Kdybychom se pokusili vytvořit typologii starých mužů, každá žena by dodala vlastní škatulku pro toho svého. Jenže právě na ženách záleží, co se z jejich partnerů ve vysokém věku stane.

Co je lepší? Mít doma mrzutého lenocha, který tráví dny u televize? Nebo seladona, který si odmítá přiznat, že v sedmdesáti není vhodné oslovovat na ulici cizí mladé ženy? Většina žen označí za lepší variantu tu, kterou doma nemá. Je to přirozené, člověk zpravidla touží po tom, co mu nebylo dopřáno. Takže pak dochází k těmto typům rozhovorů mezi kamarádkami:

„S Jardou je to čím dál horší. Když jsem navrhla, abychom šli do kina, odpověděl, že přece máme televizi. Nechce nikam. Nejspokojenější je, když se válí na gauči. Čučí na dokumenty, na sport, nemluví. Já si tedy život v penzi představovala jinak.“
„Buď ráda, je to normální chlapík. Prostě ti zestárnul, ale je fajn, že se drží doma. To znamená, že je mu s tebou dobře. Podívej se na Pepu. S tím je to čím dál horší.“
„Horší? Vždyť vypadá skvěle a je s ním zábava.“
„Zábava, jo? Nedávno jsem zjistila, že trapně žertuje s naší mladou sousedkou. Postěžovala si na to další sousedce a ta mi to řekla. Dokonce se prý na ni tlačil ve výtahu. Prý jí chtěl sundat mušku, která jí seděla na krku, ale ve skutečnosti se na ni mačkal. A nebylo to poprvé. Taková ostuda.“
„No tak v jeho věku ale přece o nic nejde. Jen si asi chce ještě dokázat, že nepatří do starého železa. Je to asi spíše nevinná zábava.“
„Trapné je to. Ta mladá holka prý o něm mluví jako o starém úchylovi z pátého patra.“

Být starým mužem je nyní těžké. Dříve byli staří muži vážení. Nyní jsou často považováni za víceméně zbytečné. Stačí si zkusit na internetu vyhledat, co o nich v poslední době bylo napsáno. Nic moc. Zatímco témat souvisejících se stárnutím žen je spousta, o starých mužích se mlčí. Jako  by nebyli. „V minulosti se staří muži těšili úctě, a tak naprostá většina z nich neměla problém s tím přiznat svůj věk. Nesnažili se ho utajovat, maskovat. Jenže nyní vládnou ideály krásy, mládí, výkonnosti, a tak mnozí muži mají pocit, že je vhodné se tvářit, že nejsou až tak staří,“ uvedla sexuoložka Laura Janáčková.

„Ženy se raději svěřují se svými problémy, sdílejí starosti i radosti. Muži jsou uzavřenější, mají pocit, že si s tím, co je trápí, musí poradit sami. To může vyvolávat dojem, že muži žádné starosti nemají, ale není to pravda,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová.

Pod pojmem starý muž si tak většina lidí vybaví mlčenlivého pána, o kterého se vlastně nikdo moc nezajímá. V horším případě poněkud nerudného, ubručeného dědka, který při každé příležitosti dává najevo nespokojenost. Jenže ve skutečnosti muži jsou ve stáří přesně takoví, jací byli celý život. Jen to jejich partnerkám ve vyšším věku začalo více vadit, více si začaly všímat toho, co jim vadí.

„Lojza nechce jezdit k moři. Nechce ani na hory. Nechce nikam. Takhle jsem si život v penzi nepředstavovala,“ vypráví šestašedesátiletá Kateřina.

„Vždyť nikdy nikam nechtěl, pamatuješ? Vždy byl nejšťastnější na chalupě v Beskydech,“ říká její dcera.

„No jo, ale teď máme čas na cestování. Teď musí cestovat. Má poslední roky života, kdy to ještě jde, tak to musí využít. Pořád se kvůli tomu hádáme. Je nemožný. Když něco navrhnu, bručí, přestane mluvit, zavře se v garáži a sedí tam.“

„Mami, vždyť takhle žijete celý život. Vždyť táta sedí v garáži odjakživa a ty jsi mu tam ještě nosila kafe a koláče. A říkala jsi, že jsi ráda, že máš od něj klid.“

„No jo, ale v penzi chci žít jinak.“

Psychologové velmi často upozorňují na to, že vlastnosti a zvyky se s přibývajícím věkem nemění, nýbrž naopak. Zvýrazňují se. Kdo byl bručoun, bude ve stáří bručoun ještě větší. Kdo měl rád ženy, poplácá nějakou sestřičku po zadečku, i když bude ležet těžce nemocen v domově pro seniory. Potíž je v tom, že mnohé ženy začnou tyto zvýrazněné vlastnosti a zvyky citlivěji vnímat až ve vyšším věku. Protože jsou doma, tedy tráví s partnerem více času, mají méně jiných starostí. V penzi prostě nastane čas vnímat to, na co dříve nebyl prostor. Jenže, jestliže žena byla zvyklá muži podstrojovat a opečovávat ho, nemůže se divit, že v penzi z něj bude zhýčkaný, líný, neustálý přísun potravy a péče očekávající děda. Stejně tak se žena, jejíž muž byl vždy aktivní sportovec, nemůže divit, pokud bude i ve vyšším věku vyrážet na dlouhé výlety a další akce a bude mu naprosto jedno, že je manželka je naštvaná, protože očekávala, že s ní v důchodu bude trávit více času.

Zkrátka, muži jsou ve vysokém věku přesně takoví, jaké si je jejich ženy za léta společného soužití udělaly.