Nikdy jsem tam nebyla, ale viděla jsem ho! Od té doby mám tenhle ostrov ráda. Zvláštní zemi plnou ledu, která se přesto občas zazelená...
Kdysi bylo té zeleně asi o trochu víc, proto taky dostal ostrov název Grønland. Zelená země. Už v 10. století. No, faktem je, že tehdejší vikingský názvoslovec Erik Rudý chtěl přilákat kolonisty. Pročež možná pozitivně bájil. Podotýkám, že Grónsko bylo v té době dávno osídleno. A to Skraelingy z kultury Dorset, co připutovali ze Sibiře už kolem roku 500 př. n.l.. S usedlými Vikingy (později Dány) šel čas a do roku 1500 přišla do Grónska kultura Thule a s ní pokročilejší etnikum Tuniit. Předchůdci dnešních Inuitů A právě v jejich jazyce se ostrov nazývá Kalaallit Nunaat, což znamená Země lidí/Gróňanů. Pro současnou turbulentní dobu důležitá a zásadní informace.
Grónsko (Pixabay)
A jak jsem já ke Grónsku přišla? V roce 1988 jsem se z Prahy vracela zpět do Mexika, kde jsem pracovala. Via New York. Letěla jsem s ČSA a měla jsem sympaticky mluvného souseda. Tyhle dlouhé lety bývají dost nůďo, a tak byl navigátor ČSA naprosto skvělý společník. Sice se maličko "natřásal", ale bylo to v mezích daných norem. Já byla tehdy lepá třicítka, on svižný padesátník, tak co...
Tenkrát nad Grónskem (z archívu Šárky Bayerové)
Najednou mi Navigátor povídá: Šárko, byla jste už někdy v kokpitu? No, ne samozřejmě. Dnes naprosto nemyslitelné, tehdy sice ještě možné, ale pouze pro "VIP". Načež Navigátor stopnul letušku, něco jí pošeptal a ta odkvačila. Po chvilce byla zpátky a že prý můžem. Tak jsme šli. Po lehkém zaklepání jsme byli vpuštěni. Piloti se nenápadně potutelně pochechtávali, asi Navigátora dobře znali. Kabina byla - po stísněném prostoru turistické třidy Iljušinu II - světelný šok. Všude sklo, všude modrá obloha. Piloti fešní sympaťáci. Najednou jeden povídá: Přišli jste akorát. Koukejte, Grónsko! A já poprvé viděla tu nádheru...
Grónsko. Nejde o fotku z pilotní kabiiny. Tehdy jsem si s sebou foťák nevzala. Tenhle záběr se mi poštěstil za necelý rok, za úplně jiných příznivých okolnotí. (Z archívu Šárky Bayerové)
Od té doby je Grónsko "moje". Nevynechám žádný dokument, ani hraný film. Nebo seriál. Čtvrtá řada (Moc a sláva) dánského seriálu Vláda se odehrávala skoro celá v Grónsku a byla velmi politicky poučná. Z dokumentů mne snad nejvíc uchvátila série Through Greenland, kterou natočil dánský herec a režisér Nikolaj Coster-Waldau, proslavený z Hry o trůny. Jeho manželka Nukâka je Gróňanka, takže Nikolaj očividně věděl kudy kam a jak. Možná by se někteří politici měli častěji dívat na televizi, aby nebyli tak "nad věcí". Například tenhle zmíněný dokument ukazoval nejen krásu onoho "kusu ledu", ale i druhou stranu. Tu horší. Závislost mnoha místních obyvatel na alkoholu a drogách (Inuité do ní padnou jako "přírodní národ" velmi rychle), kriminalitu mladistvých, kteří jsou často opoušteni závislými rodiči, psychické problémy dané přírodními podmínkami nebo politické tlaky související se strategickou polohou ostrova. A to tam tehdy ještě nevěděli, co je v budoucnu čeká...
Proto ti, moje milé Grónsko, v téhle složité době přeju, aby všechny tvoje další dny byly už jen krásné a jasné. Jako tenkrát, když jsem Tě poprvé uviděla z prozářené oblohy...
Fakta: Wikipedia Española; glóbus
Ilustrační fotografie: Pixabay (pokud není uvedeno jinak)
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych…
Zuzana Zajícová
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole,…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne.…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená.…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první…
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář…
Ukázkový úvodní text článku
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ukázkový úvodní text článku
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší…
Bylo – nebylo? Ale bylo a starému pánovi se vybavují vzpomínky na…
V první části jsem se věnoval popisu našeho rodinného…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
