Chtěla bych se s Vámi podělit o moji vzpomínku na svatbu v roce 1968. Tento rok byl rokem nadějí celé naší společnosti, probíhal "obrodný proces", který ale krutě zmařil příjezd sovětských okupantů 21. srpna tohoto roku.
Moje svatba naštěstí proběhla v ještě bezstarostné atmosféře dne 10. srpna 1968. Byla jsem čerstvá absolventka průmyslové školy a nastoupila jsem o prázdninách do zemědělského podniku, který v právě probíhajících žních vykupoval od zemědělských družstev obilí. Já jsem pracovala v laboratoři, kde se hodnotila kvalita přivezeného obilí.
Práce v tomto zaměstnání totiž významně ovlivnila průběh naší svatby. Svatba probíhala obvyklým způsobem až do doby, kdy jsme vycházeli po oddavkách z kostela v Hradci Králové. Před kostelem stál opentlený traktor s vlekem, kde byla lavička. Řidič traktoru, který byl z jednoho zemědělského družstva, nás vyzval, abychom si sedli do vleku. Bylo nás tam tenkrát asi 10 svatebčanů, na lavičce já s manželem a svědci, ostatní stáli.
Byl to zážitek z jízdy přes celé město k fotografovi, doprovázený řinčením plechovek, které byly připevněny za vlekem. Bylo to pro nás opravdu velké překvapení, které měli na svědomí mí báječní kolegové, od kterých jsem dostala veršované blahopřání, které si dodnes pamatuji:
"Silo vázne, vzorky stojí, laborace je v pokoji, skončete tu svatbu vkrátce, přijdte brzo, byt´i vratce. Hodně štěstí Vám přejou zaměstnanci sila s kolegyní Helou."
Rádi na naši "crazy" svatbu vzpomínáme, letos jsme oslavili společných 55 let.
Pošlete odkaz na tento článek
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních!…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na…
Ukázkový úvodní text článku
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého,…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %