Je neděle, venku prší, v bytě je příjemné šero, prostě takové odpočinkové počasí. Sedím v křesle s pejskem na klíně a rozjímám o životě. Tlačí se mi do hlavy vzpomínky. Snažím se si vybírat ty hezké, i když ty ošklivé se tlačí také. Ty se ale snažím ze všech sil zahánět.
Přemýšlím o tom, jak jsem byla dříve velice tvůrčí bytost. Nejen, že jsem malovala, hlavně portréty, z dentakrylu jsem vyráběla šperky a z moduritu různé sošky a všechno, co mě napadlo. Ohledně malování velikonočních vajíček jsem nebyla tvůrčí vůbec. Nějak se mi to nevedlo a barvy se mi rozmazávaly. Velikonoce se mi vnutily do vzpomínek jako nijak moc veselé. Pamatuji si jenom, že když jsem byla malá, starší kluci mě vzali s sebou na koledu. Je pravda sice, že jsem si vykoledovala plný košíček vajíček natvrdo, ale jedla jsem je celý týden. Pak jsem ale hodně dlouho nemohla vajíčko vidět.
Najednou ale od velikonoc odbíhá moje mysl k vánocům. To už můj věk pokročil, měla jsem dvě děti, byla rozvedená a měla jsem málo peněz .Bylo před vánoci a já jsem je chtěla udělat dětem hodně hezké. Přemýšlela jsem tedy, jak to udělat a jak si přivydělat.
Vzpomněla jsem si na svoje tvůrčí období a vymyslela si, že z moduritu vyrobím prasátka pro štěsí a budu je prodávat. Nechtěla jsem ale prasátka taková, která byla vidět všude, ale udělala jsem prasátka zlatá. Prasátka jsem tedy vyrobila, uvařila jsem je a když byla hezky tvrdá, tak jsem je natřela zlatou barvou a nakonec jsem je nastříkala bezbarvým lakem, aby se nerozmazala.
Prasátka byla opravdu velmi roztomilá. Očička měla z černých korálků a dívala se na svět vesele. Když jsem měla své prasečí stádečko vytvořené, šla jsem je drze prodávat na Václavské náměstí. Na odpadkový koš jsem si dala prkénko, na něj zelenou látku, aby se prasátka vyjímala. Každé stálo pět korun. Prasátka přitáhla hodně lidí. Každé bylo trochu jiné a lidi si mohli vybírat, které se jim líbilo. Prasátka se prodala velmi rychle, ale prý jsem měla štěstí, že mě u toho nepovoleného prodeje nikdo nechytil a neplatila jsem pokutu. No, dopadlo to dobře a já jsem přinesla domů krásných 400 kč.
Také jsem se stala průkopnicí zlatých prasátek, protože i ostatní je začali vyrábět.
Pak jsem vydělala svým tvořením peníze ještě jednou. Dala jsem si inzerát, že namaluji portrét dle fotografie. Přihlásil se mi jeden pán a chtěl portrét pro svého syna k narozeninám. Opět jsem dostala 400 Kč.
Ještě nějakou dobu jsem sice bez výdělku vyráběla svým známým šperky. Pak moje činnost ustávala, až se dostala na bod mrazu.
Ještě mě napadlo při tom rozjímání několik dalších myšlenek z mého bohatého a tvořivého života, ale o tom, pokud vás to bude zajímat, tak napíši někdy jindy.
Sundám pejska z klína, dám mu pláštěnku a jdeme na malou procházku.
Pošlete odkaz na tento článek
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %