Koronavirus zhatil letos mnoha lidem plánované dovolené. Já například jsem chtěla s naším seniorklubem do Finska, ale zájezd byl zrušen. Situace se začala uvolňovat a touha po cestování sílila. Nahrával tomu fakt, že Regio zavedl noční vlaky do Chorvatska. Rozhodnuto, pojedu. Oslovuju rodinu, kamarádky, ale nikdo se nehrne a nápad jet k moři vlakem je nechává chladnými. Tak mi vlezte na záda, pojedu sama odvážná školačka. Ale kam? Zkoumám weby cestovek a zjišťuji, co už dávno vědí všichni singl, že jednomu se dovča pořádně prodraží. Navíc z velkých hotelových komplexů mám přece jen strach, čert ví, odkud ti hosté budou a můžou mne nakazit. A pak si vzpomenu na Václavku a jejich dům ve Vrbosce na Hvaru. Napíšu dotaz, dostávám kladnou odpověď a můžu začít plánovat konkrétní termín.
Ovšem plány jsou jedna věc, realita druhá. Regio stále vyjednává se Slovinskem a jízdenky od slibovaného data neprodává. Sleduji zprávy o koronaviru v Karviné, v Čechách a Chorvatsku a ještě sleduji web Regia. Konečně se jízdenky začaly prodávat. Protože už na Netu nakupuji běžně, vyřídit jízdenky bude brnkačka. Nebude a nebude a nebude. Vybrané jízdenky v košíku nelze zaplatit kartou. Stále vyskakuje debilní hláška, že buď nemám povoleno kartou platit, nemám dostatek financí na účtě nebo mám nastavený nízký týdenní limit. Ale ani jedno není pravda, tak zlostně zavřu noťas. Když ani druhý den nelze jízdenky zaplatit, jdu do pokladny Regio, objednám a zaplatím o tři stovky více, než kdybych platila on-line, ale kašlu na to, hlavně, že pojedu. Nebo nepojedu? Moje už pět let bolavá noha se rozhodla naplánovanou dovolenou bojkotovat a začala trucovat tak, že jsem se musela odbelhat k odborníkům, kde jsem se dozvěděla, že v ní mám opět trombózu, pokročilou artrózu... a ke štěstí už mi opravdu chybí jen chytit virózu. Stop! Virózu nebrat! Nohu léčit a na dovču odjet! Datum se blíží a já se stále nemůžu na nohu postavit a chodím jak Francouzka, či spíše jen Češka o francouzské holi.
Stále sleduji pandemické zprávy. Chorvatsko sice turisty přijme, ale je potřeba vyplnit e-žádost o vstup do země. Kupodivu, tentokrát se počítačový úkon povedl bez ztráty kytičky. Regio vyžaduje vyplnění dalšího dotazníku, prý evidenčního. Tak jsem v evidenci, snad to neovlivní mou existenci. Zatím teda ještě existuji, ale noha se moc nelepší ani při polykání vyfasovaných bobulí. Regio posílá instrukce k cestě a nutnost objednání občerstvení předem, protože v nočních vlacích už se koupit nedá. Nebudu popisovat, jak se mi vybrané jídlo opakovaně nepodařilo on-line zaplatit a nakonec jsem stejně musela opět na pokladnu. Táhnu nohu na kontrolu, doktor se zhrozí, že ani po třech týdnech otok nezmizel a předepíše ještě pilule na odvodnění a ujišťuje mne, že moře nožičce opravdu pomůže. Heuréka! Už druhý den bublina velikosti poloviny pomeranče splaskne a poprvé si můžu na nohu stoupnout bez slz.
Den „D“. Dimko mi k vlaku táhne kufr a já se o holi belhám za ním. Kam ten elegán dal oči, když si loni bral takovou kulhavou stařenku? Tak bába sedla do vlaku směr Brno. Tam přesedání do nočního vlaku. Jsme v kupé čtyři. Já a rodinka s malým chlapcem, který po chvíli usíná. Nabíráme cestující ještě v Břeclavi a Bratislavě a pak vlak míří na jih. Už mi škručí v žaludku a urguju u stevardky objednané jídlo. Prý bude, mají toho moc. Za hodinu jsem se konečně dočkala. Napapaná, spokojená ulehám na své lůžko, ale spánek nepřichází. Nebude to moje první probdělá noc, takových už mám za sebou hafo. Rozednívá se, občas na obzoru zahlédnu moře. Přestupujeme do autobusů, čeká mě ještě pět hodin do Splitu. Autobus zastaví a lidi vystupují. Vyzvednu kufr a rozhlížím se. Kolodvor Trogir? To ještě není Split? Naštěstí se řidič ještě nerozjel a znova mne nabírá i s kufrem. Za půl hodiny dorazíme opravdu do Splitu přímo k přístavu. Na světelné tabuli svítí, že loď na Hvar odplouvá za půl hodiny. To mi teda vyšlo! Koupím v budce lodní lístek a ptám se, kde bude na Hvaru loď stát, jestli ve Stari Gradu nebo v Jelse. Prodávající mi vysvětluje, že lístek mám do města Hvar na Hvaru. Vrátí mi peníze a posílá do vedlejší pokladny. Tam už přesněji požaduji lístek do Stari Gradu. Paní nabízí trajekt až za pět hodin. Má jet ale odpoledne ještě katamarán do Jelsy. Výborně, loď odpluje za necelou hodinu. Chci vědět, kdy bude v Jelse, abych mohla poslat zprávu Václavce. Paní na mne anglicky, ani jedno slovo nemám ve svém anglickém slovníku, který čítá asi padesátku základních výrazů. Zkouším anglicky já: Jelsa ende tajm! Hurá, domluvila jsem se, paní píše na lístek 18.05.
