Můj podzim života: Rozhodně se nenudím, i když mi bude devadesát
Jsem ročník 1934, takže dětství jsem prožila pod péčí babičky v předmnichovské republice a základní školu za protektorátu. Zde mám úsměvnou vzpomínku, spojenou s prvním vysvědčením.
Když jsem ho přinesla domů, tak zrovna můj roční bratříček Jenda seděl na nočníku a maminka nahlas přečetla výsledek mého vysvědčení: "SEHR GUT" a obrátila se na Jendu, že to má udělat.
Na gymnázium jsem se dostala až po skončení války, protože za protektorátu mohlo studovat jen pět dívek a já byla, bohužel, po přijímacích zkouškách šestá. Gymnázium jsem absolvovala s vyznamenáním a protože dědeček byl profesor přírodopisu a dějepisu, mimochodem, on mi místo pohádek vyprávěl naše dějiny, takže já je znala a nemusela se je pak učit, a maminka byla učitelka, chtěla jsem jít na pedagogickou fakultu. To však komunisti, kteří nám vládli, nepřipustili, protože otec byl stavební inženýr a v roce 1948 měl stavební firmu, takže jsem pro ně byla z kapitalistické rodiny. Protože jsem však v té době byla nadšenou svazačkou, tak mi dovolili jít na chemickou vysokou školu - VŠCHT.
Zde jsem se seznámila se svým budoucím celoživotním partnerem. On absolvoval školu o rok dříve a ač rozený Pražák, musel odejít na umístěnku do Rubeny v Náchodě a já ho tam následovala. Tam se nám narodil syn. Já jsem po rodičovské také nastoupila do Rubeny a protože bylo období, kdy tak zvané dělnické kádry ve vedoucích funkcích na závodech jen se základním vzděláním si měly zvýšit vědomosti, dostala jsem za úkol vést studijní oddělení, v jehož rámci bylo také vyřizování doporučení ke studiu zaměstnanců podniku. Ve skutečnosti o tom, jestli daný zaměstnanec může jít studovat nebo ne, rozhodoval člen závodního výboru KSČ a nadřízený toho zaměstnance. Pokud rozhodli, že se ke studiu nedoporučuje, tak ho nevzali, i kdyby byl genius. Já to pak poznala u vlastního syna, který vyhrál středoškolskou soutěž, ale na VŠ se nedostal. Já se snažila to změnit na závěr, že podnik nemá o jeho studium zájem. To byl velký rozdíl, protože pak vysoká škola mohla takového adepta přijmou, což se i stalo, i když třeba hodnocení ze strany vedoucího nebylo nejlepší. Já však to hodnocení musela podepsat, a tak se stalo, že dodneška si myslí ti , jichž se to týká, že já jsem ta, která jim udělala negativní hodnocení.
V roce 1963 se mi narodila dcera a o dva roky později ještě další dcera, což bylo velmi náročné, protože v té době nebyly takové kočárky, jaké jsou nyní. Po mateřské jsem se vrátila do Rubeny jako technik výroby těsnění a zde mě zastihl rok 1968. Jaro 1968 považuji za nejlepší období
veřejného života, protože byla svoboda projevu, ale současně i kázeň. Pamatuji si, že zloději z Ostravy vydali prohlášení, že již nebudou krást. Připravoval se skutečný socialismus. To všechno zničil vpád vojsk v srpnu 1968, proti kterému se já veřejně postavila, a proto jsem byla z práce vyhozena. Půl roku mne nikdo nechtěl zaměstnat a kdybych neměla malé děti, tak mne zavřeli pro příživnictví. Nakonec soudruzi dovolili, abych dělala v komunálu kopie klíčů. Pak po sedmi letech potřebovali chemika v nové zemědělské laboratoři v Červeném Kostelci, tak jsem tam mohla dojíždět a konečně dělat svůj obor. Pak se celý komplex přestěhoval do nových budov u České Skalice a já s nimi. Díky tomu, že ředitelem byl bývalý Sokol a člen strany jen papírově, tak jsem se zde stala vedoucí laboratoře a asi jsem nebyla špatná, když na odchodnou jsem dostala knihu s tímto věnováním: Za dlouholetou a vynikající práci věnuje vedení ACHP.
