Charakter

Mít všeho po krk

Očividných známek tohoto stavu si cizinec všimne okamžitě: na letišti, nádraží, ve vlaku či autokaru. … Zatímco příslušníci jiných národů potřebují k nevrlosti velmi pádný a vážný důvod, Češi nepotřebují žádný.

Cizinci by měli být varováni, aby se Čechy nesnažili za žádných okolností rozveselit. Jste-li cizinec a cestujete veřejnou dopravou, bude nejjistější, když skryjete svůj veselý úsměv a rozjařenost v šátku, šále či pod kloboukem. V létě se doporučuje upřeně zírat na podlahu a sugerovat si, že nejdete na koncert s následnou báječnou večeří, ale k zubaři, který vám provede půl roku oddalovaný zákrok.

Kromě zachmuřilosti se neustálá naštvanost Čechů projevuje nekonečným remcáním. Před příchodem komunizmu žili v jedné z nejbohatších zemí světa a dnes se pomalu, ale jistě k tomuto stavu vracejí. Přesto jsou nešťastní – připadá jim, že se to neděje dost rychle. … Cizinec se Čechů bát nemusí. Jsou docela neškodní. Je to prostě jejich typické vzezření, které nebývá doprovázeno agresivním chováním. Češi jsou naštvaní rádi. Je to jejich nejlevnější koníček.

Potlačené touhy

Po staletí útlaku si Češi dokázali uchovat národní identitu. To tajemství spočívá v taktice proti režimu nerebelovat, ale prostě vyčkat s vědomím, že útlak jednou pomine, aniž by bylo nutno unavovat se bojem proti němu. … Češi se zlomit nedají. Jsou jako větev vrby. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, se prudce vymrští zpět.

Všeobecný oportunizmus

Vychytralost je specificky česká charakteristika. Šikovná a delikátní mazanost, které se nedá upřít jistá dávka šarmu. … Aby nedošlo k omylu: mazanost tohoto typu není výsledkem podprůměrné mysli.

Zdráhavost být soběstační

Češi se sami o sebe postarat zdráhají. Jsou přesvědčeni, že mají kolem sebe instituce, které to za ně udělají lépe.

Čech ruší a znepokojuje všechny kolem sebe ani ne tak svým přehnaným individualizmem, jako tendencí k chaosu a neochotou podvolit se disciplíně.

Závist

Česká společnost je rovnostářská, ovšem průměr není docílen tím, že by se slabší jednotlivci více snažili, ale naopak tím, že ti silnější dle očekávání slábnou.

Názory a hodnoty

Přizpůsob se, nebo tě přizpůsobíme

Schopnost vyrovnat se se situací a přizpůsobit se dle potřeby Češi povýšili na umění. V průběhu středověku byli Češi poslušní katolíci, pak se stali ohnivými protestanty a nakonec skončili opět jako pokorní katolíci – vše v závislosti na tom, kdo právě vládl. Dvacáté století zahájili jako noblesní demokraté, po jistou dobu byli oddanými komunisty a nyní jsou z nich opět demokraté. Tyto proměny nelze označit za záležitost dlouhých generačních proměn; mnozí z nich všechny změny zažili v průběhu svého života. Ovšem než se nad touto zjevnou liknavostí začneme pohoršovat, vzpomeňme na motýla: z housenky přes kuklu až po nádherné okřídlené stvoření – to vše v průběhu jednoho života. Někteří Češi s motýly sdílí ještě jednu společnou vlastnost, a sice absenci páteře.

Jazyk a myšlení

Čeština je velmi starý a vědecky šlechtěný jazyk. … Některá slova, gramatika a výslovnost dokonce musely být vytvořeny uměle. Za výsledkem, jak jej známe dnes, se skrývají desetiletí tvrdé práce malé skupinky vlasteneckých nadšenců – vědců, profesorů, básníků a spisovatelů. Tato řeč je tak složitá a náročná, že její dokonalé zvládnutí je celoživotní záležitostí i pro Čechy.

Jedna souhláska, jeden háček

Ten skutečný klenot, který naplní průměrného Čecha pýchou, není předmět ze zlata či drahých kamenů, ale je to souhláska. Je to „r“ s háčkem, jediné české „ř“. Tato souhláska je pro ne-Čecha prakticky nevyslovitelná. Ale nezřídka s ní mají problém i samotní Češi. … Logopedi mají pro její vadnou výslovnost odbornou terminologii – rotacismus bohemicus. Zvukomalebný zvuk této souhlásky leží někde mezi „rrr“, „ššš“ a „zzz“ a cizincům připadá, že se této hlásce nejvíc blíží zvuk právě vypínané cirkulárky.

Abychom to vše shrnuli: Češi dali světu jeden vynález (ruchadlo, i když nikdo neví, k čemu slouží), jednoho spisovatele (Franz Kafka, který však nebyl Čech), jednoho národního hrdinu (dobrého vojáka Švejka, který nikdy neexistoval, jedno umělé slovo (robot) a jednu nevyslovitelnou hlásku (ř). Je tedy nad slunce jasnější, že Češi jsou vlastně světové jedničky! Na zdraví – a ať slouží! *

* Původně jsem poslední odstavec nechtěla opsat, neboť mne velmi pobouřil. Z podnětu Jana Z, jemuž jsem ho citovala, přidávám komentář. Chápu, že text je psán s jistou nadsázkou, tak jako v ostatních publikacích ze série o xenofobii. Podle mého je ale závěrečná dehonestace Čechů přes čáru. Vzhledem k tomu, že cizinci mnohdy znají Havla, Jágra, Navrátilovou a Prahu, tento rádoby vtip nejspíš budou považovat za skutečnost. (Publikace byla vydána nejdřív v angličtině.) Humornosti knížky by jistě neuškodilo uvedení jmen jako Hus, Komenský, Dvořák, Forman, Wichterle aj. Určitě vás napadnou další. Nebo shrnutí žádné.  

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována.

Literatura: Berka, P., Palán, A., Šťastný, P.: Xenofobní průvodce. Češi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto autorka