Když člověk poslouchá mladé lidi, získá pocit, že kdo není aktivní na sociálních sítích, nemá šanci najít partnera, partnerku. Jak jste se seznámili? Na tuto otázku většina z nich odpoví nějak takto:

„Sledoval jsem ji delší dobu na Instagramu, líbila se mi, tak jsem jí napsal.“
„Na Facebooku.“
„Přes Tinder.“
„Psali jsme si, tak jsme se po čase zkusili sejít.“

Ale pozor. Pokud nejde vyloženě o to, že si člověk dá profil na seznamku, i sociální sítě fungují na principu společných přátel. Jde vlastně o totéž, jako když se setkávají v reálném životě lidé stejných zájmů, profesí. Sledujete kamaráda přes sociální sítě a díky tomu se dostanete k jeho kamarádům, které byste třeba jinde nepotkali. A mezi nimi může být někdo, kdo vám bude extrémně sympatický. Někdo, z koho bude víc než kamarád. Takže se potvrzuje to, co ukazuje řada průzkumů a anket. Nejčastěji si lidé nacházejí partnera takzvaně přes přátele.

Starý dobrý model, kdy jde o setkání fyzické ne virtuální však stále ještě funguje velmi dobře.

„Lidé napříč generacemi se nejčastěji seznamují přes přátele. Týká se to více než 29 procent. Dále v práci nebo ve školy, to je dvacet procent, či v rámci společenských aktivit. Přes 13 procent párů uvedlo, že se seznámilo online. I mladí lidé se nejčastěji seznamují přes přátele, práci nebo ve škole,“ uvedla Kateřina Kvapilová, která má na starost metodiku průzkumu Czechsex, což je rozsáhlý průzkum Národního ústavu duševního zdraví.

Věková kategorie 18 až 25 let se ze všech srovnávaných generací nejčastěji seznamuje přes internet, nicméně s přibývajícími léty využívání online prostoru pro seznamování klesá.

„Nedovedu si představit život bez kamarádů. Mám štěstí na takové, že si pomůžeme, když je třeba. No a dokonce mi pomohli až tak, že mi našli mužského,“ říká se smíchem devětapadesátiletá Irena. Jednou si manželovi své kamarádky postěžovala, jak je těžké najít řemeslníka. „Ženská, která žije sama a není zrovna manuálně zručná, to nemá snadné. Já se vždycky děsím, že se mi něco pokazí, že budu muset shánět nějakého opraváře, platit velké peníze. Prostě jsme tak nezávazně tlachali na toto téma. Asi po dvou měsících mě tihle mí přátelé pozvali na víno, na posezení na zahradě. A spolu s dalšími kamarády tam byl i muž, kterého jsem neznala. Ukázalo se, že si přivydělává jako opravář, takzvaný hodinový manžel. Ale hlavně to byl velký sympaťák. Prokecali jsme celý večer spolu,“ vypráví.

Kamarádi jí poté přiznali, že je seznámili cíleně. Věděli, že jsou oba sami. Odhadli, že by si mohli rozumět. „Jsem jim opravdu vděčná a rozhodně to není jen vděk za to, že mi teď má kdo opravit pračku. Našla jsem partnera, v což jsem v mém věku rozhodně nevěřila,“ říká Irena.

Dříve existovali takzvané dohazovačky. Zpravidla šlo o ženy mající dobrý přehled o všech lidech široko daleko tipující vhodné nevěsty a ženichy. Nyní mnoha lidem připadá k smíchu představa, že by jim někdo měl vybírat, s kým se seznámit a s kým ne, nicméně dohazovačky a dohazovači stále existují.

„Mám pro tebe ženskou,“ řekl nedávno kamarád šedesátiletému Petrovi, který léta žije sám. Po rozvodu se odstěhoval na chatu v Jeseníkách, našel si tam práci, stavení pěkně opravuje. Začal tam nový život, našel si tam nové kamarády.

„Zpočátku jsem bral řeči o vhodné ženě, kterou mi kamarád vytipoval, jako žert, ale on opravdu zorganizoval grilování a tam mě seznámil. Kupodivu to vůbec nebylo trapné. Prostě nás k sobě přivedl a řekl, že každému z nás vypráví o tom druhém, že bychom se k sobě hodili. Bylo to legrační, milé. Nevěřil bych, že je to možné, ale Jarka je opravdu skvělá. Máme stejný smysl pro humor, taky žije sama v malém domku, baví jí podobné věci jako mě. Vídáme se, pochází z vedlejší obce, tak to k sobě máme blízko. Nevím, jak se to vyvine, ale jsem za to seznámení moc rád,“ vypráví Petr.

Podobných případů je hodně. Společní kamarádi zkrátka přinášejí lásku. Kdo ji hledá, měl by to vzít na vědomí. I když je pravda, že věta „s někým tě seznámím“ se může zdát být zpočátku lehce ponižující.