Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Před vánocemi prostě nelze utéct, jedině snad sebrat se, sbalit si pár švestek a odletět na nějaký pustý ostrov, a na to momentálně nemám.
Vánoce patří dětem, to se nedá zpochybnit.
Když jsem byla malá, byl to pro mě kouzelný čas plný očekávání, legrace, vůní, a když se zadařilo, tak i sněhu. Dávno před vánocemi jsem vymýšlela a hlavně vyráběla dárky pro celou rodinu. Od Mikuláše se u nás peklo za pomoci maminčiny sestry tety Vlasty, která byla skvělou pekařkou, ale jinak měla několik nedostatků. Kupříkladu myla ráda nádobí, což je sice chvályhodné, leč tetě to nádobí často vyklouzlo a maminčin servis byl pokaždé o nějaký ten hrneček nebo talířek chudší. Taky nezavřela pusu, naše drahá teta. Co bych za to dala, kdyby se mohl vrátit čas, a já zase překážela v kuchyni, kradla ještě teplé cukroví, poslouchala tetu a zametala střepy…
Taky jsme trénovali koledy. Sestra Lenka seděla u klavíru, my kolem ní a pěli ostošest. To byly nejkrásnější vánoce; s rodiči, sestrou, kocourem a sousedy v našem domě zvaném Barák…
Vánoce s mými dětmi byly taky kouzelné. Dokud byly malé a věřily na Ježíška, bylo to úplně nejvíc nejlepší, ale i potom, co vyrostly, to bylo bezva.
A dnes? Dnes mám vánoce jiné. Začíná doba plná koncertů pro náš smíšený sbor Gaudium, taky v našem divadle je sezóna v plném proudu, a já mám kalendář popsaný nějakou akcí každý den. Letos nevím, jestli se přemluvím k nějakému pečení cukroví, ale jak se znám, zase mi to nedá. Maminčiny recepty jsou rodinné stříbro a já zatím pokaždé podlehla vzpomínkám, vytáhla je a upekla aspoň pár druhů. Když totiž v kuchyni zavoní maminčiny vanilkové rohlíčky, jsou vždycky se mnou… maminka, táta, teta… číhám u trouby, aby se mi rohlíčky nespálily a v duchu, možná i šeptem, si s mými milovanými povídám…
Stejně tak jsem zatím vždycky neodolala a ozdobila stromek. Nemám žádné památeční ozdoby mého dětství, všechny se někde během času poztrácely. Pár posledních naposledy před pěti lety, když jsem utekla z toxického vztahu a nechala za sebou všechno včetně vánočních ozdob.
Vánoce. Pokud nebudu někde zpívat nebo nebudu v divadle, budu asi přece jenom péct a vařit. Přijdou přece moje děti a vnuci. Taky se cournu po Praze, jen tak, žádné nakupování. Ani žádné horečné uklízení se nebude konat, protože maminčino heslo „Uklízet netřeba“ si moc dobře pamatuju, a maminka se musí poslouchat. Uklizeno mám celkově celoročně přece!
Máme tady advent, a tak si dám na stůl můj minimalistický svícen, zapálím svíčku, svařím víno a na klín mi vyleze kocour. Jako vloni.
Vánoce… až bude volná chvíle, vytáhnu i letos recepty mé maminky; to aby za mnou přišla i s tatínkem a tetou…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Redakce
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Redakce
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Co bude pod stromečkem a co bude na stole? To jsou pro většinu…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně,…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
