To, v jaké je člověk vzhledem ke svému věku kondici, se dá vyjádřit diagnózami lékařů, ale také tím, zda a do jaké míry vedou jeho zdravotní potíže vedou k omezení soběstačnosti. A k tomu slouží posouzení, jak si vedeme v určitých situacích. Při běžných úkonech, o kterých se předpokládá, že je děláme každý den. Angličtina má pro to výraz activities of daily living a tudíž zkratku ADL.

Spadá pod ni pět činností – najíst se, obléknout se, vstát z postele, použít toaletu a vykoupat se nebo osprchovat se. Jakmile cítíme, že se nám třeba z vany vylézá hůře než před časem nebo máme po ránu nohy nějak podivně ztuhlé, je to jasný signál, že to s naším ADL začíná jít z kopce.

Z Evropského šetření o zdraví, které proběhlo před necelými dvěma lety, se ovšem zdá, že současní lidé starší šedesáti let si v tomto směru příliš nestěžují a jsou na tom poměrně dobře. Takže, zkratky ADL se netřeba bát, souvisí s ní celkem dobré zprávy. Šetření se ovšem týkalo pouze seniorů žijících v domácnostech, ne těch z domovů seniorů, takže je jasné, že v tomto směru jsou výsledky poněkud zkreslené – doma jsou lidé, kteří jsou na tom zdravotně poměrně dobře, v domovech seniorů by výsledky byly mnohem horší, protože právě do nich odcházejí ti, kteří už sami žít nezvládají.

„Dvě třetiny osob starších šedesáti pěti let uvedly, že nemají žádné potíže při vykonávání základních denních činností a v tomto ohledu jsou tedy zcela nezávislé,“ uvedla Markéta Pištorová z Českého statistického úřadu.

Ovšem s přibývajícím věkem potíží přibývá. Lidé nejčastěji zmiňovali potíže při vstávání z postele či ze židle. S těmi se potýká téměř třicet procent lidí ve věku šedesát pět let a výše. U lidí nad pětasedmdesát let to je šestačtyřicet procent. Potíže ovšem lidem naopak nečiní najíst se, s tím vyjádřilo určitý problém jen třináct procent lidé ve věku nad pětasedmdesát let. Krize nastává, když jde o nutnost vlézt do vany, vylézt z ní, případně se sprchovat. Tu zmiňovali lidé vysokého věku často jako činnost, kterou bez pomoci nezvládají, mnohdy proto, že nemají koupelny uzpůsobeny tak, aby se jim v nich dobře a bezpečně pohybovalo.

„Když jsme potřebovali pro manžela vyřídit příspěvek na péči, docela jsme se smáli otázkám sociální pracovnice, která nás kvůli tomu přišla navštívit,“ vypráví sedmašedesátiletá Jana, jejíž muž zůstal po těžké nemoci odkázán na její pomoc. „Paní ze sociálky se například ptala, jestli si je schopen zavázat tkaničky na botách. Manžel odpověděl, že si tkaničky nerozvazuje ani nezavazuje, protože nosí převážně mokasíny a v létě na zahradě nazouváky. Pak se ptala, jak se dostává do vany.  No nijak, právě proto jsme žádali o finanční pomoc, abychom mohli přebudovat koupelnu. Byli jsme na paní trochu nerudní, podráždění, ale vysvětlila nám, že jde o naše dobro, že takové otázky klást musí, aby mohla přesně vyhodnotit míru soběstačnosti. Ale bylo to takové divné,“ říká Jana.

Ovšem, může se stát, že člověk dostane otázek mnohem víc. Existuje totiž nejen pojem ADL ale také IADL. V tom je zahrnuto sedm běžných úkonů, podle kterých se posuzuje, v jakém je senior stavu. A sice: zda si umí připravit jídlo, nakoupit, poklidit doma, užívat léky podle předpisu, nakládat s penězi a telefonovat.

„Pokaždé, když jdu do obchodu, něco nepřinesu. Zpravidla to nejdůležitější, tedy to, proč jsem se tam vypravil. Tak jsem to líčil praktické lékařce a žádal jsem vyšetření, zda u mě neraší nějaká ta stařecká demence,“ vypráví čtyřiasedmdesátiletý Bronislav. „Smála se a říkala, že se jí to stává taky, což mě uklidnilo, protože to je moc fešná čtyřicátnice. Ovšem pak jsem byl navštívit kamaráda v domově seniorů a když jsem viděl, jak tam s ním personál mluví, došlo mi, že tam bych zdementněl ihned. Mluvili tam na klienty jako na malé děti, pořád jim tam nabízeli nějaké aktivity, hry, besídky. Strašné to bylo a kamarád říká, že jasně cítí, jak tam chřadne psychicky. Tak společně přemýšlíme, co je lepší – jestli být opečováván a žít v čistotě, ale být za blba nebo si zachovat zdravý rozum za cenu, že člověk zestárne doma sám ve smrádečku a špíně,“ žertuje Bronislav.

Hůře začíná být po pětasedmdesáti. „V této věkové kategorii vyjadřuje velké potíže s alespoň jednou ze sedmi kategorií činností spadajících po zkratku IADL každý druhý. Vysoká míra obtíží se vyskytuje zejména u domácích prací jako je mytí oken či vysávání,“ uvádí se ve zprávě Eurostatu.

Zkoumání proběhlo v jednotlivých státech Evropské unie. V průměru vyplynulo, že téměř sedmdesát procent ve věku pětašedesát let a výše zvládá úkony shrnuté pod zkratkami ADL a IADL bez velkých obtíží. Češi jsou na tom přibližně stejně jako je průměr celé Evropy, ale mezi jednotlivými zeměmi existují velké rozdíly. Nejlepší kondici v tomto směru mají senioři v Lucembursku, Švédsku a Dánsku, nejhorší v Rumunsku. Ovšem pozor, je třeba brát v potaz skutečnost, že dotazováni byli pouze senioři žijící doma a například právě v Rumunsku není rozsáhlá síť pobytové péče pro seniory, takže mnozí lidé, kteří by třeba tady už dávno získali pomoc v podobě života v domově pro seniory, jsou tam odkázání bojovat sami za sebe každý den ve své domácnosti.

S využitím zdrojů: Český statistický úřad, Eurostat