Poslední červnový den nastalo před modřanskou školou hloučkování, objímání a předávání si adres, protože telefon měl tehdy málokdo. Slibovali jsme si, jak se po prázdninách sejdeme, avšak nikdy už k tomu nedošlo.
Naše cesty se s posledním vysvědčením na základce navždy rozešly, i budova byla zbourána.
Rodiče mě sice pochválili, ale jedničky pro ně byly standard, takže žádné ovace se nekonaly. S maminkou jsme odpoledne došly do místního zahradnictví, kde mě nerudný majitel stručně zasvětil do úkonů, které budu od následujícího dne vykonávat. Zdálo se mi to celkem jednoduché. Doma jsme pomáhali na zahradě a motyku jsem měla v ruce častěji než kabelku.
Ale ouha. Osmihodinová šichta s rýčem bez ohledu na vedro či déšť bylo něco jiného než vytrhat plevel z několika záhonů.
Puchýře na rukou se nestačily zahojit, záda obolavělá, končetiny poštípané od všelijakého hmyzu.
Po měsíci jsem dostala svou první výplatu – tři sta korun československých.
Polovinu jsem dala mamince a za druhou si koupila jednobarevné šaty. Poprvé ve svém životě, protože do té době se v šestičlenné rodině vše neustále přešívalo.
Má radost byla neskutečná a s kamarádkou Alenkou jsem si ji čtrnáct dní náležitě užívala.
V polovině srpna přišel povolávací rozkaz na chmelovou brigádu.
Jako budoucí studentka ekonomické školy jsem přibyla do party bojující o zelené zlato v Kněževsi u Rakovníka.
Čekalo nás čtyřicet spartakiádních lehátek na půdě obrovské stodoly. Komfortní hygiena se odehrávala nad koryty se studenou vodou. Strava sestávala z kolínek a masa v kožichu. Od té doby tuto výtvarnou podobu těstovin nejím, z vepřové kůže se štětinami mám dodnes kůži husí.
Nebylo v mých silách natrhat víc než šest věrtelů, což byla hodnota stravy a ubytování, takže jsem stále visela na černé listině s výstrahou, že budu potupně odeslána domů. Naštěstí nevzniklo podezření, že se jedná o sabotáž. Na vině byly jen obě ruce levé.
Nepomohly ani maminčiny povzbudivé dopisy a zásilky s oblíbeným kondenzovaným mlékem.
Nepomohly ani nájezdy dědečka a strýčka, kteří obětavě obden přijížděli na pionýrech z nedalekého Chomutova a pilným stahováním chmelových štoků se snažili napravit moji pošramocenou pověst. Klukovsky vyhlížející strýc, jenž je o pouhých deset let starší než já, vzbuzoval v mých souputnicích neskrývané touhy a já jsem jim měla napomoci v získání jeho přízně. Nepokrytě přiznávám, že občas za to přibylo pár zelených šištic do věrtele.
Ostatně první hlubší prolnutí dívčího a chlapeckého světa česáčů mělo na chmelové brigádě své kouzlo.
I já jsem byla poněkud drsnějším způsobem vyzvána na rande.
Nešikovná pusa sice padla, ale za pár dní kluci z průmyslovky v Masné splnili svou normu a jejich mise na chmelu skončila.
Dovolím si ovšem nesouhlasit s tezí, že chmel obsahující fytoestrogeny tlumí mužské vášně. Možná až v tekuté podobě.
O legraci a bláznivé kousky na chmelnici nebyla nouze a třeba jsme i trochu pozvedli naše národní hospodářství.
Před odjezdem šla má výkonnost trochu nahoru, takže jsem dokonce obdržela pár korunek za poškrábané ruce, které jsem pak v tanečních umně schovávala v bílých silonových rukavičkách.
Chmelové brigády mě neminuly ani v dalších letech, patřily tehdy k studentskému folkloru podobně jako účast při sbírání brambor či cukrové řepy.
Jo, to všechno vodnes´ čas…
Nebo ne?
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Libuše Münsterová
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
