Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené učitele. Tak zní i zadání této soutěže. Vzpomínka na učitele, kterého jsme měli rádi.
Oblíbení učitelé byli zpravidla ti, kteří učili naše oblíbené předměty. Naučili nás spoustu nového, objevili naše nadání, nasměrovali nás k dalšímu studiu nebo i k volbě povolání. Byli moudří, laskaví, spravedliví. Samozřejmě ne všichni. Oblíbené předměty mohou učit i učitelé neoblíbení. Například naše třídní profesorka na gymnáziu, která učila češtinu a němčinu, mě z nějakého důvodu neměla ráda. Pro mě tedy byla neoblíbená. A naopak. I učitelé neoblíbených předmětů mohou být sympaťáci.
Rozhodla jsem se zavzpomínat na učitele předmětů neoblíbených. Bude to pro mě i snazší, než vzpomínat na ty, jejichž předměty mě bavily a které jsem měla ráda. (S nostalgií vzpomínám na hodiny, kdy jsem učiteli/profesoru XY visela na rtech při jeho výkladu nové látky, jsouc do něho tajně platonicky zamilovaná.) Ostatně, známe to z filmů i literatury – padouch bývá výraznější postava než klaďas. V myšlenkách se zatoulám nejdřív na základní školu, poté na gymnázium.
Nezapomenutelným na základní škole byl pro mě učitel matematiky Blažek. Trochu hřmotný, hromotlucký. Měl asi metrovou hranatou dřevěnou tyč. Říkal jí urychlovač. S touto výchovně-vzdělávací pomůckou procházel mezi lavicemi, aby s ní v nestřežených okamžicích do některé praštil, a přiměl tak žáka k rychlejší odpovědi. V dobách, kdy nebylo přijatelné, aby dívky chodily do školy namalované, donutil spolužačku, která toto nepsané pravidlo nerespektovala, aby se šla umýt k umývadlu ve třídě. Ale v podstatě to byl sympaťák, bývala s ním i legrace.
Na gymnáziu jsme měli na matematiku paní profesorku Hildegardu Pitkovou. Kouzelné jméno, co říkáte? Starší, drobná, šedovlasá paní s drdolem. Měla se mnou, chuděra, trápení. Lépe než na trojku jsem to nezvládala. Před koncem druhého pololetí ve čtvrtém ročníku jmenovala třídní žáky, kteří budou mít vyznamenání. Mezi nimi mne. Nahlas jsem se podivila, že to není možné, že budu mít čtyřku z matiky. Třídní mi řekla, co se stalo. Ta jediná čtyřka by mi kazila vysvědčení. A tak se několik profesorů vypravilo za kolegyní s prosbou, aby mi dala dvojku. Při první příležitosti jsem jí šla poděkovat. Usmála se, lehce poklepala na svou zlomenou ruku v sádře a řekla: „Za to můžete děkovat jí“. No, nebylo to úžasné?
Fyzikář, pan profesor Cimbůrek, učil ještě moji maminku. Vypadal jak z filmu pro pamětníky. Maminka byla jeho oblíbenkyně, i přenesl své sympatie k ní i na mne. Bohužel jsem mu to nemohla oplácet požadovanými znalostmi předmětu. A jak se snažil! Když jsem při zkoušení něco neuměla dobře, řekla jsem, že to neumím, místo abych se snažila říct aspoň něco. Rada „Jste-li v úzkých, mluvte zeširoka“ není pro mne. Reagoval slovy: „Nekecej a mluv!“.
Učitel biologie, pan profesor Nevosad, měl zvláštní kratochvíli, jíž si zpříjemňoval zkoušení. Vyhodil do vzduchu větší papírový model nějakého minerálu a v momentě, kdy ho žák chytil, musel říct, jaké je soustavy (jednoklonné, trojklonné, čtverečné atd.). Pan profesor měl padnoucí přezdívku Drsan. Nikdo z žáků mu jinak neřekl. Povídalo se, že jednou přišli do školy rodiče nějakého žáka a hledali pana profesora Drsana. Věřila bych tomu.
A ještě dvě přezdívky. Na tělocvik, který také nepatřil k mým oblíbeným předmětům, protože jsem byla nešikovná na nářadí, jsme měli profesorku Zuskovou, sestru někdejšího pražského primátora. Měla přezdívky „drezůrbaba“ a „koncentráčnice“. Já jsem je nevymyslela.
Tak vidíte. I vyučující neoblíbených předmětů mohou být lidští. Nebo taky ne.
A nakonec. S opravdovou láskou, obdivem a vděčností vzpomínám na své učitele ruštiny a němčiny na Pedagogické fakultě UK. Mnozí mi byli skutečnými vzory, prožila jsem s nimi krásné čtyři roky. Vybavili mě nejen dobrými znalostmi obou jazyků, které jsem uplatňovala celý život v zaměstnání, a ukázali mi krásu lingvistických disciplín, ale pomohli mi také poznat samu sebe a orientovat se v životě.
Pošlete odkaz na tento článek
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v …
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín.…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě,…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená,…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %