, když se oba vozy, tažené koňmi a vrchovatě naložené senem, právě míjely. „Neboj se!“ vykřikl dozadu furiantsky a vjel mezi fůry.
Byla to těsná ulička, ale vyjel z ní a o kus dál v plné jízdě křičí dozadu na Marii: „To bylo, co?!“
Žádná odpověď.
„Povídám, Mařko, to bylo, co?!“ a pleská rukou dozadu.
Tam – nic. Zastaví, ohlédne se – no bodejť! Mařka se válí v prachu mezi oběma fůrami sena.
Jaká z toho byla dohra, to opravdu nevím. Můžeme se jen domýšlet.
(A víte, že se ve svém odhadu právě mýlíte? Marie ho nezatratila, naopak, stala se jeho první manželkou. Později mu zemřela na souchotiny. Dovolím si cynicky poznamenat, že to byla pro mne dobrá událost. Bez toho by se totiž táta neseznámil s mou mámou a tak bych tu nebyl ani já. Život vám dává stále nové příležitosti a tohle byla ta první.)
Svatební fotografie Marie Benešové a mého otce. A skupina účastníků telegrafní školy v Celji ve Slovinsku. (Obě fotografie z osobního archivu Oldřicha Čepelky)
On byl táta taky pěkný novátor. Vzpomínám na jeho líčení příhody z první světové války. Byla to možná jediná historka, kterou nám vyprávěl. Ty ostatní asi byly příliš temné, příliš děsivé, sotva by to uneslo moje dětské srdíčko a možná ani jeho ústa. Musím jen zdůraznit, že díky tomu, že uměl výborně německy, byl přeřazen k telegrafistům a nemusel s puškou střílet po jiných lidech.
Tak zpátky k příhodě. Jednoho dne dobyli kterési italské nádraží. Stála tam řada osobních i nákladních vlaků a jak měli vojáci ve zvyku, začali je prolézat a hledali něco užitečného, hlavně k snědku. Tak se stalo, že táta, ještě s několika dalšími vojáky, dorazil k zapečetěnému nákladnímu vagonu. Urazili pečetě a zámky a tam – půl vagónu bylo napěchováno jemnou čokoládou! Ó, to byla kořist! Každý si nabral plné kapsy a spěchal pochlubit se ostatním. Všichni večer hodovali čokoládu… ale jen táta se vrátil zpátky.
Vyhledal vagón, z drátěné přepravní schránky, která byla připevněna na každém vagónu, vyňal lístek a na jeho rub napsal: Mautnertextilwerke, Nachod, Böhmen. Jen to. Pak lístek zasunul zpět a odešel.
Jak to dopadlo, to se dozvěděl až po návratu z války, když přišel zpátky na své pracoviště v Mautnerových textilních závodech.
„Člověče, představ si, co se stalo, když jsi tu nebyl!“ hlásili mu kolegové s očima navrch hlavy. „To nám ani nebudeš věřit. Představ si, že jednou na tovární vlečku přijel vagón a ten byl – ne, my na tobě vidíme, že tomu nevěříš – ten byl plnej čokolády!“
„Opravdu plnej?“ dotazoval se táta. A bylo na něm vidět, že té historce nemůže uvěřit.
Tak to byl táta. Lituju, že jsem z jeho života neměl víc. Že mi umřel tak brzy. Chybí mi. Promiňte, že na chvíli přestanu psát…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Iva Bendová
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě.…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek…
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Tatínek se narodil v roce 1900. Dobře se mu počítají narozky,…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník.…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Co bych vzkázala příštím generacím? Bylo by krásné, kdyby jedna…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
