Radka (74 let): Manžel trvá na tradicích, já bych raději cestovala
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já mám pocit, že nám život protéká mezi prsty a chtěla bych něco vidět, zažít. Místo toho, abych se na svátky těšila, jsem naštvaná už od listopadu.
Když jsem před pár lety zmínila, že bych si aspoň jednou přála zažít Vánoce jinak než dosud, manžel se rozesmál. Co zas vymýšlíš, prosím tě za blbiny, řekl. A tím to skončilo. Závidím lidem, kteří jdou na Štědrý večer třeba do restaurace nebo jsou u moře. Já týdny před Vánoci gruntuju, peču, vařím, zdobím byt. Muž to považuje za normální. Pak se sami doma spolu nacpeme, dáme si po stromek navzájem papuče nebo naprosté zbytečnosti jako třeba mýdlo či vodu po holení, sedneme k televizi a manžel do hodiny chrápe. A mně už to takhle nebaví.
Před pár lety jsem prodělala vážnou nemoc. Dost to změnilo můj pohled na život. Už vím, že může protéct mezi prsty a nestihneme mnoho z toho, po čem jsme toužili. Když jsem se vyléčila, dala jsem si závazek, že si zbytek života víc užiju. Dcera mě v tom podporuje, ale bydlí v Praze, my na severu Moravy, tak se vídáme zřídka. Ale v poslední době mi často říká, ať se přestanu tátovi podřizovat a začnu žít podle sebe.
Můj muž je hodný člověk, jen je trošku staromódní. On k životu nic moc nepotřebuje. Je rád, když se nají a má klid. I jídlo chce pořád stejné. Když jsem jednou na Vánoce udělala lososa, byl otrávený, naštvaný. Musí mít řízek. A stejné cukroví. Beze změny. Naše domácnost je taky beze změn, považuje za zbytečné cokoli koupit, cokoli udělat nové, lepší. O všem říká, že je to přece ještě dobré, když to slouží. Máme prastarou kuchyň, prastarý ošklivý gauč, prošoupaný koberec. Všechno je ale podle něj dobré.
Žijeme skromně a mohli bychom si dovolit dopřát si sem tam nějakou radost. Třeba jet na výlet nebo k moři. Byla jsem u moře naposledy před dvaceti lety s dcerou a vnoučaty a stále na to vzpomínám. Dcera říkala, že nám koupí zájezd do nějaké exotiky, ale já jí to rozmluvila, vím, že manžel by stejně nejel. Tak mě holka přemlouvá, ať jedu s nějakou kamarádkou, ale já žádnou takovou nemám. A muž by byl naštvaný, to bych mu stejně nemohla udělat.
Vlastně se nemám komu s mým trápením svěřit. Dcerku nechci zatěžovat, má dost svých starostí. Manžel vůbec nechápe, o co mi jde. On nepotřebuje cestovat, něco zažít, poznat. Opravdu po tom netouží a já ho k tomu nechci nutit. Stejně by to nefungovalo, kdyby se mnou někam jel z donucení. Jen je mi líto, že si poslední roky života neumíme zpříjemnit.
Vánoce pro mě byly hezké, když byla dcera malá, ale teď mi připadá, že je chystám jen proto, že se to tak dělá. Kdyby si se mnou muž aspoň o Štědrém večeru otevřel víno, poseděl, popovídal si. Ale on pořád jen kouká na tu zatracenou televizi. Nechce na procházku, na výlet, nikam. Pořád jen sedíme doma.
Chápu, že někomu budu připadat jako ufňukaná bába, která si neumí sama poradit se svým životem. Možná taková jsem. Ale mně je líto, když člověk neumí prožít dny, které mu byly dány. A obdivuju seniory, kteří cestují, baví se, vzdělávají se. Dávám si do nového roku předsevzetí, že se změním. Že už tolik nebudu brát ohled na to, co chce manžel, ale začnu dělat to, po čem toužím já. Jen nevím, jestli to dokážu. Jak víme, předsevzetí jsou od toho, aby už v únoru takzvaně vyšuměla a vše bylo zase jako dříve.
(Autorka si nepřála uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli.…
Redakce
Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve…
Redakce
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát,…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý…
Redakce
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda…
Redakce
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Redakce
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Redakce
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Redakce
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Redakce
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Redakce
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Redakce
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Redakce
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Redakce
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
