Přípravě některých rozhovorů stojí v cestě například vzdálenost nebo komunikační možnosti. Vzdálenost mezi mým pobytem a pobytém mého hosta je pro nás oba v reálném čase nepřekonatelná. I když bychom oba upřednostnili osobní setkání, před touto překážkou se musíme sklonit a s pokorou si povídat na dálku. Pane Konfucie, jsem vám velmi vděčná za odpovědi, reakce i vysvětlení na témata, která se sice dotýkají mého pobytu na této zemi, v tomto čase, ale svůj počátek mají právě ve vaší době a pro nás jsou mnohá z nich velmi aktuální.

Položil jste základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval více než dva tisíce let a dodnes se k němu hlásí milióny lidí v asijské oblasti naší zeměkoule. Je možné říci, že člověk se k moudrosti může dopracovat?
Děkuji vám za možnost podělit se o mé myšlenky s dalšími lidmi a rád odpovím na všechny otázky. Ale teď k té první: „Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.“

Dnešnímu vzdělávání se velmi často vytýká, že učitelé v hojné míře využívají tzv. frontální výuky, jinými slovy – stojí před svými žáky, hovoří, vysvětlují bez velkého zapojení svých svěřenců. Měl byste pro ně radu?
Rád jim pomohu. Nejen pedagogové by si měli uvědomit, že: „Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, to mi zůstane.“ Moje rada by se mohla vysvětlit i tak, že žáci by si, i za cenu chyb, měli vyzkoušet různé postupy, nejen o nich poslouchat.

Jenže když lidé něčemu nerozumějí, bojí se zeptat se. Obávají se zesměšnění sebe sama.
S těmito pocity se musí každý vypořádat. „Je lepší položit otázku a vypadat hloupě pět minut, než se vůbec nezeptat a být hloupý celý život.“ Pokud si toto uvědomí, pak se ocitli na správné cestě životem. Stačí jen vykročit: „Cesta dlouhá tisíc mil začíná jediným krokem.“

Někdy je velmi těžké překonat překážky, a pak jako jediné řešení  je – se snahami skončit.
Člověk by neměl hned házet flintu do žita, když se mu něco nevede: „Pokud je už jasné, že nějakého cíle nelze dosáhnout, neměň cíl, změň cestu, jakou se k němu dopracuješ.“

Všichni děláme chyby, a nechceme být upozorňováni na naše konkrétní pochybení.  Často to velmi bolí. Jak člověku pomoci?
Jednou jsem si řekl: „Mám to ale štěstí: kdykoli jsem udělal chybu, vždycky mi ji vytkli.“ Poprvé to opravdu bylo nepříjemné, ale později jsem pochopil, že se mi dostalo cti se ctí napravit to, co jsem pokazil.

Takže když člověk jednou klopýtne, měl by se sebrat a pokračovat?
Určitě. Jak je řečeno v jedné dnešní otázce – všichni děláme chyby, jen si je nutné uvědomit, že: „Naší největší slávou není nikdy neupadnout, ale vstát pokaždé, když upadneme.“

Moudrá slova, děkuji za ně. Ale, každá mince má dvě strany. O lidech, kteří se ze svých chyb nepoučí, se hovoří hanlivě. Jaký názor na tuto sitauci máte vy?
Vím, koho máte na mysli, hlupáky. Co svět světem stojí, najdou se všude okolo nás. Možná by pro ně byla výstižná slova: "Učit se a nemyslet, to je ztráta času. Myslet a nepoučit se, to je nebezpečné." A než budeme pokračovat, neodpustím si směrem k nim: " I to největší moře má své břehy; bezbřehá je pouze lidská hloupost."

Snažíme se věřit, že za hloupostí se skrývají nějaké důvody: závist, zlost, lenost a další negativní vlastnosti. Mohl byste uvést nějaký příklad?
Myslím, že mnohdy jde o lidi, kteří se jen vyhýbají řešení svých problémů a svoje slova i činy zabalují do balastu. Přitom: „Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.“  Kdysi jsem si uvědomil, že: „Když šíp mine cíle, střelec viní z toho sama sebe, a ne druhého. Tak jedná i člověk moudrý.“

Když se problémy neřeší, nakupí se a může být hůře než na počátku. Souhlasíte?
Samozřejmě: „Nevšímá-li si člověk problémů, které jsou vzdálené, bude mít s nimi starosti až se přiblíží.“ A ještě bych dodal, že: „Moudrost, soucit a odvaha jsou tři všeobecně uznávané morální vlastnosti lidí.“

Kdybyste žil v současnosti, zíral byste, co všechno jsou lidé schopni říci i udělat. Nějak se vytrácí slušnost, do popředí se derou zlé úmysly, které se však většinou nedají prokázat.
Jsem přesvědčen, že v každé společnosti i v každé době se najdou lidé dobří a zlí, slušní i podlí, bohatí i chudí, malí i velcí postavou i duchem. „Malý člověk nepovažuje malé dobro za přínos a tak je nečiní. Malé zlo nepovažuje za nic špatného a tak se jej nevystříhá. Proto se zlo hromadí tak dlouho, až jej nelze zakrýt, vina se stává tak velkou, že už nemůže býti prominuta.“

To jste řekl velmi pěkně. Napadá mě ještě jedna věc, a to je moc. Není mnoho lidí, kteří když moc získali, ji nezneužívali. Co si o těchto lidech myslíte? Přidělil byste jim, obrazně řečeno, nějaké lidské vlastnosti?
Moc. Pro někoho magické slovo, za jehož obsahem se lidé ženou tu pomalu, tu rychle, často za pomoci nečestného chování i jednání. „Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“ Lidé všeho schopní se snaží prosadit své vlastní zájmy. Ve všech společenských vztazích. Stačí se začíst do historických dokumentů. Moc a její zneužívání jdou ruku v ruce s korupcí. Mocní lidé jdou za svým záměrem bez ohledu na spoušť, kterou za sebou často nechávají. Chytrý člověk si řekne: "Pokud ti lidé plivou na záda, znamená to, že jsi před nimi."

Píše se o vás, že jste za urozeného občana považoval člověka s konkrétními vlastnostmi. Které to jsou?
Ten, kdo by se chtěl věnovat řízení státu, by se měl pyšnit těmito vlastnostmi: "Vybraným chováním, ušlechtilostí, dobrou vůlí, pílí a laskavostí." Jsem přesvědčen, že služba ve státní správě je nejvyšší poslání, protože moudrá vláda mohla přinést blaho všem lidem a samozřejmě i císaři.

Pojďme od tohoto tématu pryč s malou odbočkou. Potěšte nás malou radou.
Možná by se lidé mohli vidět v následující myšlence: „Lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu.“ Jinými slovy řečeno, je dobré, možná nutné, když chci něco změnit, začínat malými krůčky. Například: „Muž, který hýbe horou, začíná přenášením kamínků.“  Ne každý, kdo začne tzv. měnit svět, vydrží. Pro váhavce mám malou radu: „Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až budeš svět opouštět.“

Pane Konfucie, mezi dobou vašeho života a dnešními dny je více než dva tisíce let. Za tu dlouhou dobu se narodilo a zemřelo mnoho filozofů, vědců, umělců, státníků, vojevůdců, politiků. Někteří se do historie zapsali svými objevy, díly, jiné si pamatujeme kvůli jejich zločinům. Za jeden ze spojujících článků významných osobností můžeme vzít jejich myšlenky. Zachované ve formě citátů se předávají přes celá staletí. Kdybyste měl možnost ze své studnice moudrosti dnešní generaci věnovat jednu myšlenku, co byste vybral?
Se znalostí současného terénu, jak se dnes moderně říká, bych poradil: „Zvolte si práci, kterou milujete, a už nikdy v životě nebudete muset pracovat.“ 

Náš rozhovor se chýlí ke konci. Co byste vyzdvihl?
Připomeňme si onu zmíněnou minci, která má dvě strany. Na to totiž lidé velmi, velmi často zapomínají.

Vím, co máte na mysli. Děkuji za váš čas a dovolím si skončit vaší myšlenkou, která se skrývá pod pojmemem -

ZLATÉ PRAVIDLO:

"Co nechceš, aby lidé dělali tobě, nedělej ty jiným."

(Článek byl napsán jako fiktivní rozhovor na podkladech Konfuciových myšlenek, vyznačených kurzívou, a doplněné o fiktivní otázky.)

******************************************* 

Konfucius (551 – 479 př. n. l.) byl čínský filozof a státník. Jeho nauka je souborem zásad a principů lidského chování a žití. Konfuciovo učení spočívá v pochopení morálního kodexu založeného na etice, humanitě, lásce a také harmonii s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval Konfucius harmonizují mezilidské vztahy a také moudré vlády. Jeho filozofie, vycházející z úcty k tradici, harmonii a pokoře vedla ke vzniku konfucionismu, který dominantně ovlivnil východoasijskou kulturu, politiku a náboženství.

Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval vlády všech dynastií víc než 2000 let. Dnes se k němu hlásí miliony lidí v Číně, Japonsku, Koreji, Hongkongu, Vietnamu, na Tchaj-wanu a v Singapuru.

Zdroje:

Wikipedie
https://citaty.net/autori/konfucius/?page=2