Média jsou poslední dny plná zpravodajství o válce na Ukrajině. Reportáže ukazují bombardování měst, zabíjení lidí. Takové zprávy ovlivní psychiku i vyrovnaného člověka. Jak se obrnit proti negativním zprávám? Strach, úzkost, obavy – ty prostě k této situaci patří a do nějaké míry je prožívá každý z nás. Takže je dobré si za prvé takové pocity připustit, dovolit a také je s někým sdílet. Ohledně míry, v jaké přijímat zprávy o dění na Ukrajině, je dobré nařídit si přiměřenou mediální dietu. Samozřejmě potřebujeme být informovaní, takže je v pořádku podívat se večer na zprávy. Rozhodně jsou zdravé určité hranice v přijímání informací, tzn. nemít celý den puštěné zpravodajství, nedívat se neustále na zprávy na internetu. Stejně tak je dobré zvažovat spolehlivost a věrohodnost toho, co čteme. Strach je úrodná půda pro nekritické přijímání fake news, s tím je třeba počítat. 

Ideální je negativní zprávy nesledovat. To ale často není možné. Co s tím?
Krom toho, že vědomě budeme svůj přístup ke zdrojům informací regulovat, je také třeba žít dál běžný a všední život se všemi starostmi, radostmi a povinnostmi, které k němu patří. Není hanba zabývat se teď drobnými starostmi, i když je dění na Ukrajině může relativizovat. Stejně tak není hanba radovat se, bavit se a smát se. Všední život a radosti jsou dobré zdroje pro zvládání nadlimitní zátěže. Běžnou potřebou člověka, který čelí náročné situaci, v níž má minimální možnost přímo ji nějak aktivně ovlivnit, je také tendence alespoň nějak se smysluplně zapojit. Proto je dobré přispět alespoň drobnou pomocí těm, kteří ji teď potřebují. V tomto ohledu je ale určitě dobré zvážit své reálné možnosti a pomáhat tak, jak můžeme a jak nám naše materiální a psychické mantinely dovolí. V první, takzvané heroické části procesu pomoci, mají lidé někdy tendenci přeceňovat své síly a angažovat se způsobem, který je velmi rychle vyčerpá.  

Po dvouleté válce s covidem je tu válka skutečná. Je tato nová vlna náporu na psychiku ještě nebezpečnější, anebo lidé se právě v té covidové době částečně „obrnili“ proti stresu?
Myslím si, že covidové období nás obecně spíše vyčerpalo. Řada našich klientů hovoří o tom, že sotva se jim po zmírnění covidové vlny trochu ulevilo, přišla další velká starost. Obě tyto situace mají společné to, že se v nich řada lidí cítí bezmocně, že nevidí jasný horizont ukončení zátěže, a to je velký spouštěč stresu.  

Jak poznat, jestli jde u mě o nervozitu, stres anebo počínající depresi?
Častěji lidé tuto situaci prožívají úzkostně. To znamená, že se objevuje zvýšený počet obavných myšlenek, na které reagujeme také emočně, tělesně a chováním. Typické bývá bušení srdce, problémy s dechem, zvýšené pocení, třes rukou, potíže se zažíváním a vyprazdňováním. Mohou se objevovat poruchy spánku. Tyto pocity je však možné zmírnit třeba odvedením pozornosti. Pro deprese je typická kontinuálně a dlouhodobě pokleslá nálada, poruchy vůle, motivace, spánku a řada dalších příznaků. Emoční propady jsou v tomto případě jen těžko odklonitelné. Pro přesnou diagnózu je třeba nechat se vyšetřit psychiatrem nebo psychologem. 

Pomáhají léčivé přípravy, třeba na přírodní bázi, které prodávají lékárny?
Doplňky stravy, které nabízejí lékárny, mohou trochu zmírnit úzkost a napětí. Pokud jsou ale příznaky deprese či úzkosti hlubší, je vhodné vyšetření lékařem, který lépe zhodnotí žádoucí typ intervence. 

Existují například nějaká cvičení mysli, která mohou lidé sami provádět a která uleví narušené psychice?
Existuje řada technik, které jsou běžně dostupné i na internetu. Jde o různá cvičení s dechem, pozorností, tělem. A výborným pomocníkem je jakýkoli pohyb.  

 Zaznamenali jste ve vašem centru zvýšený zájem klientů?
V našem centru zatím vyšší zájem o péči nezaznamenáváme, ale my jsme centrum orientované především na klientelu léčící se s tzv. SMI (Severe Mental Illness), jako je třeba bipolární afektivní porucha, depresivní porucha či schizofrenie. Obecně je ale zcela prokazatelně v uplynulých dvou letech vyšší zájem o psychiatrickou a psychologickou péči, a ten v posledních týdnech rapidně vzrůstá. 

Mgr. Zuzana Říhová pracuje jako klinická psycholožka v Centru duševního zdraví v Hradci Králové. Centrum duševního zdraví provozuje nezisková organizace Péče o duševní zdraví. Cílem služby je poskytovat klientům, kterým do života vstoupilo duševní onemocnění, zdravotní a sociální služby. Těžiště práce je v terénu a je založena na týmové spolupráci. Tým Centra duševního zdraví tvoří psycholog, psychiatr, zdravotní sestra, sociální pracovník a peer konzultant. Zdravotníci i sociální pracovníci jezdí za klienty domů či na jiné domluvené místo a snaží se je podporovat, aby mohli žít plnohodnotný život i přes omezení způsobená nemocí.