Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

Můj svět Rodina

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

Datum: 25. 2. 2023

Diskuze: 25

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

FOTO: Z rodinného archivu Ludmily Černé

Dědit se dá ledacos. Já zdědila mimo jiné obrovskou krabici fotografií. Barevných, zažloutlých, černobílých, zachycujících život známých i neznámých lidí. Na jedné je syn mé neteře hned po narození, na druhé zesnulý strýček, vedle fota svatební a tak dál. Pelmel života.

Nad krabicí jsem strávila několik večerů, vzpomínala a třídila. Narazila jsem ale i na staré svatební fotografie, kde jsem poznala drůžičky, ale kdo je nevěsta a ženich jsem nevěděla. Sestra si typla, že by to mohl být někdo z Koldína, odkud pocházela babička. Došlo nám, že s rodiči odešly i informace o velké části příbuzných. A dost nás to zamrzelo.

Ale proč se nevydat "po stopách předků" jen tak? Kouknout na kostel, kde si řekli babi a děda ano a kam jsme jezdívaly jako děti na pouť? Po padesáti letech hledat příbuzné, tedy ty, co my dvě znaly, jsme mohly tak akorát na hřbitově. No a tak jsme jednu neděli vyrazily "pátrat". Prošly jsme hřbitov, ale staré hroby měly nové desky s informací rodina ta a ta. Takže nic.

Ze hřbitova jsme šly do kostela. Bohužel byl zamčený. Následoval tedy průzkum obce. U jednoho domu jsem si vzpomněla, že tam kdysi bydlel nějaký bratranec s manželkou a mimčem. Teď měl ten dům na fasádě nápis Muzeum. Z domu vyšla mladá paní a pozvala nás dál. Nebyla místní. Dům koupila, zaujala ji jeho historie a rozhodla se, že na památku původních židovských majitelů v části, kde měli krám, zřídí muzeum. Zdejším obyvatelům se nápad líbil. Přinesli věci a nástroje "po předcích". Některé jsme znaly, některé viděly poprvé. Krásně jsme si zavzpomínaly na to, jak se kdysi stloukalo máslo nebo v jakých kočárkách nás vozily naše maminky. Protože i já mám doma věci, které mi je líto vyhodit a "hodně pamatují", nabídla jsem, že jim je do muzea zapůjčím. Přibalila jsem k nim i fotku mé babičky s dědečkem a ještě jednu svatební z těch "asi z Koldína".

Za dva měsíce mi přišel doporučený dopis. Psal mi pán, který na fotce v muzeu objevil své rodiče. Zajímalo ho, jak jsem k té fotografii přišla a zda mu ji prodám. Byl to můj vzdálený příbuzný, vnuk babiččina bratra. Fotografii jsem mu samozřejmě přenechala. On nás na oplátku pozval k sobě domů. Do domu, kde se moje babička narodila.

Při kávě jsme si upřesnili některé nejasnosti v příbuzenstvu a samozřejmě zavzpomínali. Na dětství a na naše rodiče.

A tak fotografie, pro mne dá se říct bezcenná, se po letech vrátila tam, kam patří a kde chyběla. A obnovila přátelství v další generaci, byť už za pět minut dvanáct.

Na fotu, které připojuji, je "jen" nevěsta. Jedna z drůžiček je moje nejstarší sestra. Ani ona už mi tenkrát nemohla říct, komu byla na svatbě.

| Můj příběh | Příběhy starých fotografií | vzpomínky

Autor: Ludmila Černá

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

25 komentářů

Alena Letochová 7.12.2023 08:39

Moc hezký článek, ráda jsem si ho přečetla. Jsem na tom stejně s alby starých forografií. Když jsem se měla koho zeptat, tak mě nezajímaly a pak když mě chytlo bádání po předcích už nebylo koho.

Ludmila Černá 27.2.2023 18:24

Moc děkuji všem za pozitivní reakce. Podle sestry typuji, že je to tak rok 1948. Jojo, neptali jsme se a pak už nebylo koho. Proto se snažím dcerám říct vše, co si myslím, že by měli vědět. O mých rodičích a prarodičích, o příbuzných, o minulosti naší země.

Naděžda Špásová 26.2.2023 16:33

Hezké vzpomínání. Moje máti měla přesně stejné svatební foto, taky ho mám někde schované. Sestra se snažila zkoumat rodokmen, něco zjistila, ale nám z příbuzenstva už moc tet a strejdů nežije a jejich potomky neznáme. Nechám to tak jak to je.

Lenka Kočandrlová 26.2.2023 14:57

V nadpisu chybí písmeno ve slově Přběh ....

Lenka Kočandrlová 26.2.2023 14:56

I já mám alba starých fotografií a škatuli dalších,zřejmě tehdy lidé nemysleli na budoucnost,nenapsali, kdo je na fotce, ani datum. Já aspoň od určité doby všechny fotky popsala,i zpětně,vše,co jsem věděla. Dnes také nemám,koho bych se zeptala a kdo by ještě něco věděl,bohužel.

Věra Halátová 26.2.2023 12:41

Kdo to asi je? No nevěsta a družičky. Zřejmě bohatší lidé a z venkova. Z roku? 1945-1948?

Blanka Lazarová 26.2.2023 09:13

Nedávno jsme s dcerou prohlížely staré fotky u maminky. Dcera si začala malovat kdo ke komu patří. Musíme tu práci rychle dokončit, dokud nám maminka může ještě sdělit tyto informace. Děkuji za pěkný článek.

Alena Velková 25.2.2023 21:22

Když jsme byli mladí, tak jsme se neptali...ani jsme nepřemýšleli o tom, že jednou nebude koho se zeptat...dnes mě to mrzí...napsala jste moc zajímavý příběh.

Eva Mužíková 25.2.2023 20:38

Díky za hezký příběh.

Alena Švancarová 25.2.2023 20:17

Velmi zajímavé.Já si dnes uvědomuji,že jsem se měla hodně ptát babiček,tatínka,maminky,tet.Dneska zjištuji jak nic o svých předcích nevím,například jak se jmenovala babička mojí maminky,vlastně moje prababička.Málo jsme si povídali,pořád, i dnes ,někam spěcháme.

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

O portále i60

Všeobecné podmínky

Ochrana osobních údajů

Partneři

Vážíme si vašeho soukromí

Nezbytné/funkční

Analytické

Marketingové