Vzpomínky nepomáhají. Podzim se svými pestrými barvami je nenávratně za námi a zelené jaro je v nedohlednu. Sluníčko sice občas vysvitne, snad aby nás potěšilo ledovou krásou rampouchů na okraji tajících střech či ledovým příkrovem na choulících se růžích? Nedaří se.

A paní Zima se dál prohání na bílých saních po kraji, rozhazujíc bílé vločky plnými hrstmi, které mrazivý vítr zanese do všech možných či nemožných míst. A padá a padá. Bolí nás záda. Ani Lada nepomáhá. Tak ať si padá, je přece zima. Za okny v teploučku otevřeme knížku (zásobili jsme se), na stolek kávičku, čaj či grog postavíme a s příběhem krásným do teplých krajin zavítáme.

A padá a padá…