Po roce 1989 jsem zase byla aktivní, ale z poiitiky jsem se stáhla a plně ve věnovala obnově Sokola. Stala jsem se náčelnicí jednoty i župy a v Sokole jsem aktivní dosud i po přestěhování do Prahy po smrti manžela - vedu oddíl jógy pro seniory v Sokole Dejvice. Kromě toho jsem aktivní v Elpidě v Holešovicích, kam chodím zpívat a na různé akce a také v KC Šlejnická, takže se rozhodně nenudím. A v roce 2020 jsem se stala seniorkou roku.
Pošlete odkaz na tento článek
Začalo léto. Mladí přijeli včera z dovolené, radostně jsem jim…
Že letní tábory jsou jen pro děti? Velký omyl! Já jezdím na tábor…
Lidé starší pětapadesáti let patří k nejžádanější klientele…
Jak vypadá noční jízda v levostranném provozu? Jak číst jména,…
Všechno zvládnou. Vždy jsou připravené pomoci druhým. Všichni na…
Tento příspěvek jsem vytvořila spolu se seniory v Domově Barbora v…
Jak přežít stáří? Poradili jsme se s umělou inteligencí a ta…
Za půl roku zhubnu dvacet kilo. Za rok se naučím perfektně…
Máte rádi výtvarné umění, ale zatím jste to sami nezkusili? Pak…
Takový obyčejný důchodcovský web, kde si babičky vyměňují recepty…
V soutěži Babička roku 2024 zvítězila bývalá tlumočnice ze…
Jaké exotické destinace jsou v současné době…
Jezdím často noční Prahou a povím vám, není to nic příjemného…
Otevírám skříňku a pohledem přejíždím uzavřené láhve skleněné i…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
V Domě u Minuty v Praze na Staroměstském náměstí se uskutečnilo…
Co jsme v končícím roce zažili hezkého? Jaké zajímavé lidi jsme…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Jako každý rok, i letos 28. prosince jsme vyrazili na pravidelný…
Někdo mě potřebuje. Můžu někomu pomoct. Udělala jsem dnes dobrou…
Starobní důchodci, kteří pracují, mají od ledna 2025 nárok…
Nechápu své vrstevnice, co řeší malichernosti a taky to, že…
Většina lidí se těší, až půjde do důchodu. Značně rozdílné jsou…
Mám jedno velké přání. Musíme být zdraví ještě aspoň jeden rok. V…
I ve druhém pololetí loňského roku jsem se snažila žít kulturou.…
Podle mě je nám dobře v tom důchodu. Ještě, aby nám to zdraví…
Moc nepíši články, věnuji se hlavně fotografování, ale…
Tak jsem doma, při sklence střiku, přemýšlel o tom, co mi ten nový…
Jsme čtyři muži ve věku 71, 71, 73 a 76 let, kteří milují toulání.…
Pro fyzickou kondici a zdraví děláme mnoho podpůrného. Pravidelně…
Psychologové začali používat výraz „ne-růst“. Označuje pocit mnoha…
Přibližně každý dvanáctý český starobní důchodce pracuje.…
Digitalizace postupně prostupuje všemi úřady a ačkoli ji provází…
Byl to můj velký sen, navštívit Holandsko na jaře, zrovna když…
Před pěti lety začal jezdit na koloběžce. Najel už přes 9 000…
Jaro je tu a s ním velká chuť putovat. Tedy dokud nebudou tropy,…
Vyzvednout ze školy. Odvézt na kroužek. Počkat a přivézt z kroužku…
Ukázkový úvodní text článku
Na našich webových stránkách se objevují články toho typu, jakoby…
Když se řekne osobní rozvoj, většinou si představíme mladší lidi.…
Šest akrobatů - čtyři muži a dvě ženy - ve věku 55 až 67…
„Tahle země není jenom pro mladý“, je sloganem webu i60 neboli…
Užiju si život, budu teď hodně cestovat. To jsou přání mnoha žen…
Ukázkový úvodní text článku
Tři týdny jsme s manželem cestovali vlakem po Itálii. Dojeli jsme…
Jednou do roka lázně s přáteli, jeden týden s kamarádkou u moře,…
Po klidném posledním noclehu v Messině následovalo poněkud…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %