Pryč je doba, kdy snem většiny žen bylo stát se vdanou paní a nevěra muže bývala tolerována, protože byla považována za snesitelnější než ostuda z rozvodu. Být sama totiž bývalo považováno za životní prohru. Pokud žena žije sama nyní, nikdo se tomu nediví. Čím jde o vyšší věkovou kategorii, tím více je v ní single žen, než těch, které žijí v partnerském svazku. A rozhodně se nedá říct, že by šlo o dámy, které jsou smutné, zatrpklé, nešťastné z toho, že nemají manžely.

Britský psycholog Paul Dolan, autor knihy Happy Ever After, což se dá přeložit jako Šťastní na věky, ve svých studiích na toto téma tvrdí: „Mám nasbíráno spoustu dat a výpovědí lidí a tak mohu s čistým svědomím radit - pokud jste muž, ožeňte se, ale pokud jste žena, nemějte stres z toho, jestli nemůžete najít vhodného partnera, je to tak pro vás lepší.“

Osaměle žijící muži jsou více ohroženi nemocemi a nezdravým životním stylem. Manželství pro ně znamená zpravidla lepší stravu, lepší péči, tudíž je pro ně výhodné.

„Existuje řada studií, které ukazují, že muži, kteří žijí v dlouhodobém manželství, jsou ve stáří v lepším psychickém a fyzickém stavu než ti, kteří dlouhodobě žijí sami. Mnohdy totiž ženy přimějí jít své partnery k lékařům, připravují jim zdravější jídla, často trvají na aktivnějším způsobu života. To vše se pak ve vyšším věku projevuje,“ říká terapeutka Jana Novotná.

Autoři studie z Univerzity College London například tvrdí, že u žen, které se nikdy nevdaly a prožily většinu života single, je menší riziko, že u nich propuknou choroby, ke kterým mají dispozice. Porovnávaly velkou skupinu žen se stejnými předpoklady, že je postihnou určité potíže a ty nakonec ve vyšším věku potrápily většinou ty vdané, zatímco single žijící ženy byly zdravější, a to ať už psychicky, tak fyzicky.

„Neprovdat se nebo nežít ve společné domácnosti, je pro ženy mnohem méně škodlivé než pro muže,“ komentoval výsledky studie jeden z jejich autorů George Ploubidis.

Marie a Marta jsou sestry, jejich věkový rozdíl jsou tři roky, obě celý život pracovaly ve školství. Zatímco Marie byla od pětadvaceti vdaná, má dvě děti a ve svých šedesáti se starala o nemocného manžela, Marta měla v životě jen krátké vztahy, nikdy se neprovdala a zůstala bezdětná. Nyní obě překročily sedmdesátku. Marie se léčí na psychiatrii, protože ji roky péče o muže vyčerpaly. „Nemoc ho změnila. Dříve byl dominantní, vše muselo být podle něj. Když zeslábl, nedokázal se s tím vyrovnat a zlost si vyléval na mě. Dcera ani syn mi nepomáhali, neměli s otcem dobrý vztah. Všechno bylo na mě. Byla jsem tak vyčerpaná, že se u mě rozjely snad všechny představitelné i nepředstavitelné nemoci,“ vypráví.

Její sestra Marta naopak tvrdí, že v penzi prožívá nejlepší období života. „Okolo čtyřicítky jsem se trápila, že nemám děti a muže. Měla jsem pocit, že jsem selhala, že nikomu nejsem dost dobrá. Pak jsem si začala všímat, že je kolem mě hodně žen, které žijí samy a rozhodně netrpí žalem. Čím jsem byla starší, tím více mi samota vyhovovala. Já vím, je to zvyk. Vím, že naopak někomu víc vyhovuje partnerství, nezpochybňuji, že může být fajn žít ve dvou, když to klapne. Mně to prostě neklaplo,“ říká. Oproti své sestře je ovšem ve výrazně lepší fyzické i psychické kondici. Všichni jí hádají tak o deset let méně, cvičí, věnuje se turistice, každý rok jezdí s kamarádkami k moři. „Starám se jen sama o sebe. Možná někomu budu připadat sobecká, ale mně to tak vyhovuje,“ vypráví.

Podle údajů Českého statistického úřadu ženatí muži mají o pětinu delší život než jejich stejně staří vrstevníci, kteří žijí sami. Třicetiletý ženatý muž tak má před sebou v průměru padesát let, zatímco stejně starý muž, který bude žít sám o osm let méně. Některé komentáře k těmto údajům obsahují tvrzení, že single muži žijí doslova destruktivně – více pijí, kouří, jedí vše, co je zdraví škodlivé, méně se hýbou. Naopak manželství má něco, co se dá nazvat ochrannou funkcí. Problém je v tom, že roli ochranitelek nyní plní spíše ženy než muži.

Každopádně platí, že pokud nějaká žena nedobrovolně zůstává single, neměla by se tím trápit. Lásku nemusí přestat hledat nikdy, tu může potkat klidně v šedesáti. Ale může si být jistá, že i kdyby ji nenašla, má velký předpoklad, že nakonec bude zdravější a spokojenější než ženy, kterým třeba tak trochu záviděla, že celý život měly doma muže.