Kuchyně je už dokonale omámená vůní pečeného kuřete. Vytahuji ho z trouby a nechávám ho chvíli oddechnout, než ho začnu porcovat. A mysl mě unáší o desitky let zpátky...
Moje maminka v bílé zástěře nese na stůl upečené kuře v modrém smaltovaném pekáčku. Vždycky ho dává doprostřed stolu a teprve tam ho začíná porcovat a rozdělovat na jednotlivé talíře. První vždycky dostane tatínek svoje oblíbené kuřecí stehýnko. Pak moje sestra malý kousíček masa z prsíček. Jí pouze toto maso, a to ještě jen někdy. A když přijde řada na mě, dostanu jako vždy křidýlko s malým kouskem prsíček na ochutnání. Cítím se tak trochu ošizená. Proč je mi přiděleno jenom křidýlko? Proč nemohu někdy dostat stehýnko jako tatínek? Nebo pořádný kus prsíček? Zdá se mi to nespravedlivé. Ale mlčím, vím, že se doma o jídle nediskutuje. Mám být vděčná za to, že nějaké jídlo mám. Jsem vděčná, hlad si představit neumím.
Pečené kuře bývalo v době mého dětství jedno ze svátečních jídel. Masa se tehdy jedlo mnohem méně než dnes. Patrně bylo drahé a hlavně hůře dostupné. Pamatuji si na řeznictví s dlouhými frontami lidí a prázdnými háky na maso na bíle vykachličkovaných stěnách. V nabídce byl většinou pouze bůček nebo přední hovězí. Pokud člověk neměl nějakého dobrého známého nebo aspoň příbuzného na venkově či myslivce nebo aspoň rybáře, tak si mohl o kvalitním mase jen nechat zdát. A to byl přesně případ naší rodiny. Když nám dědeček občas přivezl doma vykrmeného králíka, byl to přímo svátek. V době honů jsme občas dostali zajíce od strýce (pěkně prošpikovaného broky), nebo nějakou tu koroptev. Nad zajícem můj tatínek tajně láteřil, když ho stahoval. Rozhodně mu to od ruky nešlo, ale zajíc na smetaně byl výborný. Při škubání koroptví zase létalo peří po celé kuchyni a upečené koroptve se skládaly hlavně z kostí a kůže. Ještě že byly dvě, jinak bychom se nenajedli. Maso jsem měla vždycky ráda a už v dětství bylo jasné, že ze mě nikdy vegetarián nebude.
Když nebylo maso, muselo se jíst něco jiného. V naší rodině hlavně to, co se dalo vypěstovat na zahradě. A nebylo toho málo, kromě běžné zeleniny všeho druhu jsme měli svoje brambory a spoustu ovoce. A dokonce z dnešního pohledu to bylo všechno BIO! Co se nestačilo spotřebovat, to se konzervovalo a uložilo na zimu. Ve spíži čekaly na zimní období zástupy kompotů, sklenice s kyselými okurkami a prosolenou zeleninou. Ve sklepě vesele kysalo zelí, které vydrželo až do jara. Vedle v regálu byly naskládané lísky s jablky, dole bedna na brambory. Sklizeň ze zahrady jsme doplňovali sběrem borůvek, malin a ostružin v lese. A také hub. Na houby se chodilo od začátku léta až do pozdního podzimu. Čerstvé houby se přidávaly do polévek, připravovala se z nich smaženice, karbanátky nebo řízečky. Ryzce a lišky se nakládaly do octa. Jako dítě jsem se na všem, co se dělo v rodině, musela podílet. Pracovala jsem na zahradě, zavařovala ovoce a zeleninu, vyráběla křížaly z jablek, sbírala houby. Přiznám se, že to nebylo vždycky s nadšením. Ale s odstupem času jsem pochopila, že jsem se tak naučila řadě věcí, které se mi v životě hodily.
V zimě a zvlášť k jaru, kdy už nebylo dost čerstvé zeleniny, tak se v jídelníčku začalo objevovat větší množství sladkých jídel. Třeba svítek s malinovou (domácí) šťávou, rýžový nákyp se sušenými švestkami, žemlovka či krupičná kaše, nudle s mákem nebo kynuté knedlíky se švestkovými povidly posypané nastrouhanými sušenými hruškami, lívance a palačinky s domácí marmeládou i vdolečky s tvarohem. Sladké jídlo u nás bývalo pravidelně každý pátek.
Moje mysl se ze vzpomínek vrací do reality. Porcuji dozlatova upečené kuře. Můj muž jako vždy dostává stehýnko. Já už po stehýnku netoužím, v mládí jsem ho párkrát ochutnala a pak jsem se pokorně vrátila k předurčeným prsíčkům s křidýlkem.
Nad plným talířem si uvědomuji, jak velkou změnou prošlo za několik desetiletí lidského života stravování. Obchody s potravinami jsou plné zboží, není problém si koupit jakékoliv maso, čerstvou zeleninu a ovoce či pečivo. Je spíš problém v tom, jak si dobře vybrat kvalitní potraviny a jaké jich koupit množství, aby se jimi zbytečně neplýtvalo. Významná část potravin se nyní dováží ze zahraničí. To sice na jedné straně rozšiřuje sortiment, umožňuje nakupovat jinak sezónní ovoce a zeleninu po celý rok, ale na druhé straně to zvyšuje ceny a vytlačuje české produkty z trhu. Významně se proměnilo i vybavení kuchyně, existuje řada přístrojů a zařízení, která usnadňují vaření a pečení a umožňují používat nové postupy při přípravě jídla. Dnes jsou běžné indukční sporáky (vaří rychleji, čistěji, ale vyžadují určitý druh nádobí), horkovzdušné trouby, mikrovlnné trouby (použivané zejména k ohřívání hotových jídel), domácí pekárny (pečení domácího chleba je v posledních letech velmi moderní), kávovary (za mého dětsví si člověk mohl uvařit leda turka) nebo třeba zahradní grily a řada dalších vymožeností. To všechno přípravu domácího jídla usnadňuje, zrychluje, rozšiřuje možnosti. Na druhé straně se v řadě rodin téméř nevaří, protože existuje řada možností, jak se stravovat venku (s výjimkou doby koronavirové). Podle sebe soudím, že strava je nyní rozhodně pestřejší. Běžně i doma se připravují jídla, která v mém dětství neexistovala (těstoviny podle italských receptů, tzv. čína, pizza, kuskus, tiramisu apod.). A hlavně řada lidí přemýšlí nad tím, co jí. Může si to dovolit. Na druhé straně však existují i lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů vrací i k tomu, co se běžně jedlo v minulosti.
I já si občas vzpomenu na něco, co mi v dětství chutnalo, a uvařím si to. Třeba obyčejné chlupaté knedlíky se zelím nebo na másle upečené kuře.
Pošlete odkaz na tento článek
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama…
Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách…
Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a…
Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál.…
K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský.…
Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %