Protože je součástí našeho Zlínského kraje, využili jsme pro cestování celodenní integrovanou jízdenku na všechny druhy dopravy, jen za 100 Kč na osobu. V Holešově jsme nasedli do přímého vlaku, a ten nás zavezl až do Rožnova pod Radhoštěm. Tam už to známe, ale na krásné vyřezávané Jurkovičově rozhledně jsme ještě nebyli.

Měli jsme jen 1,5 hodiny času před odjezdem autobusu do Velkých Karlovic. Takže procházka k rozhledně nebylo žádné loudání, ale skoro běh. Zvládli jsme to v časovém limitu, a na zpáteční cestě jsme si užili i atrakcí na dětském hřišti v parku.

Když jsme v autobuse ukázali panu řidiči naše celodenní jízdenky, moc nadšeně se netvářil. Slíbil nám ale, že nás upozorní, na které zastávce na Soláni máme vystoupit. Měli jsme v plánu procházku po tomto kopci, a 4 km pěšky  dolů. Názvy čtyř zastávek začínaly slovem Soláň. Pan řidič slib nesplnil, a my jsme vystoupili na zastávce Soláň rozcestí Velké Karlovice, a byli jsme tam, kde jsme ještě být nechtěli, dole v naší nejrozsáhlejší valašské obci. 

Děda rozhodl, že když máme více času, tak si zajdeme na prohlídku Valašského muzea. Napřed jsme z toho nebyli nadšeni, ale nakonec se nám tam líbilo. Byly tam staré světničky se starým nábytkem, výstava vyřezávaných soch od jednoho řezbáře a kresby od jeho dcery. Ve vedlejší budově byla ještě výstava panenek. My si s panenkama nehrajeme, a ani jsme si nehráli, ale jedním okem jsme je omrkli. Náš brácha Andrej dostal od paní průvodkyně plánek s místy a objekty, kde se natáčel televizní seriál Doktor Martin. Taky se na něho občas u babičky podíváme. 

Začali jsme u dřevěného kostela a hřbitova. Tam jsme ve stínu pod stromy spořádali svačinu, kterou nám zabalila naše maminka. Protože bylo docela horko, pořádně jsme doplnili tekutiny, a vydali jsme se po stopách Doktora Martina. Všechna místa jsme našli, jen ke škole to bylo dost daleko, skoro km. 

Tam nám jeden místní pán poradil, že když ještě popojdeme dál do Pluskovce, dorazíme k hotelu Kyčerka. Tam, že mají samé dobroty, a pod hotelem je stráň plná vyřezávaných soch. Tak jsme na to šlápli, a za chvíli jsme je uviděli i hezkou dřevěnou kapli Sv. Huberta z roku 2014. Přišli jsme až na hotelovou terasu, kde jsme poseděli, my u zmrzliny, babička s dědou u piva Ogar. Chvilku jsme si ještě pohráli na dětském hřišti, a vyrazili zase zpět do centra Karlovic.

Tam nás zaujala dřevěná cukrárna, kde měli plno sladkých lákadel. Nechali jsme si zabalit 5 valašských trubiček do vlaku a dokoupili vychlazené nápoje na zpáteční cestu. V IC měli vizitky a razítka do našich cestovatelských deníčků. Na vlakovou stanici to nebylo daleko. Vláček nás zavezl do Vsetína, tam jsme přestoupili na rychlík do Valašského Meziříčí a potom na ten stejný vlak, kterým jsme ráno cestovali do Rožnova. V Holešově jsme uzavřeli takový okruh po našem hezkém kraji, a po dědově zamilovaném Valašsku. 

Když jsme ve vlaku rekapitulovali náš výlet, řekla babička, že v tom hezkém hotelu Kyčerka by se dal uspořádat sraz těch jejich oblíbených "íčkařů".  Potom si "vygůglila", že je tam kapacita 120 ubytovacích míst, vaří dobrou valašskou kuchyni, a je tam i wellness. Na Soláň jezdí autobus každé dvě hodiny. 

Tak zase někdy příště. 

Marek a Michal