Odesílám zprávu s časem. Žádná odpověď. Posílám druhou zprávu. Opět nic. Loď už s námi vyplouvá. Ani na čtvrtou zprávu nedostávám odpověď, že jsem očekávána a přijedou k přístavu autem. Šmankote, asi budu dnešní noc trávit v Jelse někde na lavičce. Pokouším se volat, mobil nás odmítá spojit. Konečně se podařilo jednu zprávu odeslat a přichází odpověď, že už pro mne jedou do přístavu. Loď zastavuje ještě na ostrově Brač v městečku Bol, které je nádherné v podvečerním sluníčku. Vylovím z batohu foťák a cvakám první obrázky. Za chvíli už přistáváme v Jelse a za dalších pár minut vstupuju do pokojíčku, který bude dva týdny mým domovem. Paní domácí mi přináší večeři a dostávám instrukce o domě a okolí. Tolik bych toho chtěla hned projít, vidět, ale upocené a zmožené tělíčko si žádá sprchu a odpočinek, tak jako první zkouším koupelnu a postel. Dobro došli!
Pošlete odkaz na tento článek
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
Stojím na zastávce autobusu, je všední pracovní odpoledne, lidí…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám –…
Kamarádka Miluška je strašně odvážná. A taky strašně obětavá.…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící…
Kdykoliv v nějakém městě objevím stolpersteine, neboli…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě…
Ačkoliv je malý a otylý, přitahuje ji. Je totiž neskutečně chytrý…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný…
Před několika dny byl na i60 vydán článek o věkové…
Ráda bych Vám popsala jednu kouzelnou životní situaci, na kterou…
Ukázkový úvodní text článku
Přiznám se, že mě iritují články rádobyhodnotící chování…
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V …
„Tak copak si dáte?“ zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než…
Pěším turistou jsem pouze v případě nutnosti. Dávám přednost…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V …
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu…
Dcery mi koupily k sedmdesátinám zájezd k moři. Byl to výborný…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v…
Je konec prosince 1944. Sníh pokrývá zem jako těžká přikrývka a…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska…
Cestovní sezónu bydlíkem otvíráme tradičně v polovině března…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak…
S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v…
Ozvala se mi kamarádka z dětství. Neviděly jsme se už hezkou řádku…
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou.…
Dvakrát nadšená jsem z nich tedy nebyla, přesouvali se pomalu…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok…
V televizi nejde momentálně nic zajímavého, politické zprávy…
Tento příběh mi vyprávěl můj manžel a natolik mě pobavil, že jej…
Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to…
Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka?…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá…
Ten kompost tam byl snad odnepaměti. V rohu zahrady ho…
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v…
Někdy se zdá, že jsme na světě jen chvíli a někdy zase, že čas se…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život…
Máte rádi poštu? Myslím jako instituci? Já ne. Jsem moc ráda, že…
Kameny, o nichž bude řeč, nebyly samozřejmě ledajaké. Byly velké,…
Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl…
Myslím si, že ono rčení se z lidské společnosti nikdy…
Ráda bych vás potěšila příběhem mého muže z jeho báječných…
Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu…
BORO je zkratka, která se používala za socíku v armádě. Znamená…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné…
Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s …
Asi jako každé dítě, i já jsem…
V jedno krásne prázdninové popoludnie sa v našom meste zišla…
Píše se rok 2002. Nenechte se zmást, nejedná se o název jednoho v…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat.…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí…
Stalo se jednoho z nejžhavějších dní tohoto léta. Cestou z práce…
Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy…
Procházím uličkami města, které jsem si, právě tak jako před…
Už jste někdy něco vyhodili a dodatečně jste toho litovali? Mně se…
Je to jen můj pohled. Každý to má jinak. Nechci se dívat do stěn…
Pánové, obdivujete rádi ladné a okulibé ženské tvary? Dámy, nosíte…
Představte si, že jsem se dožila více než sedmi dekád, a teprve…
„Pokud muž otevře ženě dveře od auta, je to buď nové auto nebo…
Když sedíte za kasou v supermarketu, tak se nemůžete moc…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám…
„Nešla bys se mnou na koncert?“ ozvala se po krátkem pozdravení…
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno…
Do nedělního večera bych si myslela, že něco takového je prostě…
„Dnes musíš poradnu zvládnout sama, pokud nechceš dělat doprovod…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém…
Kdysi byl hodně oblíbený vtip o silně agresivním středně velkém…
Všeobecně je "metoda šrapnel" inspektora Trachty známa jako…
O necelých 30 let zpět. „Ve schránce jsi měl telegram. Zvou tě do…
Byla doba, kdy za ochotu někde pracovat, zaměstnanec dostal byt v…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin,…
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být…
Stalo se to v červenci, tedy přibližně před čtvrt rokem, a…
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány,…
Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý,…
Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v…
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“…
Ono je to s tím Martinem takové zvláštní, jako děti jsme se těšily…
Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně.…
Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček…
Už dávno jsem si zvykl, že občas tuto větu slýchám od různých lidí…
V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá…
"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %