Pomalu nám končí listopad a začne Advent. A přijde prosinec a s ním Vánoce.

Listopad pro nás dříve znamenal něco zcela jiného než dnes. Byl především definován oslavami Velké říjnové socialistické revoluce. Ve škole se konalo shromáždění, které jsme docela vítali, nemuseli jsme se učit. Recitovaly se básně v ruštině, kterou jsme se všichni povinně učili - také jsem recitovala. Zpívala se sovětská hymna a poté vystoupil se sovětským pásmem pěvecký sbor. I v něm jsem zpívala - například svou oblíbenou Široká strana maja rodnaja. To byla pěkná písnička. Pak měl soudruh ředitel projev - o tom, jak významná událost to pro nás byla, jak celý svět bude následovat sovětský příklad a jak máme obdivovat téměř dokonalou beztřídní sovětskou společnost. To následování světem se jaksi nedostavovalo, zato se nám začalo s přibývajícím věkem dostávat informací, které nadšení či okouzlení Sovětským svazem stále umenšovaly. Začali jsme být nedůvěřiví a s poslechem západních stanic i skeptičtí. Ono to nebylo tak, jak nám soudruzi tvrdili. Obdivovat na SSSR nebylo v podstatě co, komunistická zvěrstva ubrala na síle i odvaze sovětských kmosmonautů, lži a arogance komunistů nás vedla postupně k poznání, že socialismus nefunguje. Ostatně viděli jsme to kolem sebe. A náš soudruh ředitel byl asi jediný komunista, který tomu učení skutečně věřil. Alespoň já osobně jsem žádného jiného nepoznala.

To 17. listopad našeho dětství a mládí nebyl nijak významným dnem. Týkal se samozřejmě německé okupace a boje studentů proti ní, ale ve škole se o tom příliš nemluvilo, padaly jen zmínky - a přitom to byly události vskutku významné. Měli jsme se jim věnovat více.

Ale pak to příšlo - 17. listopad 1989. Zprvu obavy až strach, opatrnictví a nedůvěra, brzy ale toto vše přerůstalo v neuvěřitelnou radost až nadšení, úlevu a pocit neskutečné svobody a víry v lepší budoucnost, když ne naší, tak našich dětí. Dodnes je toto období jedním z nejkrásnějších v mém životě.

Už 35 let přichází koncem listopadu nebo začátkem prosince Advent. 

Za mého dětství a mládí se ani o něm v podstatě nemluvilo.

Letos bude zase.

Už v neděli.