Když mi bylo pět, začal táta stavět dům. Ty roky naplňovala dřina, odříkání, přepočítávání financí, zábava musela stranou, ale život si přesto našel skulinku pro radost a veselí. Mám schovanou fotografii, na které je táta usazený v montérkách nahoře na míchačce a hraje na kytaru.
Zpěv nebo drnkání na kytaru se během těch let často ozývaly večer po skončení práce, lidé spolu poseděli a oddechli si, že je zase kus díla hotovo. My děti jsme často byly odkázané samy na sebe, ze školky či školy samy domů, něco si udělat k jídlu (už tehdy jsem uměla aspoň uvařit vajíčka nebo pudink), případně za rodiči na stavbu a pak společně pozdě večer domů. Tvrdá škola samostatnosti.
Roky běží... Teď je prosinec, za pár dnů vypuknou Vánoce. Uprostřed obývacího pokoje je srolovaný koberec, na něm sedí můj táta a pláče. Ještě nikdy jsem ho plakat neviděla. Cítím se trochu nejistě, ale jsem klidná. Tátovi stékají z očí slzy a usmívá se. Jeho pláč znamená radost, dojetí a neskonalou úlevu. Je to slavný den pro celou rodinu. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu. Za pomoci příbuzných a kamarádů se dílo završilo. Pokoje voní novotou, všechno je jiné než dosud. A k tomu se ve vzduchu vznáší vůně Vánoc.
Když se táta chystá zabít kapra, vyběhnu na půdu, zalezu si do nejvzdálenějšího rohu a pro jistotu ještě zacpu uši a zavřu oči. Nechci slyšet to klepnutí, tu ránu, po které se živý kapr změní na maso k večeři. O něco později se odvážně vrátím do centra dění. Stromeček už je rozzářený, z kuchyně to voní, že se to skoro nedá vydržet. Se sestrou pobíháme sem a tam, ne a ne se dočkat.
Dárky byly skromné, ale pro nás nepostradatelné. Knihy. Nikdy, ani v těch nejtemnějších časech, kdy bylo peněz málo, protože se stavělo, nechyběly knížky – dárek k narozeninám, k Vánocům. Taky vám nová kniha TAK voní? Tehdy jsem kromě vytoužené hromádky nové četby dostala pod stromek i mrkací panenku. Dala jsem jí jméno Alenka. Převážnou většinu svého života proseděla chudáček na jedné poličce, knížky byly neporazitelná konkurence.
Večer je u konce. Všichni odešli spát, ale já zůstávám u rozsvíceného stromečku, přinesla jsem si polštář a deku, budu spát v obývacím pokoji. Nemůžu se nabažit jedinečných barev světel na stromku, kořeněné vůně jehličí, sladce to voní z tácu s cukrovím. S posvátnou úctou začínám číst první novou voňavou knihu.
Pošlete odkaz na tento článek
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Co bude pod stromečkem a co bude na stole? To jsou pro většinu…
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %