Zachoval se pouze kostelní zvon, ten byl přenesen a umístěn v kapličce v nových Semilkovicích.

Bedřich Smetana se s Obřístvím seznámil v době, kdy se sem v roce 1844 přestěhovali jeho rodiče a od té doby za nimi často zajížděl. Jeho otec byl správcem zdejšího panského pivovaru, který stával poblíž zámku. K rodině se také B. Smetana ukryl po bouřlivých událostech v Praze roku 1848, jichž se aktivně zúčastnil jako člen národní gardy. V té době zde složil svou první větší orchestrální skladbu, Slavnostní ouventuru D dur, která byla odrazem událostí revolučního roku.

Jeho otci, panu Františku Smetanovi, se však v podnikání v Obříství nedařilo. Nájemní smlouva mu byla zrušena, v pivovaru byl ponechán jako deputátní sládek. V roce 1850 měl jen byt, deputát a 60 zlatých na dva roky jako odbytné. V roce 1852 se Smetanovi z Obříství odstěhovali natrvalo.

Ještě před tím, v době pobytu v Obříství, udržovala rodina Smetanových společenské styky s Ferdinandiovými.

František Ferdinandi byl italského původu. Od roku 1841 byl správcem obřístevského panství nejprve ve službách Jakuba Rohrbacha, od roku 1847 ve službách hraběte Trauttmansdorffa. I předkové F. Ferdinandiho byli vrchnostenskými úředníky a také jeho dcery se většinou za panské úředníky vdávaly. Od roku 1849 rodina bydlela v zakoupené hospodářské usedlosti na Lamberku č. 12. Usedlost tvořila velká budova pro rodinu, menší budova, tzv. výminek a hospodářské budovy jako příslušenství. Uprostřed byl velký dvůr a směrem dozadu do polí velká zahrada.

Děti Smetanových i děti ředitele Ferdinandiho se také dobře znaly. Nebylo divu, že dospělý Karel Smetana, Bedřichův bratr, lesní ve službách knížete Thurn-Taxise na Chloumku u Mladé Boleslavi, požádal o ruku mladou Albertinu Ferdinandiovou, s kterou se v roce 1857 v Obříství oženil.

Zatím Bedřicha Smetanu postihly nešťastné události v rodině, zemřely tři jeho malé dcerky a v roce 1859 zemřela i jeho manželka Kateřina. Karel Smetana, ve snaze povzbudit bratra, pozval ho k sobě na Chloumek, aby zde strávil léto. Vzal ho s sebou i na návštěvu Lamberku v červenci 1859. S dcerou Ferdinandiových, Bettinou, se Bedřich Smetana setkal ale až následující den v Praze, na návštěvě u další Ferdinandiovy provdané dcery.

Bedřich Smetana byl překvapen, neboť Bettinu znal jako malou holčičku. Nyní to byla téměř devatenáctiletá, krásná a vzdělaná žena, on byl pětatřicetiletý, ovdovělý již skvělý umělec. Netrvalo dlouho a tentokrát to byl Bedřich Smetana, kdo na Lamberku 3. září 1859 požádal starého pana Ferdinandiho o ruku jeho nejmladší dcery. Skladatele však čekaly ještě hudební závazky ve švédském Göteborgu, musel na rok odjet. Odjížděl s tím, že svatba je domluvena na příští rok.

Na Lamberk se vrátil na jaře 1860 a 10. července téhož roku se konala v obřístevském kostelíku jeho svatba s Bettinou Ferdinandiovou. Z Lamberku byly tehdy vypraveny čtyři kočáry, svatba byla jak se patří veselá a velmi rád si zatančil i ženich s nevěstou, který byl tance velkým milovníkem.

U Ferdinandiových bylo pro celou rodinu příjemně i nadále, takže na Lamberku trávili manželé Smetanovi pravidelně letní prázdniny. Krajina v okolí byla malebná, obcí protéká řeka Labe. Procházky zde byly nádherné, rovněž i pozorování venkovského života a povídání se sousedy bylo pro umělce velmi inspirativní. Zdejší pobyt přinášel skladateli šťastné chvíle života. V Obříství začal Bedřich Smetana komponovat svou operu, dnes nejznámější a slavnou, Prodanou nevěstu.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, říká se. Manželé se později odcizili a hudební skladatel, klavírní virtuos, učitel hudby a dirigent Bedřich Smetana začal trpět ztrátou sluchu. Na Lamberk zajel v těžkém období ještě několikrát, ale bohužel v době svého ohluchnutí kromě krátkodobé útěchy a vzpomínek se zde pro něho žádná jiná pomoc nenašla. V roce 1878 strávil na Lamberku celé tři týdny. Naposledy sem zajel 10. srpna 1881.

V roce 1924, při příležitosti Smetanova stého výročí narození, byl před usedlostí na Lamberku č. 12 slavnostně odhalen pomník s jeho bustou. Autory byli sochař B. Kafka a arch. P. Janák. Pomník má nápis: ,,Zde na Lamberku skládal Bedřich Smetana Prodanou nevěstu při letních pobytech u rodičů své choti Bettiny Ferdinandiové.“ Zazněly pěvecké sbory Věno a Slavnostní sbor i fanfáry z opery Libuše. V projevu prof. Zdeňka Nejedlého bylo: ,,Je-li rodná Litomyšl symbolem Smetanova štěstí, Praha s Národním divadlem jeho vítězství, Jabkenice symbolem utrpení, pak obřístevský Lamberk znamená pro Smetanu zastávku klidu a místo, kde i v nejtěžší době svého ohluchnutí hledal naposled pomoc.“

Pomník stojí v předzahrádce menšího domku, kde Smetanovi bydleli. Dnes se v něm nachází památník Bedřicha Smetany, pěkně upravený, jak to bývalo za jeho života. Najdeme tu společenský salonek, skladatelovu pracovnu s klavírem, dětskou postýlku v manželské ložnici. Je tu mnoho obrázků a upomínek ze skladatelova života.

Přesto, že památník byl při obrovských záplavách v roce 2002 do 1m zatopený vodou z řeky Labe a Vltavy, podařilo se ho obci za nemalých finančních nákladů a úsilí opravit. Každoročně se zde na jaře, slavnostně s hudebními ukázkami ze Smetanova díla, otevírá návštěvnická sezona památníku.

Je to pocta skladateli, který pro náš národ mnoho vykonal, krásné dílo pro nás vytvořil a naši českou hudbu světově proslavil. Poděkování patří obřístevským občanům, kteří se o památku zakladatele novodobé české hudby starají.

Touto krajinou pod Mělníkem, v trojúhelníku mezi řekami Vltavou a Labem, vedly po 300 let i životní cesty mých předků a Obříství bylo i životní křižovatkou mojí.

V knihovně mám na památku po rodičích dvě knížky, jsou to ,,Veliká láska“ a ,,Bedřich Smetana“.

Poutavě o B. Smetanovi píše také Miroslav Sígl v knížce ,,Osobnosti a osudy obce“.