Musím s obdivem uznat, že jaro toho umí opravdu hodně a i když samozřejmě přichází po zimě každý rok, nikdy nebývá stejné. Lidé se ale vždycky snažili předpovídat, jaký bude ten další rok, a tak se z nejrůznějších pranostik můžeme dozvědět, co nás pravděpodobně čeká, když je jaro suché, nebo naopak hodně deštivé, když dlouho mrzne a nebo je naopak brzo teplo. Ovšem za to, že pranostiky vyjdou, bych ruku do ohně nedala.

Jenom si vezměte to loňské jaro, to nám předvedlo spoustu nejrůznějších možností, které má. Od mrazivých rán, kdy dokázalo zcela spálit květy rozkvetlých stromů, po odpolední téměř letní horka. Nebo od prudkých dešťů s příměsí ledových krup k příjemnému májovému mrholení.

Říká se, že jaro probouzí spící přírodu a že má té práce opravdu hodně. Vždycky nás ale překvapí rychlostí, jakou se po zimě dokáže zazelenat tráva, stromy a keře. Všimli jste si, že jsou stromy, které si, zřejmě po předchozích špatných zkušenostech, s prvními listy dávají opravdu načas? Třeba takový jasan je v tomhle opravdový unikát, všechny ostatní listnáče už jsou dávno zelené a on se pořád ještě tváří úplně jako kdyby přes zimu uschnul. Nakonec se ale i jasany zazelenají a to svoje zpoždění rychle doženou.

Těším se, až se na jaře se do probuzené přírody vrátí život. Ne že by tam v zimě nebyl, ale spousta ptáků odlétá za teplem na jih a spousta tvorů se uloží k zimnímu spánku, který mají naplánovaný až do jara. Někdy jim tuhle možnost lidé závidí. Ono je občas příjemné si pospat déle než obvykle, ale představa, že bych prospala, jako třeba jezevec, celou zimu a pak se normálně na jaře vzbudila mně úplně neláká. Vždyť bych si prospala i Vánoce a jako dítě i vánoční prázdniny a to by byla škoda.

Naše loňské jaro začalo hodně brzo, ale svými neskutečně rychlými změnami počasí se taky hodně rychle zařadilo do kategorie, které říkáme "To aby vydržel kůň." No nevím, proč zrovna kůň, je pravda, že kůň je velké a statné zvíře, hodně toho tedy vydrží a to rčení zřejmě vychází z toho, že změnami počasí se moc nezabývá. On si s nimi totiž poradí. Když prší, schová se někde za větrem, stojí si s ostatními koni bok po boku, pospává a čeká, až se déšť nebo třeba i sněhová vánice vyřádí a velké horko přestojí stejně. Bok po boku vedle ostatních a tak, aby jeden druhému a druhý třeba třetímu máváním ocasu odháněl mouchy a ovíval ho. Na koně, tedy myslím na ty u nás, žijící volně v ohradě si počasí moc nepřijde, oni ho prostě berou tak, jak to je. Že by to bylo tím, že kůň má velkou hlavu a v ní si všechno dokáže líp srovnat? Asi. Říká se přece: "Necháme to koňovi, ten má větší hlavu."

Zrovna tak bude nejlepší nechat jaro, ať si přichází tehdy, kdy to uzná za vhodné a věřit tomu, že ani to letošní jaro nebude zase až tak moc výjimečné. Protože je léty prokázáno, že všechno už tady někdy bylo. Chci věřit, že příroda si určitě zase se vším poradí, pokud jí ovšem k tomu "roztahovačné lidstvo" ještě nechá alespoň nějaký prostor...