„Při plavbě životem k ideálu, když se loď naší duše ocitla v divokém příboji zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se z ní tak rádi zpět na modré ostrovy, jež nám dříve kdys poskytly útulku, míru, osvěžení, byť i jen na krátký čas.“
Tak takto vzletně a poeticky popsal básník a překladatel moderní polské literatury František Kvapil, jak se právě on vyrovnával s náhlou nepřízní osudu, vzbouřenými emocemi a životními problémy vůbec. Tato slova napsal těsně před svou smrtí v říjnu 1925 do úvodu své knihy esejů a literárních vzpomínek Modré ostrovy. Těmi modrými ostrovy byla pro něj především díla velkých polských romantických básníků.
Snad každý z nás má nějaké postupy a prostředky, kterými dokáže obnovit svou duševní rovnováhu, vyvolat pozitivní emoce, které potlačí a odeženou momentální životní strasti a překonají nepříjemné vjemy a události. Jaké jsou vlastně ty vaše „modré ostrovy“? Co vás dokáže vyvést z rovnováhy a co vám naopak přinese duševní pohodu?
Radost, smutek, zlost, překvapení, zklamání, vztek, to vše jsou emoční stavy, vyvolané buď nějakým zásahem vnějšího prostředí, nebo zprostředkované na základě našich představ a vzpomínek. Emoční tlaky mají různou intenzitu. A jejich zrcadlem bývá většinou lidská tvář.
I naše city jsou emoce. Láska, nenávist, opovržení, oddanost atd. Ale ty mají podstatně delší vývoj než afekt emocí. Jsou trvalejší a vyjadřují náš dlouhodobý vztah k reálné skutečnosti. Velký podíl na intenzitě a rozvoji našich citů má naše osobnostní stránka. Pozitivní city, jako morálka, estetické cítění, intelektuální vlastnosti, to vše dává člověku hlubší náplň jeho života a pobízí ho kupředu.
Naše emoce ovlivňuje mnoho faktorů. Především stav naší vyšší nervové soustavy, ale také tělesný stav, to jak se momentálně cítíme. A určitě také virtuální prostor internetu, sledování nejrůznějších zpráv a informací, které porovnáváme se svým vnímáním skutečnosti a úrovní svých znalostí. Ale pokud toto vše shrnu, musím říci, že pozitivní emoce, naše kladné nálady, zvyšují i naše sebevědomí, usnadňují myšlení a razí nám pomyslnou cestu vpřed.
Toto téma je skutečně velmi široké. Já se přiznám, že mám snahu občas jednat i v afektu. Jeho výhodou je skutečnost, že za pět minut už nevím o ničem a dobrá nálada je zpátky. Nevýhodou ovšem je fakt, že vyřčené slovo či skutek se už nedá vzít zpátky, i kdyby to člověk stokrát chtěl.
Takové afektované emoce může provázet vztek, pláč, zděšení, nebo třeba i velké nadšení. Reakce lidí v tomto případě jsou vesměs chaotické, snižují naši sebekritiku a po jejich odeznění nám mohou přinést i únavu a apatii. Třeba i zdravotní problémy. Záleží vždy na naší povaze, jak se s realitou vyrovnáváme.
Nechal jsem si na jedné sociální síti udělat docela malý průzkum mezi seniory, jak zvládají, či nezvládají své emoce a jakým způsobem se s nimi vyrovnávají. Zde je nutné si uvědomit, že při takovém hodnocení musíme přihlédnout hlavně k věku dotyčného. Jinak bude na to samé reagovat mladý člověk a zcela jinak člověk pokročilého věku, mající za sebou daleko více životních zkušeností.
Proto nebylo pro mne žádným překvapením, že nejčastější příčinou pozitivních emocí a nálad byla u této věkové skupiny pohoda v jejich rodině. Styk s dětmi, s vnoučaty a blízké prožívání jejich života.
A naopak, nedostatek kontaktů s rodinou, nemoci a různé problémy, vyskytující se v rodině, jsou největší příčinou nálad negativních, vyvolávajících až pocity bezmoci a beznaděje.
Je také zcela pochopitelné, že dalším velkým zdrojem pozitivních nálad u seniorů jsou domácí zvířata. Psi, kočky, ptáci, nebo i zvířata hospodářská, jako slepice, králíci, husy atd. Blízký kontakt s nimi, zejména s těmi domácími, působí pozitivně i na toho největšího škarohlída. Stejně příjemně vyvolávají pěknou náladu i četná zvířecí videa, která ve velkém množství putují internetem.
V této době, výrazně ovlivněné celosvětovou pandemií koronaviru, se do popředí problému dostává nedostatek kontaktu s lidmi. Kromě těch nejbližších, tedy rodiny, je to omezený kontakt s přáteli, omezená možnost zábavy, absence kulturních akcí, které se přenáší většinou pouze do virtuálního prostředí internetu. Toto je problém, který je neustále větší a větší a vyvolává v lidech pocity marnosti, až nihilizmu. Zvláště, když takový senior žije již sám, bez partnera. Mnoho seniorů se proto snaží tento hendikep kompenzovat vycházkami do přírody nebo výlety.
I dobré jídlo se dostalo na seznam aktivit, vyvolávajících pozitivní nálady. Ojediněle se pak v tomto seznamu objevují pojmy jako slunce, svoboda, hudba, četba, cestování v dobách, kdy to bylo možné, nebo neurčité těšení se na něco.
Je zajímavé, že problém špatného zdraví se v odpovědích objevoval jen zřídka. Svědčí to o tom, že senioři už berou zdravotní problémy většinou jako daň svému věku. Postěžují si a jde se dál.
Bez emocí by byl náš život příliš fádní. Je nutné je ale udržet v přiměřené hladině. Hlavně ty emoce negativní. Někdo se zkrátka potřebuje vyřvat, jiný je zase introvert a své emoce tlumí. Já mám asi od všeho kus. Pochopitelně jsem také zažil nejkrásnější emoce v souvislosti s rodinou. Narození dětí, četné cesty po světě, kdy naše emoce naplno proudily tělem při pohledu na nekonečné moře, nebo na monumentální památky lidského umu od starověku až po dnešek.
Nyní se skladba emocí nutně mění. Alespoň u mne. Chybí mi častější návštěvy rodiny a přátel, posezení v kavárně u sklínky něčeho dobrého, příjemné povídání s lidmi. To vše mi vyvolávalo vždy velké a příjemné emoce. Věřme, že se vše za čas vrátí opět do již vyjetých kolejí. Nechci ale, aby tato glosa vyzněla příliš pesimisticky. Existují i v tomto čase chvíle velice příjemné. Návštěvy přítelkyně mě vždy naladí do velice pozitivních emocí a uvědomím si, že je pořád příjemné žít.
Marnost a beznaděj můžeme sice cítit, ale příliš nám nepomůže ke změně stavu. Se vším je nutné se vyrovnat. Vždyť i to slunce není schované za mraky pořád. Jednou přece musí vyjít. A my se pak s důvěrou můžeme vydat na ty naše „modré ostrovy“.
![]()
Pošlete odkaz na tento článek
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo…
Když sedíte za kasou v supermarketu, tak se nemůžete moc…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám…
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě…
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Všeobecně je "metoda šrapnel" inspektora Trachty známa jako…
O necelých 30 let zpět. „Ve schránce jsi měl telegram. Zvou tě do…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány,…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %