Seniorské sebetrasování: za tři dny desítka rizikových kontaktů, jeden s vážnými následky
Jsem důchodce, patřím tedy do skupiny, kterou koronavirus drtí nejvíce. A proto pečlivě sleduji zprávy o počtu nemocných, hospitalizovaných a mrtvých, ale hlavně kdy a kde si mám zacpat ústa rouškou, kde a kam si stříknout anticovid, kolikrát si denně umýt ruce.
Minulý týden jsem zaznamenal v médiích informaci o tom, jak hygieny nestíhají odbavovat osoby podezřelé z koronavirové nákazy a že by se tedy lidé měli takzvaně sebetrasovat. No, člověk nikdy neví, kdy na vás ta čínská potvora skočí, a tak jsem se rozhodl, že si to sebetrasování na tři dny vyzkouším, abych byl připraven a hygienikům ulevil. A takhle to dopadlo.
Pátek
Ráno se probouzím tradičně před šestou. Testuji krční páteř, otáčím se na manželku. Dýchá, a to pravidelně. Hlava zakloněná, směr vydechovaného vzduchu míří ke stropu. Částice aerosolu tak teoreticky dopadají i na můj polštář. Dech manželky není horký, tudíž riziko nákazy vyhodnocuji jako nulové.
Dopoledne jedeme na nákup, v sobotu totiž přijede dcera s s vnoučaty, žena potřebuje doplnit zásoby (nechápu, že ji nakupování i v tom věku stále baví). Ale tentokrát se těším - na kontakty do mého trasovacího přehledu.
Hned první kontakt je u shromaždiště nákupních vozíků. Slečna přede mnou zasunula svůj vozík do zástupu zamčených vozíků a bere si minci. Váhám, madlo vozíku je ještě teplé a plné virů. Vybírám si vozík z jiné řady. A představuji si, kdo ho asi tak přede mnou měl. Vjíždíme do obchodu, stříkáme si dezinfekci na ruce a míříme k regálům se zbožím. Žena nakládá, já mám jen funkci posunovače.
Průser. Asi dvouletá holčička sedící v nákupním autíčku (co děti mívají místo vozíku) upustí panenku. V momentě, kdy se pro ni shýbám, abych ji dítěti podal, totéž udělá maminka dítěte. Naše obličeje se ocitají asi deset centimetrů od sebe a moje i její ruka společně drží panenku. Cítím vůni parfému Christian Dior, pod rudou rtěnkou se blýskají nádherné bílé zuby. Všimám si hebké kůže na krku (takovou ráno po probuzení dávno nevídám). Kdykoliv jindy bych si tu situaci býval vychutnával co nejdéle, skloněni nad hračkou, ruku v ruce, líc na líc. Jenže pandemická hysterie zavelela" uskoč!" Zvedám se jako mladík, usměji se vychutnávám si něžné "děkuji".
Od této chvíle mě nakupování přestalo zajímat. Myslel jsem jen na ni. Vypadala krásně, chci říci zdravě, ten blízký kontakt trval jen tři čtyři vteřiny, ale zdálo se mi tako jako věčnost. Jak rychle se pohybují částce aerosolu? Mohl na mě vir přeskočit? Byli jsme si tak blízcí, pardon, byli jsme tak blízko!
Posunuji vozík za manželkou, nereptám jako vždy, kolik toho zase nakládá, je mi to jedno. Sleduji mladou maminku v dlouhé vypasované sukni, jak si povídá se svou dcerkou. Přemýšlím, jak zjistit její jméno, adresu či telefon, abych ji mohl zavolat. Tedy aby ji mohla zavolat hygiena, kdyby náhodou bylo potřeba. Riziko vyhodnocuji stupněm pět!
Vykládáme nákup před domem, když tu k nám přiběhne paní pošťačka. "Máte tady doporučené psaníčko, pane Vácho!" Vrazí mi do jedné ruky obálku a do druhé tužku, abych podepsal. Je mi to jedno, podepíšu všechno, myšlenkama jsem stále v obchodě. Ta tvář tak blízko... A najednou se vzpamatuji a ptám se paní poštovní, zda je nutné v současné době přebírat osobně obálky a předávat si pero z ruky do ruky. Dozvídám se, kolik lidí už dnes obešla a kolik jich podepsalo. No, to budou mít na hygieně radost, říkám si.
Po obědě si zdřímnu. Dospávám svou ranní nedochvilnost a nabírám síly na podvečerní šachový sedánek. Přijde Milan, to zase budou souboje. "Nemáš teplotu?," ptám se ho ještě u plotu. "Co blbneš?," vykulí na mě oči. "Ale nic, dobrý, trasuju," odpovídám potichu pro sebe. Na hru se tentokrát nemohu soustředit. Napadl jsem mu koně, ale mám si ho vzít, mám na něj sáhnout? Hlavy máme od sebe sice půdruhého metru, ale saháme bez rukavic na figurky. To se hygieně nebude líbit. Prohrávám tři partie za sebou, končím! Před spaním si dezinfikuji ústní dutinu meruňkovicí.
Sobota
Probouzím se před šestou, testuji krční páteř, otáčím se na manželku. Vydechovaný aerosol míří ke dveřím. Všimám si jejího krku, také býval hladký... Jdu si připravovat snídani, pouštím rádio, počet infikovaných koronavirem přesáhl 1400. Hygienici nestíhají, pokračuji v sebetrasování. Žena dopoledne vaří, já hrabu listí na zahradě a chytám na slunci vitamín D. Po půl dvanácté přijíždí dcera s rodinou. Zeťák Jarda mi podává ruku, zdá se mi zpocená a horká. "Nemáš teplotu?," ptám se jako včera Milana. "No možná jo, je mi docela blbě." "Tak proč k nám jezdíte, víte přece, že jsme riziková skupina," vyhrknu podrážděně. "Klídek, je mi blbě, protože jsme včera zapařili s kamarády. Prostě mám kocovinu," odvětí suše.
"Kde jsi byl a kolik vás bylo?", vyslýchám ho. Podívá se na dceru, asi nevěří svým uším. "Proč tě to tak zajímá?", diví se. A tak mu vysvětluji, že jsem se dal na sebetrasování. Směje se a začne vyjmenovávat jména všech přítomných na včerejší akci, jména čišníka, i některých hostů u vedlejších stolů. Dělám si poznámku do svého notýsku s otazníkem. Jsou pro mě tito lidé nebezpeční?
Jarda se nabídne, že zaskočí vedle do hospody pro točené pivo (říkáme tomu vyprošťovák), a když jej pokládá na stůl, hlásí, že u výčepu stál člověk nevalného vzezření a náš džbán sledoval mlsnýma očima ze vzdálenosti necelých dvou metrů. Píšu si.
Po obědě čtu vnoučeti Děti z Bullerbynu, knížku, kterou jsme schovali po našich dětech. Dítko mi sedí na klíně, neustále se vrtí a prská. Nemám z toho nejlepší pocit, ale neodvažuji se mu říct, aby seskočilo a hrálo si samo. Po jejich odjezdu si dezinfikuji ústní dutinu meruňkovicí.
Neděle
"Nepůjdeme do kostela?", ptám se manželky poté, co otevře oči. "Cože, říkáš, do kostela?", štípe se, jestli se jí ještě nezdá sen. "Jo, mám málo kontaktů. Hygiena mi nebude věřit," odpovídám. "Prosím tě, přestaň, ty a do kostela. Ještě by se ti lidi smáli," odbyde mě.
"A co nakoupit, nepotřebuješ?", ptám se a vidím zase před sebou tu jemnou tvář, rudé rty...
"Máš Alzheimera nebo, co, snad jsme byli na nákupu předevčírem," křičí na mě ještě z postele žena. To už neodpovídám a kráčím do kuchyně dělat snídani.
Celé dopoledne bez kontaktů, přemýšlím, kam po obědě vyrazím, abych ještě něco ulovil. Vtom zvonek, u branky stojí sousedka Věrka. Přišla si půjčit kuchyňskou váhu. Je to takový její rituál, vždy, když si chce poklábosit, přijde si něco vypůjčit. Holt je sama, manžel zemřel před necelým rokem, v nemocnici na zápal plic! Ale to jsme ještě tu čínskou bestii neznali. Věra se z náhlého ovdovění nemůže vzpamatovat. Nespí, nejí, hubne. Pandemie její deprese ještě přiživuje. Nikam nechodí, nákupy si nechává vozit, jediným kontaktem pro ni je má žena. A ona je teď kontaktem mým, píšu si - s rizikem jedna.
Po obědě jdu na zahradu, ale brzy si vracím. Je horko, cítím se slabý, nakonec usínám na pohovce v obývacím pokoji. A zdá se mi o panence, která leží na zemi a zvedá ji štíhlá ručka s nápadně dlouhými nehty, cítím vůni Christian Dior...
Už další kontakty nesháním. Jsem asi něčím nakažen. Dezinfikuji ústní dutinu meruňkovicí a ukončuji sebetrasování.
Závěr? Obávám se, že nápad se sebetrasováním nebude o nic chytřejší než ta slavná karanténa.
Pošlete odkaz na tento článek
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo…
Když sedíte za kasou v supermarketu, tak se nemůžete moc…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám…
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě…
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Všeobecně je "metoda šrapnel" inspektora Trachty známa jako…
O necelých 30 let zpět. „Ve schránce jsi měl telegram. Zvou tě do…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány,…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
Už dávno jsem si zvykl, že občas tuto větu slýchám od různých lidí…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii,…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se…
Už to na mně zase jde. Vánoční cukroví. Jak se blíží Mikuláš, mám…
Nic proti ženám řidičkám. Dlouhodobě beznehodový řidič nabyl už…
Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná…
Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a…
Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít…
Popisovat návštěvu hřbitova se může zdát morbidní. No, jak kdy.…
„Ty máš ale kliku, představ si, že chybělo málo a měl bys teď před…
Přijeli příbuzní na chalupu v Beskydech s malou holčičkou. Kromě…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní…
Každý druhý čtvrtek v měsíci chodí skupinka žen do Domova pro…
Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy…
Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na…
Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny…
Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se…
Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového…
Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně…
Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy…
Něco jsem na sociální síti okomentoval a stal se členem skupiny…
Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už…
„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste…
Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin…
Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %