Milá Carmen,
je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a pořád, opravdu pořád na Vás musím myslet. A co všechno se mi při tom vzpomínání honí hlavou!
Povídání o čemkoliv po vyřízení korespondence či po Vašich představeních dlouho do noci. Milovala jsem ty vzácné chvíle, kdy jste nemusela být a nebyla za hvězdu.
Nebo ty úžasné dovolené v partě s Vaší rodinkou v Chorvatsku či s klukama ve Španělsku, i na mojí chatičce na samotě, kde od Vás nikdo nemohl chtít podpis, jsme si všichni užívali.
Nebo v duchu vidím ty Vaše rozzářené oči, když jste se vrátila ze zahraničního zájezdu a rozsvítila vytoužené celostropní osvětlení celého „salónu“, které jsme Vám mezitím s Jardou vyrobili. Bože, mohla bych tu vyprávět hodiny, týdny...
Chybíte mi, hrozně moc mi chybíte. Byla jste mi vlastně vším – kamarádkou, moudrou rádkyní, mentorem, takovým mým Guru. Co jsem vůči Vám vlastně byla já – společnicí, překladatelkou, sekretářkou (dnes se tomu říká manažerka; já tomu říkám „holka pro všechno“, ale nikoliv
v hanlivém slova smyslu). Pamatujete? Vždy, když jste vyslovila obavu, že mne moc zatěžujete, vysvětlila jsem Vám své životní motto: „Potřebuji, aby mě někdo potřeboval.“ Zejména když...
Seznámily jsme se vlastně v nejhorším, nejbolestnějším momentu mého života – tenkrát mi zemřela maminka. Bylo mi dvacet (Vám o 16 víc), životem nepolíbená, a hlavně – jak víte – neměla jsem tím pádem vůbec nikoho, nikoho = dodnes nevím, kdo byl můj otec, žádná babička, dědeček, teta, strýček. Absolutně žádné příbuzenstvo, prostě sirotek bez známky sebeúcty.
Fakt netuším, kam by se bývaly ubíraly moje kroky, kdybych Vás nepotkala.
Posměšky ve škole (byli jsme strašně chudí) jsem překonala tím, že jsem byla při všech studiích premiantkou nejen ve třídě, ale i na celé škole. Ve všem jsem chtěla být nejlepší, i v tom mém sportu, kde jsem to dotáhla až do reprezentace (a byl mi oporou, únikem vlastně celý život).
To až teprve Vy jste mě doslova naučila, co je to sebevědomí.
To až teprve Vy jste mi připomínala, co všechno jsem sama dokázala, a naučila mě vážit si sama sebe.
To Vy jste mě doslova vychovávala. (Dodnes si – i druhým – často připomínám to Vaše moudro: „jsou věci, které se dělají, a jsou věci, které se prostě nedělají.“) Ovšem nasadila jste mi zároveň do života laťku pěkně vysoko.
To Vy jste mě brala do nejlepší společnosti a seznámila mě s řadou osobností – umělců, herců, režisérů. Stihla jsem Vám vůbec říct, jak nesmírně mě to obohatilo, jak jsem Vám vděčná a jak si toho nesmírně vážím?
Nejspíš jsem se taky nestihla ani omluvit za to, že jsem po „revoluci“ začala naše přátelství zanedbávat. Ta moje firma, kterou jsem hned založila, mě úplně pohltila. Neměla jsem prakticky ani víkendy. Ale věděla jsem, že o Vás vzorně pečuje Vaše rodina. Tu já jsem bohužel nikdy nezažila a teď netuším, co se mnou (po mně) bude.
Jo, taky jsem nesplnila ten úkol, co jste mi dala – dopsat a vydat všechny ty až neuvěřitelné příběhy z mého života. Zůstaly v šuplíku. Ale jsem v tom nevinně. Snažila jsem se, ale dodnes nesehnala editorku. A Vy víte, že já neumím fabulovat, neumím k vyprávění, byť prý poutavému (soudě z reakcí při mých besedách a po rozhovorech pro Paměti národa), napsat tu „omáčku“.
Milá moje Carmen, už Vás dál nechci nudit. Víte, asi byste dnes neměla ze mne radost. To ze mne mluví ta totální samota a rezignace z tolika ran a zklamání. Ne nebojte se, nekňourám, nestěžuju si (nikdy), jen jsem si s Vámi potřebovala – jako za starých časů – prostě popovídat aspoň touto formou. Moc mi to pomohlo.
Chybíte mi, strašně moc mi chybíte! Chybí mi kamarádka pro smysluplný dialog.
Vaše Jana
Pošlete odkaz na tento článek
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Sešly se po letech. Naposled se viděly v létě v osmašedesátém a…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací.…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Je s podivem, jak je obtížné charakterizovat blíže člověka, se…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy…
Nebuď sám. Někoho si najdi. Ještě jsi mladá na to, abys žila sama.…
Kdo má kamarády, má větší šanci najít lásku. Nejčastěji se lidé…
Pár spolu vychovává děti, chová se k sobě hezky, okolí ho považuje…
Koho životem neprovázejí přátelé z mládí, těžko si nějaké další…
Je o mě přímo boj. Nevěříte? Podám nyní důkaz a podrobně…
Také se skloňuje podle vzoru žena. Něžné pohlaví touží zažívat…
Po silnici si to šine hráškově zelená škodovka R Coupé, v oknech…
Někdo mě potřebuje. Můžu někomu pomoct. Udělala jsem dnes dobrou…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Byla v nejlepších letech. Ani mladá, ani stará. Byla pohledná,…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Mám dvě přítelkyně stejného věku jako já. Poprvé jsme se setkaly v…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Vztahy se sousedy jsou stejně důležité jako vztahy v rodině. A kdo…
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení…
Kedysi mali naše staré mamy na stene ručne vyšívané „nástenky“,…
„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %